Plechové hangáry už nejsou in. A developerský žralok CTP to dobře ví
Cestovat z Prahy do Brna se dá autem i vlakem. Zásadní rozdíl není ani tak v rychlosti a pohodlí přesunu jako v pohledu z okénka. Železnice vede půvabnou krajinou Polabí, okolí dálnice nabízí smršť plechových hangárů různých rozměrů, která houstne krátce za Prahou. Dvě takové kostky jsou k vidění u Humpolce. Přitom právě ta větší z nich, která se podobá předimenzované kůlně, stála v roce 1998 na počátku expanze developerského impéria CTP. Ve vedlejší administrativní budově ostatně firma dvou podnikavých Holanďanů dodnes sídlí. Na to, aby člověk odhadl, proč se na dravém trhu s průmyslovými nemovitostmi uchytil zrovna Remon Vos se svým obchodním partnerem Eddy Maasem, není nutné mít kdovíjaké ekonomické vzdělání. Stačí se podívat na patnáct let starý humpolecký projekt a srovnat ho třeba s budovou CTFit, kterou Vos staví na klíč pro firmu Fei, amerického výrobce elektronových mikroskopů. Zatímco humpolecké zóně vévodí nekonečné asfaltové plochy, brněnská fabrika na mikroskopy už má i členěnou fasádu, nabízí více zeleně, před budovou přibylo jezírko a nechybí tu takové vymoženosti, jako jsou třeba chodníky. Kancelářská budova Tieto v Ostravě se zase chlubí britským zeleným certifikátem.
Snesitelné stavby
Ne že by se Vos rozhodl stavět v Česku architektonické perly, jimiž by se mohl chlubit jako osvícený muž, který přinesl do české kotliny krásy průmyslové architektury. Přiznejme si ale, že stavby CTP jsou o něco snesitelnější a veselejší a kvalitnější krabice než jaké nejdeme jinde. Zásluhy na tom nemá jen sám Vos. Po pravdě řečeno se totiž držel jednoduchého pravidla – pronajímej to, co klienti chtějí. Devadesátým letům minulého století vévodily plechové hangáry, kam západoevropské firmy zalevno umístily své montovny s ještě levnějšími dělníky, dnes už nájemníci CTP chtějí podnikat na vyšší úrovni. Jen kvůli láci už u nás nejsou a rádi si připlatí za to, aby nemuseli spěchat od zaparkovaného vozu pustinou ocelového města do anonymní montážní haly.
Posun Česka na cestě z levného manuálního východu směrem k západním „officům“ dokládají i čísla CTP. Před deseti lety připadalo na 10 tisíc metrů čtverečních výrob ní plochy 500 metrů kanceláří, dnes jich je na stejnou tovární plochu trojnásobek. Jinými slovy: západní investoři už českým dceřinkám dovolí, aby si některé úřednické práce dělaly samy a nejezdily pro každé razítko někam za Šumavu. Vyšší počet kanceláří přilepených k fabrikám má i svůj vizuální efekt – na první pohled přibývá oken. Což v „halových hospodářstvích“ nebývalo zvykem.
V Holandsku bylo těsno
Příznačná je pro Česko skutečnost, že polidštění hangárů, z nichž se postupně staly celkem veselé krabičky, by jinde ani nemuselo nastat, protože úřady by dbaly nejen na hodnotu investice, ale i na to, co za ni dostanou. Sám Vos ostatně přiznává, že takové podmínky pro podnikání by doma neměl. Kromě toho, že na holandském nemovitostním trhu bylo před patnácti lety těsno, nikdo nenastavil podmínky tak, aby se země tulipánů stala kamionovou křižovatkou Evropy.
Byla by ale chyba považovat CTP za příklad firmy, která vytěžila z české krátkozrakosti a vsadila na typ podnikání, který není ani nápaditý, ani inovativní. Remon Vos staví zásadně za své, lépe řečeno půjčené. A nepotřebuje se chlubit tím, že si nenasosal ani euro z tučných regionálních fondů, ani že je zachráncem upadajících českých regionů. A za to mu nějakou tu další krabičku na výpadovce odpustíme. Zvlášť když bude o něco veselejší.
2,1 mil. m2 tolik plochy bude pronajímat CTP do půl roku 6,3 roku je průměrné stáří budov, které CTP pronajímá 0,16 % je poměr neplatičů mezi klienty CTP 75 tolik žen pracuje v CTP, muži jsou s 55 zaměstnanci v menšině.
Také čtěte:
Žatec: Grammer obsadí haly po Panasoniku
CTP plánuje postavit v Nošovicích průmyslové haly za více než 600 milionů korun
