Makroekonomika
Český růst limituje závislost na vrtošivé zahraniční poptávce. Zvykněme si, že příští léta budou hubenější
Šestice grafů charakterizujících českou ekonomiku sice s výjimkou predikce stárnutí obyvatelstva hledí do nedávné minulosti, umožňuje ale nastínit alespoň přibližnou představu o budoucím vývoji pro případ, že se do Evropy vrátí druhá vlna recese.
Kupříkladu grafy čtvrtletního vývoje hrubého domácího produktu (HDP) a absolutní hodnoty čtvrtletního HDP ve stálých cenách v eurech nabízejí zajímavou úvahu. Na jedné straně je objem HDP v eurech na dosah předkrizové úrovni, nicméně mezikvartální dynamika je podstatně slabší než v „tučných letech“ 2005 až 2008. Je to nějaká předzvěst budoucnosti, která nebude „futrována“ poptávkou vytvářenou rychlým růstem zadluženosti?
Od té doby, kdy se vláda snaží dostat veřejné finance alespoň pod částečnou kontrolu, netáhne Česko nic jiného než export. Zahraniční poptávka se přelila do oživení průmyslové výroby, což potvrzují příslušné měsíční indexy, nikoli však do zaměstnanosti a spotřebitelské poptávky. Měsíční indexy maloobchodních tržeb očištěné o vlivy sezonnosti naznačují výrazný pokles dynamiky oproti nejlepším letům, byť samotný obrat je vysoko nad úrovní roku 2005. Při dost vysoké nezaměstnanosti a očekávaných úpravách DPH lze sotva očekávat, že by obyvatelstvo bylo ochotno více konzumovat, nota bene na dluh, byť korunový.
Vláda prozatím projevuje ochotu dodržovat svoje cíle, pokud jde o snižování deficitu veřejných financí, což bude také působit jako retardér ekonomického růstu, zatímco firemní sektor z opatrnostních důvodů odkládá investiční záměry na vedlejší hořák.
Osudem malých a velmi otevřených ekonomik v této konstelaci, kdy motor má fakticky jen jeden funkční válec – export – není nic jiného než se smířit s vysokou citlivostí ekonomického růstu na výkyvy v zahraniční poptávce. A Česko je podílem zahraničního obchodu k HDP zhruba dvakrát více otevřená ekonomika než Německo.
Budeme ovšem muset čelit ještě silnějšímu protivětru než exportně závislé země eurozóny. Proč? Protože čím víc zahraničních investorů bude v české koruně hledat něco na způsob bezpečného přístavu, tím hůř pro náš čistý vývoz, zaměstnanost a ekonomický růst.
Na závěr poslední graf ilustrující rychlý nárůst věkového mediánu v příštích letech. Je obtížné nedospět k jednoznačnému závěru: tempo ekonomického růstu, na jaký si Česko zvyklo, patří minulosti, a to i za předpokladu, že Evropa jako celek se znovu nepropadne do recese a Německo se i nadále udrží v pozitivních číslech.
