Když máme toho apríla, stojí za to se s veselou myslí ohlédnout za návštěvou čínského prezidenta a generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga v Česku. Ředitel zahraničního odboru kanceláře našeho prezidenta Hynek Kmoníček, známý svým neotřelým smyslem pro humor, kupříkladu pravil, že „Čína zcela předefinovala obsah slova komunista, komunistickou zemí je jen názvem“.
Autobusy svážení čínští občané s mávátky a transparenty, kteří se neváhali poprat s českými „narušiteli“ s tibetskými a ujgurskými vlajkami, zjevně v disciplíně „vítání vůdce“ žádnou perestrojku nepodstoupili. Také čínská ambasáda, vše perfektně organizující, setrvala v hlubokém tradicionalismu. (Našince spíše zaráží role, kterou v tom sehráli čeští policajti – tolik vstřícnosti hostitelé opravdu prokazovat nemuseli, ale to už není legrace).
Nejde nevyzdvihnout hluboké porozumění našeho pana prezidenta pro práci se zemědělským nářadím, což přesvědčivě demonstroval při sázení jinanu dvojlaločného v lánském parku, původem čínské to dřeviny. Slibovaná láskyplná péče o stromek, připomínající vzácnou návštěvu, nebude jen tak, neboť jinany mají nedobrou vlastnost- jejich plody smrdí, viz. Tedy alespoň Američanům, nelze však vyloučit, že v případě naší hlavy státu, to bude přesně naopak.
Přečtěte si: Česko stvrdilo 30 obchodních dohod s Čínou. Jedna se týká kanálu Dunaj-Labe
Podstatnější je ovšem byznys. Před čtrnácti dny jsem v rubrice dosavadní příliv čínských investic do ČR spočetl, že celkový kumulovaný objem do loňského roku včetně představoval číslo, které v poměru s celkovým evidovaným objemem přímých zahraničních investic do ČR začíná za desetinnou čárkou.
Po Sinově návštěvě vypadají čísla ale úplně jinak, po stránce přislíbeného celkového potenciálního objemu vzájemných investic a obchodu je 294,5 miliardy korun do roku 2020 včetně velmi působivá částka. Co se nezměnilo, je fakt, že přímý dopad na český hrubý domácí produkt či zaměstnanost vypadá skrovněji, alespoň podle stručných anotací k podepsaným smlouvám, které zveřejnila Kancelář prezidenta, soudě zde.
Co lze čekat?
Rozhodně stojí za to si ten přehled přečíst a popřemýšlet o tom, co lze od podepsaných smluv po ekonomické stránce očekávat. Pokud se podaří z Kunovic tamním leteckým společnostem prodat letadla nebo komponenty, bude to nesporně přínos pro tvorbu přidané hodnoty a udržení, případně zvýšení zaměstnanosti.
Totéž platí v případě čínské investice do rozšíření výroby v chemičce MCHZ v Ostravě. Smlouvy tohohle typu však nepředstavují částku významně přesahující 200 milionů euro, tedy řekněme šest miliard korun. Zbytek do téměř tří set miliard jsou fakticky dohody, kdy česká strana je buď předmětem akvizice, nebo odprodá svoje existující projektové portfolio anebo bude fungovat jako „junior investor“ při vyhledávání investičních příležitostí v Česku a středoevropském regionu.
Na tom samozřejmě není špatně nic, některé projekty se určitě podaří realizovat a budou pro Česko přínosem. Ani investice v opačném směru, tedy zvýšené angažmá mladoboleslavské Škodovky v Číně, nejsou čímkoli, co by člověk měl vnímat jakkoli negativně, ale expanzi v Česku z toho nikdo neudělá.
A abychom nezapomněli! Jsou tady ty analytické práce, kdy se čínský gigant Sina Hydro podívá na projekt Zemanovu srdci nejbližší: kanál Odra-Labe-Dunaj. Kdyby to zvládli do příštího apríla, a prohlásili, že jeho realizaci si vezmou na vlastní náklady a riziko, to by byl teprve velký fór…
Čtěte další komentáře autora:
Čínský nákup českého nákladu mrtvé váhy – přípravy na příjezd císaře
Řešení migrační krize? Když se chce, tak to jde
Statečně vpřed k postátněnému zdravotnictví
