Jak nevinně podnik vyhlíží, tak obžerné dokáže nabídnout orgie
Ve čtverci vyhlášených restaurací italských a mnoha dalších všech možných typů se do víru pohostinských služeb Prahy odvážně vhroužil další podnik. Spíše podniček. Il Primo na scénu pražského gastronomického dění vstoupil s ojedinělým sortimentem. A sice průřezem kuchyní zemí ležících při Středozemním moři. Jakousi melanží ne až tolik neznámou, které je zvykem říkat Cuisine Méditerranée.
Nevelký podnik, spíše neokázalé bistérko - ovšem noblesní bistérko v tom nejlepším smyslu toho slova -, vstoupil do hry o hosta více než důrazně. Záhy po jeho objevení začaly Prahou kroužit pověsti o báječných krmích, jaké tam umějí ustrojit. To nemohlo skončit jinak než návštěvou restaurace v nejbližším možném termínu. Což jsem s radostí a pln zvědavosti učinil.
Vkusný, espritně laděný interiér, nijak ohromující. Ovšem schopný vyvolat po prvních minutách velepříjemnou náladu. Takové je Il Primo na první pohled. Nevelký bar pojednaný v kameni, skle a dřevě, ozdobený prazvláštními jehlanci svítidel, je ústředním motivem interiéru. Moderní stolky, lehká, v sanitární běli vyvedená křesílka, různorodé, prostě a vesele pojednané založení s trochu netradičními „dezerťáky“ v základní sestavě, „odskočené“ pruhy stěn vymalované v kontrastní červeni a neutrální šedi. Malý obrázek tu a tam v některém z prolisů, v paspartách uložené čtverce zrcadel a malá výstavka vín. Toť vše.
Usednuv jsem okamžitě atakován obsluhou a obdařen jídelním lístkem. V nelehké volbě se nakonec usnáším s vydatnou pomocí usměvavého číšníka na výběru jednotlivých chodů a v očekávání monitoruji dění v lokále. Ti, kteří již jedí, jsou maximálně soustředěni na svou krmi, kdož ještě čekají, s napětím hledí ke dveřím kuchyně, kdy že se v nich objeví obsluha právě s jejich objednávkou.
Zaměřuji své zraky týmž směrem a registruji u sebe nebývalou nedočkavost. Naštěstí se v krátké minutce objevuje vrchní s miskou, která nemůže obsahovat nic jiného než moji dršťkovou polévku. Ano, dršťkovou, ale nemylte se. Je to polévka na řecký způsob, tedy zcela jiná než ta, jaké jsme uvyklí. V bujonce vyvedené v pestrých optimistických vzorech se světlá hladina husté polévky přesnídávkového ražení. Ovšem na rozdíl od té naší je světlá. Bez papriky, zahuštěná smetanou. Byv varován, že je ostřejší chuti, opatrně, jen okrajem lžíce nabírám první sousto. Vůbec se mi nezdá ostré. Hladí, v jeho sametovém vyznění se dršťky projeví stejně ordinérní chutí jako vždy a všude. Jsem poněkud překvapen, upozornění na důrazný výraz polévky bylo několikrát opakováno. Zvedám zrak k číšníkovi. Zřejmě je v něm jasně čitelná otázka: „Co se děje, jak to, že nepálí?“ Přispěchal a decentně, ovšem s neskrývaným lišáckým úsměvem mi ukazuje cappuccino šálek, který jsem přehlédl. Výmluvným gestem naznačuje, že jeho obsah patří do talíře. Činím, jak káže, promíchám, ochutnám - a ejhle! Polévka dostala forsáž výkonu raketového motoru. Na bázi acetta, chilli a kdovíčeho ještě postavený obsah šálku vnesl do smetanově poklidného vyznění nečekaný vzruch. Sousto dostalo kysele natrpklý ostrý akcent, dokonce až pálivý. Ukázalo se ale, že všechny ty raráškovsky provokující ingredience jsou vyváženy s umem středověkých alchymistů. Požita s masem jedlé části hovězího žaludku se tekutina s obsahem šálku vzácně propojila a ztratila svůj razantní projev. Zbyl jen živý, důrazný, nikoliv však pot vyvolávající pocit uměřené, lehce provokující ostrosti. Chutnalo to vskutku báječně. Ovšem jen potud, pokud bylo lze vylovit na lžíci proužek či dva drštek - bez nich se prosadila agresivita „špécií“ až přespříliš. Kupodivu ale poměr byl dobře nastavený a já mohl talíř vyjíst do poslední kapky, do posledního kousíčku masa.
Opět s nakažlivým úsměvem jsem byl „zdebarasován“ - ležérně, jen s malou mírou ohledu na pravidla stolničení, ale včas a správně, přesně v tom duchu, který do tohoto podniku patří. Radost ze života, jakou prezentoval zdejší personál, byla více než nakažlivá. Hlavní chod očekávám ve veselém rozpoložení. Tím spíše, když se mi jeden z obsluhujících roztomile deformovanou češtinou marně snažil vysvětlit, co mne vlastně čeká. Jméno jídla, Kuzu Kapama, mi nic neřeklo - tedy krom toho, že patrně půjde o jehněčí. Již ve chvíli, kdy je na cestě k mému stolu oválek, z něhož se line výrazná bohatá směsice vůní, znamenám správnost své volby. Ani po prvním pohledu na talíř ale nejsem moudřejší. Nečetné „stádečko“ do zlatohněda opečených oválků brambor téměř shodného tvaru a velikosti, plátky cukety a krvavé terčíky rajčat. Potom něco, co se nejvíce ze všeho podobalo zlostně nakrčenému hřbetu zubra. Tahle hrouda - nebylo zatím poznat, zda jde o maso - byla opatřena jakousi rezavě rudou hrubou krustou složenou z rajčat, papriky a koření. První řez ukázal, oč jde. Ona zmíněná vrstva „srsti“ obalovala listy ledového salátu a teprve v jejich lůžku se pokrájené na drobné kousky tísnily přes sebe všelijak poházené vábně vonící kostičky masa. Už jsem zmínil vábnost vůní, ovšem co teprve chuť! Onen „zelený kabát“, ty listy, o nichž se jen domnívám, že byly z ledového salátu, byl macerován v obmyslně složené marinádě, teprve potom do něho bylo vloženo jehněčí. Výsledkem byl vějíř chutí, který si zdobností, mnohostí a leskem v ničem nezadal s roztaženým pavím chvostem. Samo mladé masíčko - dlouho jsem nejedl tak vzácně upravené jehněčí - růžovoučké v řezu, jen lehýnce kořeněné, nabídlo onu ryzí nezastupitelnou vůni skopoviny. Ovšem v té nejčistší podobě, jaká by nemohla vadit ani zapřisáhlému ignorantovi tohoto druhu masa. Spojeno potom s navinulým projevem „listí“ vytvořily obě šťávy pro sousto neuvěřitelnou „lázeň“, ve které animální tóny skopoviny ještě více vynikly. Vzápětí ovšem byly zpětně uhlazeny zeleninou a dozněly opatřeny ještě dalším, svěžím stigmatem středomořského jihu, doplněným onou vonící pikantní „kůžičkou“ na povrchu. Ve vytržení téměř bezbřehém jsem - obávám se, že evidentně hltavě a možná i nahlas - spolykal vše do posledního minidrobečku. Pokud každodenně pojídá zdejší personál takovouto „závodku“, chápu jeho neutuchající optimismus.
I když syt a navýsost spokojen, nemohu oslyšet baklavu z nabídky dezertů. Dva čtverečky obalené plátkem těsta síly žiletky obsahovaly přesně tu směs ořechů a medu, správně kořením vyladěnou, která je stejně tak nedietní jako velice, velice dobrá. Stěží do sebe soukám poslední kousek, představuji si kalorickou bombu, jakou jsem právě spořádal, a pranic mi to nevadí.
Těch 430 korun, tolik po mně bylo žádáno, jsem zapravil s pocitem, že já jsem ten, kdo na tomhle obchodu vydělal. Jak nevinně podnik vyhlíží, tak překvapivé dokáže nabídnout obžerné orgie. Všem, kdož znají a mají vztah k přerozmanité, originální kuchyni Středomoří.
Value for Money 10/10
Plus - veskrze potěšující atmosféra
Minus - užší výběr vín, zejména tuzemských
Il Primo
Elišky Krásnohorské 1, 110 00 Praha 1
tel: +420 222 320 734, +420 776 242 719
- Otevírací doba: Po-Ne 11.00-23.00
- Počet míst: restaurace 35, zahrádka 12
- Druh kuchyně: průřez všech mediteránních
- Přijímané platební karty: všechny obvyklé s výjimkou AmEx
- Jídelní lístek: čeština, angličtina
- Jazyková vybavenost personálu: angličtina, italština
- Země původu nabízených vín: Česko, Bulharsko, Francie, Itálie, Řecko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 10 bodů z 10
Prostírání 9 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 9 bodů z 10
Chování personálu 10 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 19 bodů z 20
Celkem: 57 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Smažené artyčoky plněné sýrem 135 Kč
Polévka z hříbků 70 Kč
Tagliatelle s králíkem 160 Kč
Lomi Lomi - hlávkový salát, rajčata, jarní cibulka. uzený losos 185 Kč
Telecí „Escalope“ s houbovou omáčkou 220 Kč
Vepřové kotletky s calvadosem 210 Kč
Kafta Beiruty - mleté čerstvé jehněčí a hovězí maso s bylinkami ze Středního východu 190 Kč
Kuřecí roláda se špenátem 220 Kč
Kachní prsíčka v omáčce ze zeleného pepře 330 Kč
Králík na víně po bressaňsku 220 Kč
Jehněčí pečeně v papírovém obalu 240 Kč
Gratinované obří mušle s rajčatovou omáčkou 280 Kč
Grilované chobotničky 330 Kč
Rybí filety v koprové omáčce s citrónem 240 Kč
Palačinky s grand marnier a pomeranči 120 Kč
Výběr z vinného lístku:
Lanson Black Label Brut 1800 Kč
0,75 Veltlínské zelené pozdní sběr 2002/2003 (Jižní Morava J. Bůčková – Sudoměřice) 440 Kč
Traminer Khankum 2004 - Bulharsko 360 Kč
Prosecco Gentile 2004 DOC Ruggeri - Itálie 590 Kč
Chardonnay 2002 AOC Michel Picard - Francie 520 Kč
Meditéra - Řecko 520 Kč
Loire Rose d‘Anjou 2003 - Francie 490 Kč
0,75 Frankovka pozdní sběr Barrique 2002 (Jižní Morava ing. Luděk Botur – Strážnice) 590 Kč
Sakar Merlot Premium 2002 Lubimetz - Bulharsko 320 Kč
Valpolicella Bosco dei Cirmioli 2003 - Itálie 380 Kč
Chateau Pipean Saint-Emilion Grand Cru 2000 - Bordeaux, Francie 1680 Kč
Naoussa Boutari 2002 - Řecko 420 Kč
Mavrodaphne of Patras - sladké červené víno - Řecko 460 Kč
