Shodou okolností
Shodou okolností týž den, co na pražské Národní třídě demonstrovali stavbaři za vyšší platy, zveřejnil ČSÚ předběžné údaje o vývoji mezd v loňském roce. Stavebnictví z nich – relativně vzato - zas tak špatně nevychází. Loňská průměrná hrubá měsíční mzda 14 648 korun je o stovku vyšší než v průmyslu a takřka na chlup sedí na celostátním průměru. Absolutně vzato to samozřejmě žádná sláva není, jenomže chtíce posuzovat tento problém bychom se dostali do složitých makroekonomických souvislostí, pro něž není určen statistický sloupek.
Jedna ze souvislostí říká, že makroekonomicky vzato je lépe držet mzdy při zemi. Z tohoto hlediska to loni dopadlo docela dobře. Vyjdeme-li z odhadu, že HDP stoupl o tři procenta (kvalifikovanější údaje zveřejní ČSÚ až tento čtvrtek), pak loňský růst průměrné reálné mzdy všech zaměstnanců o 3,6 procenta jen mírně převyšuje růst produktivity práce (počet pracovníků se podle údajů mzdové statistiky meziročně prakticky nezměnil). Je to horší výsledek než předloni, kdy při vyšším ekonomickém růstu stouply reálné mzdy jen o 2,6 procenta. Ale vzhledem k předvolebnímu období, kdy na platy tlačí každá vláda, to není nic dramatického.
Vláda loni výrazně přidala státním zaměstnancům, takže reálná mzda v nepodnikatelské sféře stoupla o 5,1, zatímco v podnikatelské jen o 3,3 procenta. Díky tomu se rozdíl mezi průměrnými platy v obou sférách snížil na 1846 korun. To je však patrně přechodný jev. Do budoucna je reálnější očekávat, že při udržení nebo snad i zrychlení ekonomického růstu a při napjatosti veřejných rozpočtů se budou rozdíly mezi podnikatelskou a nepodnikatelskou sférou dále prohlubovat ve prospěch té první. A prohlubovat se budou i rozdíly mezi odvětvími. S tím nic nenadělá žádná vláda, byť by se deklarovala sebelevicověji.
