Veskrze svinská kampaň

Jak britská zbrojovka BAE Systems naslouchala požadavkům české vlády

V pražské pobočce britské zbrojovky BAE Systems to podle všeho fungovalo jako v menší špionážní agentuře. Scházely se zde informace o všech, kteří v Česku měli nebo mohli mít co do činění s nákupem stíhaček Gripen. Zvlášť citlivá - a ještě více kompromitující - data, která se dala využít k ovlivnění „zájmové osoby“, měl bývalý šéf pobočky zamčená v několika speciálních pořadačích ve své elektronicky zabezpečené kanceláři. Kovové skříně obsahovaly i dokumentaci o tom, jaké „pozornosti“ firma dotyčnému poskytla. Například doklady o zaplacení dovolené na Seychelách, výletu na pařížskou airshow nebo luxusního oběda v centru Londýna.

Z Dillí do Prahy.

Zbrojovka BAE Systems chtěla gripeny prodat stůj co stůj. Hrozilo totiž, že bez nalezení prvního zákazníka z řad členských zemí NATO britsko-švédský projekt zkrachuje. Za nejsnadnější cíle si vedení firmy vybralo tři alianční nováčky - Polsko, Maďarsko a Česko. Lobbistická masáž začala v druhé polovině 90. let. BAE si v Praze otevřela kancelář a uzavřela oficiální spojenectví s kontroverzní českou firmou Omnipol. Vedením pobočky byl pověřen Steve Mead, menší vzrůstem, ale nesmírně výkonný a inteligentní manažer. Firma ho do Prahy převelela z Indie. Okamžitě začal rozhazovat sítě.
Detailní popis špionážních praktik společnosti BAE Systems poskytl týdeníku EURO muž, který s touto firmou několik let velmi úzce spolupracoval. Souhlasil s rozhovorem a pořízením zvukové nahrávky, nicméně se rozhodl, že - alespoň prozatím - nezveřejní svoje jméno. První schůzka s ním se uskutečnila loni v prosinci, druhá - po prověření informací z té první - minulý týden. „Steve Mead měl ve své kanceláři dva kovové pořadače se třemi šuplíky. Myslím, že později dokonce jeden pořadač přibyl. Všechny byly zamčené, celá kancelář elektronicky zabezpečená a čtyřiadvacet hodin napojená na ochranku. Nikoho tam nepouštěl, ani svého zástupce, ani sekretářku… Každý politik, který měl pro gripeny nějaký význam - to byla celá sněmovna, Senát, vláda, funkcionáři z ministerstva obrany a někteří další úředníci - tam měl svoji složku, která kromě biografických údajů a popisů rodinných poměrů obsahovala i materiál, jenž mohl dotyčného kompromitovat. K naplňování složek mu sloužili různí donašeči a agentury, které si platil. Všechny ty informace ovšem analyzoval úplně sám, nikoho dalšího k nim nepustil,“ popisuje zdroj. A pokračuje: „On hledal všechna možná svinstva, na každého něco měl. Těm lidem by bylo úzko, kdyby se to provalilo. Například mi sám několikrát říkal, že na (expremiéra - pozn. redakce) Grosse má takové věci, že kdyby to vyšlo ven, tak okamžitě skončí.“ Skutečně, už krátce po startu lobbistické kampaně disponují lidé z BAE Systems až neuvěřitelně přesnými informacemi o české politické scéně a o dění na ministerstvu obrany. Oni sami to vysvětlovali tak, že prostě jen pečlivě „naslouchají požadavkům české vlády“. Jenže občas to vypadalo, jako by vládní strategii kabinetu Miloše Zemana týkající se budoucnosti armády, letectva, průmyslových offsetů a boje s nezaměstnaností v severních Čechách a na severní Moravě vytvářeli právě oni, nikoli ministři a jejich podřízení. Do kanceláře BAE poblíž Pražského hradu podle informací týdeníku EURO velmi často přicházeli minimálně dva ministři Zemanovy vlády (Švéd Egon Lánský a Brit Jan Kavan) nebo jejich blízcí spolupracovníci. Rovněž se zde dali spatřit i významní zástupci jiných tuzemských politických stran, tehdy opozičních, lobbisté a lidé z tuzemských zbrojovek.

Dárečky, pozornosti, výlety...

Na stěně kanceláře šéfa pobočky BAE Steva Meada visela velká tabule s fotkami všech důležitých osob na českém politicko-úřednickém nebi. Některé obličeje byly zabarveny do zelena, jiné do červena, další do oranžova. Podle toho, jestli byli pro nebo proti nákupu gripenů. Nebo jestli váhali… Zvlášť nerozhodnutí byli podle všeho lákavé sousto. „Nešlo o peníze, ale o nejrůznější stáže, jazykové pobyty v zahraničí, placené výlety na letecké výstavy v cizině, obědy v luxusních restauracích, třeba v Londýně nebo Paříži,“ popisuje zdroj týdeníku EURO. „Takových lidí, co dostali nejrůznější dárečky a pozornosti, bylo neuvěřitelné množství, to byste se nedopočítal. Jenom z ministerstva obrany, z vojenské akademie v Brně. Synovi jednoho podnikatele se platila studia ve Švýcarsku. Jednomu úředníkovi z financí - byl to totiž takový gurmán - zase Mead objednal baštu v přepychové restauraci v Londýně,“ dodává. Všechny své oběti lidé z BAE a najatí informátoři, lobbisté a „píáristé“ pečlivě „vytěžovali“ a takto získané informace, spekulace a drby se postupně přesouvaly do šuplíku Meadových pořadačů. Nic není zadarmo. Jak říká další zdroj týdeníku EURO blízký BAE: „Meadova kampaň byla poučná… a veskrze svinská“. Týdeník EURO se samozřejmě pokoušel získat i komentář samotného Steva Meada. Marně. Na konkrétní dotazy týkající se sběru kompromitujících materiálů reagoval - ovšem jen velmi obecně - mluvčí firemní centrály BAE John Neilson. V době, kdy britský Úřad pro odhalování závažné hospodářské kriminality vyšetřuje podezřelé praktiky firmy v několika zemích - Tanzanii, Rumunsku, Jihoafrické republice, Saúdské Arábii, Česku - se společnost omezuje na konstatování, že trvá na tom, že nic nelegálního nespáchala. „Společnost BAE Systems i nadále plně spolupracuje při vyšetřování. Všechna obvinění, která jsou proti nám mezitím vznášena a která poškozují pověst celé firmy i jejích zaměstnanců, zcela odmítáme. BAE Systems ctí nejvyšší etické standardy a protikorupční legislativu,“ sdělil Neilson.

Normální služebka, ne!?

Jedna z Meadových obětí už ale byla odhalena. Autor těchto řádků popsal v červenci 2001 (v Lidových novinách) skandální případ člena hodnotitelské komise na gripeny, úředníka ministerstva financí Jaroslava Strouhala.
Strouhal si vyrazil na leteckou výstavu do Paříže. Měla to prý být „normální služební cesta“. Ovšem ubytování na dvě noci v luxusním hotelu Le Meridien Etoile za minimálně 700 dolarů mu zajistila - a zprvu i zaplatila - právě zbrojovka BAE.
„Vzhledem k tomu, že ministerstvo financí nezajišťuje rezervaci ubytování a bylo to na poslední chvíli, požádal jsem českého zástupce BAE o zprostředkování ubytování v Paříži,“ vysvětloval tehdy s klidem Strouhal. Zbrojovka mu přenechala hotelový pokoj, který měla ve francouzské metropoli rezervován a zaplacen. „Po návratu jsem vrátil prostředky na ubytování s tím, že na úhradu dojde faktura,“ tvrdil Strouhal.
To ale není vše. Úředník Strouhal během svého pobytu v Paříži ještě stihl v exkluzivní restauraci La Coupole povečeřet s lidmi z vedení BAE Systems. U stolu s ním seděl například viceprezident BAE pro exportní financování James Caldwell a šéf českého projektu Gripen Steve Mead.
Z komise na hodnocení stíhaček byl Strouhal hned druhý den po zveřejnění skandálu odvolán. Přesto tvrdil, že šlo o „běžnou služební cestu“.
Nyní, po šesti letech od kauzy „Strouhal“, vyplouvají na povrch nové informace. Týdeník EURO má informace, že dalším z celé řady obdarovaných měl být bývalý zaměstnanec Národního úřadu pro vyzbrojování. Redakce jeho identitu zná, ale vzhledem k tomu, že roce 2003 tragicky zahynul, jeho jméno neuvede.
„Firma (BAE - pozn. redakce) mu zaplatila dovolenou na Seychelách,“ tvrdí zdroj blízký BAE. Bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování Jindřich Ploch tomu ale nevěří: „Je to pro mě zcela nová a překvapivá informace. Myslím, že nemůže být pravdivá. Mně se nikdy ani nezmínil, že by v takové destinaci byl. To bych si pamatoval, donedávna to bylo zcela exotické místo.“ A reakce BAE? „Omlouvám se, ale vzhledem k tomu, že vyšetřování Úřadu pro odhalování závažné hospodářské kriminality stále běží, nemohu vám sdělit nic víc, než co už jsem uvedl ve svém předchozím prohlášení,“ sdělil John Neilson.

Provize? To je normální.

BAE je obvykle přísně diskrétní. Ovšem s jedním svým „lobbistickým“ úspěchem se tato firma ani trochu netajila. Na podzim roku 1998 se jí podařilo „nalákat“ tehdejšího předsedu poslanecké sněmovny Václava Klause na firemní konferenci o podnikání ve střední Evropě. Akce se konala ve Varšavě. A Klaus na ni přiletěl firemním letadlem BAE. Jindy mlčenlivý Steve Mead tehdy ochotně promluvil s tiskem: „Linka ČSA byla odřeknuta kvůli počasí a pan Klaus mohl letět vládním speciálem. Sám jsem se však do Varšavy také chystal, nabídl jsem tedy panu předsedovi místo ve firemním letadle. Bylo by absurdní, kdybychom letěli každý sám, a takto jsme ušetřili peníze českých daňových poplatníků.“ Šéf pobočky BAE v Praze měl důvod k oslavě.
Společnost se ale nepokouší ve svůj prospěch ovlivnit pouze české úředníky a politiky. Zkouší to i doma v Británii. Deník The Guardian otiskl v dubnu 2004 seznam „dárků“ a „drobných pozorností“, které od zbrojovky dostal vlivný úředník odboru odprodeje speciální techniky britského ministerstva obrany John Porter. Seznam je to zajímavý - plně hrazená dovolená v luxusním hotelu Le Bristol v Paříži, víkend ve venkovském hotýlku Chewton Glen (pokoj za 600 liber za noc), lístky pro dva na muzikál My Fair Lady plus vstup na následnou party se šampaňským, lístky na zápas Anglie versus Austrálie s přepychovým pohoštěním, lístky na koncert zpěváka Neila Diamonda, kamera, automobil k libovolnému využití… V Británii je korupce trestná už dlouho, ovšem uplácení v zahraničí bylo postaveno mimo zákon až koncem roku 2001. Do té doby bylo totiž rozdávání „provizí“ za získání kontraktu zcela legální. To kritizovaly zejména Spojené státy, které zavedly podobný protikorupční zákon už v 70. letech minulého století po sérii úplatkářských afér.
The Guardian ovšem nedávno získal dokumenty dokazující, že ještě v roce 2003 – a možná i později – se sekce britského ministerstva obrany, která má na starost zbrojní export (známá pod zkratkou DESO) řídila pravidlem, že v některých zemích je prostě vyplácení „speciálních provizí“ jedinou cestou, jak získat kontrakt. „V některých částech světa je to normální,“ uvádí se v dokumentu.
DESO momentálně řídí bývalý šéf BAE Systems pro Evropu Alan Garwood. Na konci 90. let minulého století přijel několikrát do Česka, aby místní politiky přesvědčil o kvalitách gripenů.
V materiálech publikovaných Guardianem o vládní politice prodeje zbraní jsou ale i jiné poměrně šokující pasáže: „Tou správnou technikou (jak získat zbrojní zakázku - pozn. red.) je získávání detailních zpravodajských informací o lidech, kteří kontrolují nákup a prodej zbraní. Když objevíte tu správnou osobu, mělo by na ni být koncentrováno veškeré úsilí, aby byl obchod v pravý čas vhodně ovlivněn. Většina zbrojních obchodů neproběhne proto, že by někdo zbraně opravdu potřeboval, ale proto, že za to dostane provizi.“