Pražské planetárium slaví padesát let a vstupuje do nové éry
Planetárium má většina lidí spojeno se školní exkurzí. Pohodlná křesla, potemnělý sál, kopule nad hlavou a učitelky vyzývající k pořádku. Když se ale rozzáří stovky hvězd na obloze, všichni jen tiše zírají. V tom zážitku je cosi magického.
Pokud jste absolvovali návštěvu pražského planetária před dvaceti třiceti lety, žasli byste dnes ještě více. Budova i sál se zvláštním strojem připomínajícím činku jsou stejné. Na obrovské promítací ploše však spatříte zcela jiný obrázek. Planetárium Praha vkročilo do věku digitální technologie.
Na počátku hvězdných válek
První projektor hvězd neboli planetárium (viz rámeček) byl uveden do provozu v Německu v roce 1923, vyrobila ho firma Carl Zeiss. Rozmach planetárií nastal v poválečné době a souvisel s pronikáním člověka do kosmu a soupeřením supervelmocí. Planetária sloužila i jako propagační nástroj, jen v USA jich dnes najdeme několik tisíc, v Německu téměř stovku. U nás jsou kromě Prahy ještě v Teplicích, Ostravě, Brně, Hradci Králové, Mostu a Českých Budějovicích.
Úvahy o zřízení pražského planetária spadají do třicátých let 20. století, ovšem teprve na podzim roku 1960 zahájilo provoz. Mezi stromy Královské obory se kruhová budova vyjímá hezky, třebaže působí poněkud usedle. Architektovi Jaroslavu Fragnerovi se nepodařilo překonat dobové limity socialistického realismu, neplatí to však pro vnitřek domu. Především tvary schodiště evokovaly nadcházející éru. Planetárium tím dokumentuje dobu vzniku, přelom klasicistně ztěžklých padesátých a modernějších šedesátých let.
„Dohnat a předehnat“ bylo dobovým heslem a planetárium je jeho ztělesněním. Dodnes je hlavní sál s kopulí o průměru 23 metrů a s výškou patnácti metrů jedním z největších na světě. V USA a v Asii bylo v 80. a 90. letech postaveno několik planetárií s projekční plochou o průměru 26 metrů, největší je pekingské s průměrem 30 metrů. Pražská kopule má 834 metrů čtverečních, což je vůbec nejrozměrnější projekční plocha v Česku. V největším českém kinosálu IMAX v pražském Paláci Flora se promítá na zhruba 600 metrech čtverečních. Projekční plochu v planetáriu tvoří hliníkové plechy nastříkané bílou barvou. Zhruba deset procent plochy zabírají malé dírky o průměru 1,3 milimetru kvůli lepší akustice.
Tři déčka ve dvou
Bizarní „činka“ uprostřed sálu – planetárium Cosmorama – se dnes nachází na konci kariéry. Optomechanickou projekční techniku střídá o generaci modernější systém, který byl instalován loni na podzim. Jeho základem jsou dva projektory umístěné protilehle ve stěnách kopule, o jejichž existenci nemá divák v podstatě tušení. I proto zůstane Cosmorama na svém místě, bude i nadále symbolem instituce, byť již jen občas využívaným.
Digitální projekce systému SkySkan Definiti za zhruba 25 milionů korun umožňuje nejen promítat hvězdnou oblohu, ale přenáší i filmové sekvence. Každý ze dvou projektorů má rozlišení větší než čtyři televizory s vysokým rozlišením dohromady, na kopuli se tedy promítá přes šestnáct milionů bodů. Každý projektor váží 230 kilogramů a samotný objektiv má 35 kilo.
Optomechanická Cosmorama ukazovala vesmír jen z pohledu ze Země. Jedna z důležitých výhod digitálního planetária spočívá ve schopnosti pozorovat hvězdy a planety z jakéhokoli bodu ve vesmíru. „Teoreticky jde o trojrozměrný obraz, ale v případě reálného vesmíru to ztrácí smysl,“ vysvětluje Jan Šifner, technický ředitel Planetária Praha. „Pokud kolem vás plavou v kině IMAX rybky, je to realita. Ve vesmíru se však nikdy nepřiblížíte k hvězdám a planetám tak, abyste si na ně mohli sáhnout. Člověk je totiž schopen stereoskopického vidění pouze do vzdálenosti kolem 600 metrů. Projekci lze tak spíše označit za 2,5D. Promítá a pracuje se s 3D modely, ale výsledný obraz je dvourozměrný,“ dodává Šifner.
Přesto je zážitek z nové technologie působivý. Můžete prolétávat vesmírem, můžete se dostat i do nitra mikrosvěta. K tomu podmanivá hudba a komentář. Planetárium Praha nabízí zábavu srovnatelnou s tím nejefektnějším, co vidíte v kinech a při multimediálních představeních.
Věda, nikoli sci-fi
Programová nabídka nicméně nemá charakter hollywoodské produkce. Planetárium je stále věrné základnímu poslání: vycházet z vědeckého základu, popularizovat astronomii. Ukazuje vesmír takový, jak ho známe. Žádné sci-fi spekulace, žádné avatarovské světy.
„Nabízíme zhruba padesát programů,“ vypočítává vedoucí programového oddělení Hana Šifnerová, „Asi osmdesát procent návštěvníků tvoří školy, podle toho pořady vytváříme.“ Příprava jednoho pořadu o délce třiceti až čtyřiceti minut trvá zhruba dva měsíce.
Ačkoli mají planetária dobu největšího rozmachu asi za sebou, nikdo nezpochybňuje jejich význam. Jsou neobvyklou pomůckou pro vzdělávání, spojují v sobě posluchárnu s kinem i skutečnou noční oblohou. Divácké okouzlení plyne i z prostého faktu, že se sám ocitá uprostřed hvězd. „Nejde jen o to, vesmír divákům ukázat, ale vlastně ho prožít,“ uvádí ředitel Planetária Praha Marcel Grün.
Box
Planetárium není budova, ale přístroj
Ačkoli většina lidí považuje planetárium za budovu, v níž mohou sledovat virtuální hvězdnou oblohu, tento termín označuje přístroj, který projekci planet umožňuje. V Planetáriu Praha bylo po jeho otevření v roce 1960 umístěno planetárium firmy Carl Zeiss, které zde sloužilo až do konce osmdesátých let. Dodnes na přístroj návštěvníci narazí ve vstupní hale budovy. V roce 1991 byl nahrazen podobným planetáriem, podstatně modernějším, opět vyrobeným v Zeissových závodech v Jeně. Toto planetárium nazvané Cosmorama tvoří ústřední prvek hlavního sálu. Jedná se o jedno z největších optomechanických planetárií na světě, váží 2,5 tuny a pohání ho šestnáct motorů. „Koule“ na obou stranách činky ukazují jižní a severní hvězdnou oblohu. V obou koulích je žárovka o výkonu 1500 watů, celkem obsahuje planetárium 120 žárovek a 230 projektorů. Projekce hvězd byla v případě klasického optického planetária kvalitnější než u digitálního systému. Ten má ovšem mnohem širší demonstrační možnosti.
