Vyvinula unikátní plazmovou technologii, díky níž ekologicky recykluje kovy z průmyslových odpadů. Nechce růst za každou cenu a raději se zaměřuje na zvyšování přidané hodnoty výroby. V českých podmínkách je prostě středočeská společnost Safina poměrně výjimečná.
Dva slévači v šedivých žáruvzdorných zástěrách a helmách se už pár minut snaží uvolnit ohnivzdornou zátku. Kolem nich prská rozžhavená hmota. Žár je cítit ještě dobrých deset metrů od reaktoru, v jehož jádru se teplota šplhá vysoko nad tisíc stupňů Celsia. „Nechcete sluneční brýle? Za chvíli to začne,“ ptá se Martin Bouša, ředitel strategického marketingu společnosti Safina. Zpod zátky to ještě jednou prskne a pak už do připravené nádoby vytéká tenkým proudem oranžová měď. O pár desítek vteřin později taviči reaktor zase zašpuntují. Unikátní plazmový generátor může dál bičovat použité měděné katalyzátory z chemického průmyslu a dostávat z nich ušlechtilý kov. Za den se na kov díky plazmě přemění až 2,5 tuny měděného odpadu.
V jedné z hal podniku Safina ve Vestci u Prahy se možná tvoří budoucnost. Firma, která se zabývá zpracováním a recyklací drahých a barevných kovů pro elektrotechnický, automobilový, chemický a sklářský průmysl, vsadila před čtyřmi lety na zcela novou technologii plazmového tavení. Po třech letech vývoje a proinvestovaných 100 milionech korun nový typ tavicího a recyklačního zařízení spustila loni do komerčního provozu. Safina díky této technologii nyní umí tavením zpracovávat i materiály, které se dříve daly využít jen s pomocí chemického loužení, nebo dokonce končily na skládkách. Díky vysokým teplotám plazmového generátoru se navíc ve vstupním materiálu likvidují nebezpečné látky, které se přemění na syntézní plyn. Ten putuje do mikroturbín ve vedlejší hale, kde se z něj generuje elektřina a teplo pro další použití ve výrobě. Na rozdíl od chemického loužení je tak celý proces šetrný k životnímu prostředí. Odpadní strusku mohou využít železárny při výrobě železa. Z potenciálně nebezpečného odpadu, kterým katalyzátory jsou, se tak zužitkuje v podstatě vše.
Z recyklace kovů pochází více než polovina tržeb firmy, které se loni vyšplhaly na 4,3 miliardy korun. Nasazením plazmové technologie se možnosti dál rozšířily. Jen za prvních šest letošních měsíců zpracovala Safina v rámci recyklace přes 60 tun drahých kovů. Plazmovou technologii využívá firma jako jediná ve střední Evropě. Její potenciál ovšem začínají zkoumat i konkurenti. Světová jednička v recyklaci drahých a barevných kovů, belgický Umicore, loni spustila v pilotním provozu vlastní plazmovou technologii za 25 milionů eur na recyklaci použitých dobíjecích baterií. Umicore si od ní také slibuje co nejekologičtější likvidaci potenciálně nebezpečného odpadu, v němž se zároveň skrývají cenné suroviny pro další použití.
Z vesmíru do Prahy
Do vývoje plazmové technologie, která je považována Evropskou komisí za nejlepší technologii pro recyklaci katalyzátorů a materiálů s nízkým obsahem kovů, se v Safině pustili kvůli rostoucí poptávce po kovech i jejich rostoucí ceně. Navíc hledali technologii, která bude šetrná k životnímu prostředí a energeticky úsporná. Samotný plazmový generátor pochází ze Spojených států, kde ho vyvinula vesmírná agentura NASA původně pro ovládání polohy družic na oběžné dráze. Při vývoji a výzkumu použití plazmy pracovníci Safiny spolupracovali s košickou Technickou univerzitou. „Museli jsme vyřešit, jak jednotlivá zařízení poskládat do funk¬čního technologického celku. Zjišťovali jsme třeba, co k výchozímu materiálu přimíchat, aby se tavil při co největší úspoře energie,“ vysvětluje Martin Bouša. Jako největší prob¬lém se však ukázalo vlastní tavení v plazmovém reaktoru. Uvnitř reaktoru dosahuje průměrná teplota až 2 500 stupňů Celsia, zatímco stěny reaktoru je třeba udržovat při teplotě 40 stupňů.
„Provozování reaktoru je technologicky mimořádně složité. Je třeba zajistit, aby odchylky v teplotách byly co nejmenší. Teplota musí být taková, aby u vyzdívky struska tuhla a chránila stěny, ale zároveň aby netuhlo jádro reaktoru. Při testování se nám stávalo obojí, jednou se tavila vyzdívka, jindy tuhlo jádro,“ vzpomíná Bouša. Nyní je v reaktoru 15 teplotních čidel, která pomáhají technikům celou tavbu řídit.
Technologii si Safina zaregistrovala pod ochrannou známkou PlasmaEnvi. Teď firma uvažuje, zda má smysl si ji nechávat patentovat. Nejde totiž o nové zařízení, ale o nový způsob zapojení a fungování technologických částí. „Zjišťujeme, jestli se to vyplatí. Riziko, že naši technologii někdo zkopíruje, není velké. Nestačí mít jen potřebné zařízení, ale firma ho musí umět i ekonomicky provozovat,“ vysvětluje Bouša. Vývoj ovšem zprovozněním reaktoru neskončil. Naproti fungující komerční lince stojí ještě jedna testovací pec. Tam technici Safiny zkoušejí zpracování nových materiálů a zkoumají, jak by se dal provoz reaktoru dál vylepšit.
Nechce růst za každou cenu
Mezi hlavní zákazníky recyklačního provozu Safiny patří průmyslové firmy, které používají katalyzátory s obsahy kovů pro svou výrobu. Safina ovšem vykupuje i katalyzátory z aut a plazmou umí zpracovat i baterie. Část zákazníků posílá použité katalyzátory jen na přepracování. Od druhé skupiny klien¬¬tů Safina odpadní katalyzátory vykupuje. Nejdřív se provede jeho analýza, kolik kovu obsahuje. Pokud s jejími výsledky dodavatel souhlasí, Safina odpad zpracuje. V okamžiku, kdy má v ruce hotový kov a zná i jeho cenu, která se určuje na základě světových cen, může zafixovat i cenu odpadu, kterou zaplatí dodavateli. Takto to funguje u drahých kovů. V případě obecných kovů, jako je měď či nikl, Safina odpad rovnou vykoupí podle obsahu kovu. S prodejem recyklovaného kovu pak počká, až budou na světovém trhu dobré podmínky. Skoro tři čtvrtiny tržeb vydělává firma v zahraničí, jen čtvrtina obratu pochází od českých zákazníků.
Příští rok by v Safině chtěli instalovat druhý reaktor. Tentokrát se investice bude pohybovat jen v řádu jednotek milionů korun. „Budeme pak moci zpracovávat více typů materiálů najednou. V jednom reaktoru třeba bude možné recyklovat jen katalyzátory na bázi stříbra. Nebude přitom nutné dělat jako dosud odstávky, kdy se musel reaktor nově vyzdít, když jsme přecházeli ze zpracování například měděného na stříbrný katalyzátor,“ vysvětluje smysl investice Bouša. Ruku v ruce s touto investicí se připravuje i nasazení nové, větší mikroturbíny na spalování syntézního plynu. „Potřebujeme větší spalovací kapacitu, abychom mohli v reaktorech zpracovávat více materiálu. Navíc máme více organicky znečištěného odpadu, z něhož vzniká více plynu,“ dodává Bouša.
Firma chce dál růst hlavně díky tomu, co umí nejlépe. Mohla by třeba jako samostatné středisko provozovat mikroturbíny, a to se slušným ziskem. „To ale není naše cesta. My jsme jejich přidanou hodnotu zvýšili tím, že jsme je zapojili do recyklační technologie. Chceme mnohem více rozumět drahým kovům, abychom třeba ze stříbrného odpadu vyráběli investiční stříbro. Díky takové výrobě s vysokou přidanou hodnotou budeme moci konkurovat ostatním, i když vzrostou mzdy nebo třeba ceny elektřiny,“ říká generální ředitel Safiny Tomáš Plachý. V tomto přístupu je firma z Vestce v českém prostředí výjimečná. Je to však jedna z mála cest k dlouhodobému úspěchu. Doby, kdy českým firmám pomáhaly v konkurenčním boji nízké mzdy, se pomalu blíží ke konci.
