P r i v a t i z a c e b a n k
Nelze racionálně spekulovat o tom, kdy bude dokončena privatizace našich bank, protože letos s největší pravděpodobností ani pořádně nezačne. Rozdílná tvrzení premiéra Zemana o tom, že prodej státních podílů v bankách skončí v roce 2001 a následné dementi ministerstva financí, že za onen konec považuje rok 2000, mohou být obě stejně planá. Konec privatizace je totiž neodhadnutelný.
Před samotným zahájením privatizace je zapotřebí udělat ještě veliký kus čisticí práce, a přitom není zcela jasné, zda se do toho vládě chce. Letošní rok tak může skončit jen u obecného konstatování, že vláda je odhodlána privatizovat banky, a nic víc se nestane.
Politickou scénu čeká již za měsíc sjezd ČSSD, v květnu budou mít tu samou akci lidovci, pak už pomalu začnou parlamentní prázdniny a v září se zřejmě po-dle hlasů z politického zákulisí můžeme těšit na koaliční vládu.
Důležitější než politické otřesy je ale stav bank čekajících na prodej, tedy České spořitelny a Komerční banky. Pesimističtější odborníci prohlašují, že by se letos musel stát zázrak, který by radikálně vyčistil jejich portfolia. Jinak jsou rozumně neprodejné. Ti optimističtější souhlasí s nutností radikálního čištění od špatných úvěrů - například prostřednictvím Konsolidační banky - ovšem naději upínají k revitalizačnímu programu, který má ozdravit ekonomiku a souběžně doplnit prohospodařený kapitál bank.
Chybějí zájemci
Podle informací týdeníku EURO investiční poradci v současnosti ani nemají zájem zahajovat přípravné práce na prodeji státních podílů v bankách, protože by šlo o velmi nevýnosný obchod. Prodejní cena při prodeji obou bankovních domů v nynějším stavu by totiž byla velmi nízká, takže provize z prodeje by možná ani nestačila na zaplacení letenek expertů. Do byznysu s nulovým výnosem nikdo nepůjde. Ostatně v současné době se podle dostupných informací nedaří sehnat ani poradce na prodej další licence na operátora GSM, a to právě proto, že objem provize z tak malého obchodu není zajímavý.
Líná zkušenost
Prodat Investiční a Poštovní banku, u níž byl navíc zahraniční investor dopředu zřejmý, zabralo od obecného kývnutí vlády pro privatizaci po skutečný prodej více než tři roky. A to byl náš i mezinárodní trh v naprosto jiném stavu a ekonomika nedlela v hlubokém propadu. Navíc japonská Nomura jasně deklarovala, že se nepovažuje za strategického investora, ovšem dodala bance chybějící kapitál.
Prodej státního podílu v ČSOB bude trvat zhruba dva roky, pokud předpokládáme, že k podpisu smluv by mohlo dojít letos v červnu. Připomeňme ovšem, že významným katalyzátorem bylo v případě privatizace této banky až vystavení garance státu v objemu zhruba 30 miliard korun za pohledávku za Slovenskou inkasní.
Prodej dvou zbylých bank nastojato, pokud by se ho třeba nějaký málo významný zahraniční subjekt ujal, by byl ze strany naší vlády i velmi špatným krokem. Ponecháme-li stranou, že by byl za hubičku a možná nějaký doplatek k tomu, nesplnil by svůj hlavní úkol - nepřivedl by strategické investory, kteří mají mezinárodní zkušenosti v bankovnictví a kteří by dosáhli toho, co od privatizace obecně očekáváme - tedy zvýšení efektivnosti i prestiže bank a rozhýbání ekonomiky. Šlo by o spekulativního investora, který by pomohl bankám možná z louže leda pod okap a obral by je o některé prosperující dcery, které by prodal, a s úsměvem odešel.
Příklady táhnou
O tom, jaký musí být stav banky, aby zahraniční strategický investor kývl k podpisu smlouvy, svědčí i případ Agrobanky. Získala sice velmi kvalitního investora, ovšem stát musel sáhnout k radikální očistě a hluboko do své kapsy.
Ačkoliv tedy výzvy zahraničních investorů české vládě urychleně privatizovat bankovní sektor zní jasně, bez dalšího intenzivního čištění to nepůjde.
V České spořitelně již stát kousek práce udělal, když na konci loňského roku dotlačen okolnostmi odkoupil prostřednictvím Konsolidační banky špatné úvěry zhruba za deset miliard korun. Tento týden by mělo padnout rozhodnutí o navýšení kapitálu spořitelny, čímž bude banka načas z nejhoršího venku. Ovšem objem klasifikovaných úvěrů nepokrytých rezervami, které zřejmě bude nutné z banky vyčlenit, patrně opět do Konsolidační banky, dosahuje dál desítek miliard korun.
Možným výsledkem středeční valné hromady spořitelny může být zvýšení majetkového podílu EBRD, čemuž by odpovídalo očekávané posílení její pozice v dozorčí radě i představenstvu.
Buďme realisty
Privatizaci bank považují všichni zahraniční investoři za jednoznačně nejdůležitější prioritu české ekonomiky. Místopředseda vlády Pavel Mertlík minulý týden v Londýně investorům řekl, že privatizace našich bank bude dokončena v roce 2000. Zřejmě ani oni nevzali toto datum jednoznačně jako termín ukončení celého procesu privatizace, ale spíš jako slib, že do té doby by mělo být poměrně jasno v koncepci privatizace České spořitelny, které stát již trochu pomohl.
„Člověk musí být realista. V České republice je investiční scénář dlouhodobý, prohlásil podle ČTK jeden z investorů.
A jak jsme na tom s Komerční bankou? Je pravdou, že se sama snaží nalézt tržní cesty čištění svého úvěrového portfolia a že zatím není zřejmě na světě koncepce státní pomoci této bance. Stát alespoň dosud žádnou konkrétní koncepci nepředstavil a asi ji ani ještě nemá. Ovšem je velmi pravděpodobné a bylo by jen strategicky rozumné, aby vznikla a byla realizována. Může mít v zásadě dvojí podobu. Buď půjde o hašení problému, tedy o formu určité kapitálové injekce, nebo, což by zabralo delší dobu, o účast státu na restrukturalizaci jejích aktiv. Analytici se kloní spíše k druhé cestě, nicméně za nejhorší považují v každém případě prodej „nastojato , tedy v nynější podobě. Podle hlasů z investorských kruhů není o KB na rozdíl od spořitelny prakticky vůbec žádný zájem.
Banky nejsou na hraní
Z výše uvedeného ale nevyplývá, že vláda může zahájení prací na přípravě privatizace protahovat. A bohužel z jejího dosavadního chování lze tuto tendenci vyvodit. Už i z Londýna přicházejí obavy nad spekulacemi o tom, že uvnitř sociálních demokratů sílí odpor vůči privatizaci spořitelny. „EBRD a společně s ní i centrální banka by měly sociálním demokratům zabránit, aby si se spořitelnou dělali, co chtějí, uvedl v Londýně analytik, který si nepřál být jmenován.
Jednání vlády, FNM a Evropské banky pro obnovu a rozvoj o posílení kapitálu České spořitelny se zjevně již od začátku roku protahují právě kvůli nejasnému postoji vlády ke koncepci její privatizace. Na jasném stanovisku ovšem EBRD trvá a zahraniční odborníci vidí právě v jejím postoji záruku toho, že se podaří prosadit alespoň zahájení přípravy na prodej. Ostatně náměstek místopředsedy vlády Jan Mládek připustil, že EBRD by mohla kapitálově vstoupit i do Komerční banky.
Co by přineslo složení rukou do klína a další oddalování přípravných prací na privatizaci? Krutě by se takové chování podepsalo na stavu naší ekonomiky. Ta totiž nemůže nastoupit na trend dlouhodobého růstu bez výrazné podpory v podobě dobře privatizovaného bankovního sektoru. Polostátní banky potácející se ve svých problémech totiž jenom dál sešlapávají ekonomiku do propadu, nejsou schopny alokovat čerstvé peníze a více než dvě stě miliard korun hnije na účtech u ČNB.
Privatizace bank je chápána jako jeden z klíčových předpokladů oživení naší ekonomiky, ale vhodnější by zřejmě bylo říci, že oboje se navzájem podmiňuje.
