Tuhle bolestí vykoupenou byznys story začal psát Martin Kofroň v afghánské provincii Vardak při své vojenské misi. Po zranění páteře se dlouho nemohl vrátit do běžného života. Začal tedy přemýšlet, jak si pomoci sám. Nakonec vyvinul jednoduchou, ale geniální cvičební pomůcku. A když pomohla jemu, rozhodl se s ní vyrazit do světa. Po více než roce tvrdé práce sahá Kofroň po splnění svého snu, kvůli němuž prodal i dům.
Stalo se to pátý den afghánské mise. Pěší patrola na Iron Bridge, most vzdálený asi pět kilometrů od základny. „Jdu jako první na levém křídle ‚dismountu‘. Čekuju si okolí, koukám pod nohy, abych si nevyšlápl minu, ohlédnu se za sebe na kamaráda a vtom to přišlo. Dávky z kulometu nám proletěly nad hlavami. Tálibánci naštěstí minuli, ale jsme v otevřeném prostoru. Kamarád Kukyn ve vteřině cukruje protivníka kulometem a přibližuje se ke mně, ostatní se stahují zpět,“ líčí klíčovou situaci.
Martin Kofroň chtěl také střílet, ale po první ráně se mu zasekla zbraň. Je jasné, že se oba musejí co nejdříve schovat. Kamarád nepřestával pálit, kryl ho, a dal tak Martinovi šanci najít úkryt. Nejblíže je hluboký zavlažovací kanál. Takhle vypadá boj o život. Skok dolů a rána. „Při dopadu cítím bolest. Záda nevydržela tu zátěž a povolila. Poranil jsem si páteř. Dávky adrenalinu v takové situaci jsou naštěstí obrovské, takže tu bolest téměř necítíte. Vykouknu a pokrývám Kukyna záložní zbraní, aby mohl přeběhnout do skrytu,“ pokračuje Kofroň.
Akce skončila naštěstí beze ztrát na životech. Zbytek půlroční mise ale Martin strávil na injekcích a práškách. Pár dní před koncem mise se uvolnilo místo ve vrtulníku a odletěl do Kábulu do francouzské nemocnice na CT vyšetření. Doktor následně konstatoval zlomeniny dvou obratlů. Po návratu do Česka přišla další série vyšetření, zlomeniny se nepotvrdily. Následovala rehabilitace, která ale nedokázala bolest odstranit úplně.
Cvičme v rytme. Autor projektu vymyslel sérii cviků sám. Má pro to průpravu z boxu, je totiž juniorským mistrem republiky.
„V armádě jsem musel ukončit kariéru, protože už jsem nemohl skákat padákem, a tudíž jsem nemohl zůstat v prestižní průzkumné četě výsadkového praporu, kde jsou seskoky podmínkou. A určitě pochopíte, že nabídka místa ‚stavěče stanů jednotkám, kde jsem dříve působil‘ mi nepřišla adekvátní pro trojnásobného válečného veterána,“ vypráví Martin Kofroň.
Odešel tedy učit. „V tuto dobu jsem měl ve svém krásném domě, který si jezdili lidé prohlížet z širého okolí, vybudované takové malé výzkumné rehabilitační centrum,“ popisuje. V garáži si vyrobil různé lavice, natahovadla a podobné přístroje. Cvičení pomáhalo, ale stejně jako předchozí rehabilitace, ne úplně.
Viselo tam i lano s uzly. „Jednoho dne jsem ho potřeboval sundat, uzly byly ale tak dotažené, že jsem vzal nůž, lano přeřízl a hodil ho do kouta. Chvilku tak koukám na to lano a uzly na něm, až mě napadlo, že by se s tím dalo cvičit. Lano jsem zvedl, zatočil s ním a okamžitě cítil, jak se zapojuje břišní a zádové svalstvo, a to hodně efektivně,“ právě tak se podle něj zrodil nápad nesoucí dnes označení Marrko Core, což je spojení křestního jména a příjmení vynálezce a části těla, na které je zaměřeno. „Cvičil jsem každý den, ne nějak dlouho, plus minus deset minut. Světe, div se, bolesti postupně ustupovaly. Já zase mohl v klidu žít, jezdit v autě, sportovat,“ popisuje veterán.
Lano na trhu
Tady by klidně mohl příběh skončit. Jenže má ještě jednu rovinu, byznysovou. Martin si řekl, že když tohle cvičení s lanem vrátilo do života jeho, může pomoci i ostatním.
Nejen těm, kteří prodělali zranění, ale i sportovcům, fitness nadšencům nebo i seniorům. A že z toho může být velmi zajímavý podnik.
Nadchl se. Prodal dům, na který šetřil devět let, a peníze postupně vkládal do vývoje. Kreslil první náčrty, jak by mohl jednoduchý nástroj vypadat, vyřizoval registraci užitného vzoru a později patentů.
Design si nechal udělat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, na projektu spolupracuje i Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, jejíž odborníci detailně zkoumají a popisují, proč a jak Marrko funguje. Jeden ze studentů na to téma chystá diplomovou práci.
Základ je podle autora v tom, že tělo díky speciálním cvikům za pomoci odstředivé síly vyvádí těžiště z osy těla a tím zapojí hluboký stabilizační systém páteře, který je často opomíjen, ale vliv na zdraví má zásadní. K tomuto objevu přispěla i náhoda. Když se vrátíme odbočkou do let jeho dospívání, Martin po roce tréninku dosáhl na titul vicemistra a za dva roky na mistra republiky v juniorském boxu.
Pohyb v pase posilující vnitřní svaly zná tedy díky boxerské technice. A proto už v první minutě cvičení dokázal zaregistrovat funkčnost systému Marrko Core.
Martin Kofroň má teď před sebou podnikatelské výzvy, se kterými se ještě v životě nesetkal. Chystá kampaň na crowdfundingových webech, kde by chtěl vybrat sto tisíc dolarů na rozvoj svého snu. Trhem, na který míří, není primárně Česká republika, ale Spojené státy a Německo. Má už i první kontakty na tamní distributory, chce ale počkat, jakou odezvu mu přinese mezinárodní kampaň. Rozjet by se měla na konci ledna nebo začátkem února. Marrko Core do té doby dostane poslední designové úpravy, takže se bude lišit od prvních vyrobených prototypů.
Dosud stál Martina Kofroně vývoj zhruba milion korun. Nadšení a síla příběhu, který za „obyčejným lanem“ stojí, jsou ale k nezaplacení.
Přečtěte si také:
