V parlamentu nyní leží návrh na liberalizaci trhu s veterinárními přípravky. Pro chovatele hospodářských zvířat by novela mohla znamenat velkou úsporu nákladů, veterináři naopak přijdou o část příjmů.
Novela zákona o lécích
V parlamentu nyní leží návrh na liberalizaci trhu s veterinárními přípravky. Pro chovatele hospodářských zvířat by novela mohla znamenat velkou úsporu nákladů, veterináři naopak přijdou o část příjmů.
Obrat tuzemského trhu s veterinárními léčivy dosahuje zhruba dvou miliard korun, z toho dvě třetiny připadají na léky pro hospodářská zvířata. Pokud parlament schválí navrhovanou novelu o lécích, přijdou veterináři od příštího roku o stovky milionů korun ročně. Naopak chovatelé díky konkurenci na trhu léčiv stovky milionů korun ušetří.
Podle šetření Svazu chovatelů holštýnského skotu činí roční náklady na jednu krávu za práci veterináře a veterinární přípravky 2356 korun, z toho zhruba 1650 korun tvoří cena léků. Jak přitom připomíná výkonný ředitel svazu Jiří Motyčka, veterinář je na ceně a množství léků logicky zainteresován, zatímco chovateli jde o zdraví zvířat, ale ne o plýtvání léky.
Liberalizace trhu s veterinárními léčivy by tedy měla podle jeho slov vést ke snížení nákladů na chov hospodářských zvířat, neboť zemědělci budou mít více možností, od koho příslušný přípravek koupit. „Rozhodně přitom nehrozí nekontrolovatelné šíření či hromadění veterinárních přípravků, jak to tvrdí Komora veterinárních lékařů,“ zdůrazňuje Motyčka. Chovatel totiž podle jeho slov dostane „jen to, co mu veterinář předepíše, přičemž veterinář je vázán zákonem, jaké množství na léčení konkrétního zvířete či skupiny zvířat může předepsat“.
Lidské zdraví v ohrožení?
Veterináři však mají na novelu zcela opačný názor. „Riziko šíření, hromadění a neodborné aplikace veterinárních prostředků hrozí,“ tvrdí prezident Komory veterinárních lékařů Karel Daniel. Komora je přitom podle něj pro rozšíření seznamu volně prodejných léčiv, což chovatelům přinese prospěch. Některé léky by ale i nadále měly zůstat pod přísnou kontrolou.
„Vlastnictví látek typu hormonů či antibiotik fyzickými či právnickými osobami povede v konečném důsledku k tomu, že nebude možné dohledat jejich konečné použití,“ zdůrazňuje Daniel. Pokud by se přitom pozůstatky antibiotik nebo hormonálních látek objevily v mase či mléce hospodářských zvířat, mohlo by to vést k zákazu exportu živočišných produktů. Také kdyby veterinární antibiotika pronikla do potravinového řetězce, může se u lidí postupně vytvářet odolnost proti těmto lékům.
Liberalizace prodeje veterinárních léků, byť na lékařský předpis, by také mohla nabourat stávající „antibiotickou politiku“ státu. V ní jsou určité přípravky vyčleněny na léčení lidí a jiné na léčení zvířat. Je tomu tak právě proto, aby nedocházelo k vytváření odolnosti organismu vůči konkrétní látce. Jsou ale i další rizika. „Například antiparazitika mohou vést při nesprávné aplikaci až k úmrtí zvířat a mohou být toxická pro lidi. Mezi léky pro koně se vyskytuje přípravek obsahující velké množství efedrinu,“ vypočítává možná úskalí Petr Matušina z vedení Komory veterinárních lékařů. Každopádně podle Daniela byly při přípravě novely zákona o lécích „nadřazeny ekonomické argumenty ve prospěch úzké skupiny podnikatelů aspektům veřejného zdraví“.
Chovatelé: Vše zůstane pod kontrolou
Chovatelé nicméně tvrdí, že rozšíření prodeje léčiv prostřednictvím distributorů není fakticky nekontrolovatelným uvolněním prodeje veterinárních přípravků. „Chovatel si může koupit lék pouze na základě předpisu vystaveného veterinárním lékařem. Není tedy podstatné, od koho chovatel hospodářských zvířat veterinární léčiva získá,“ zdůrazňuje se ve společném prohlášení všech chovatelských svazů působících v Česku. Podle zemědělců je celý navrhovaný systém podrobně legislativně upraven a je tedy dobře kontrolovatelný. Chovatel musí ze zákona o zvířata řádně pečovat, sledovat jejich zdravotní stav a v případě potřeby zajistit léčení, jinak mu hrozí postih.
„O použití přípravku rozhoduje veterinární lékař, který také na základě svého uvážení rozhodne o tom, zda přípravek předepíše, či vydá chovateli, nebo ho bude podávat sám. Pokud ho předepíše či vydá, je chovatel povinen lék aplikovat podle pokynů veterinárního lékaře. Vyhláška navíc jasně stanovuje povinnosti chovatele – evidován je název přípravku, datum použití, druh a kategorie zvířat, počet a identifikace zvířat, důvod použití, dávka a stanovená ochranná lhůta. Záznamy musí být uloženy nejméně pět let,“ argumentují zemědělci.
Kdo jim má věřit
Obdobným způsobem se ovšem dušovali zemědělci nejen v České republice, ale také například v Německu. Přesto se pozůstatky pro lidské zdraví rizikových látek v jejich produktech našly. Většina lidí (žádný ale nechce být jmenován) pohybujících se v prostředí tuzemského zemědělství se přitom shoduje: „Základním problémem je etika podnikatelského prostředí.“ Jinými slovy, kdyby se dalo zemědělcům věřit a kdyby bylo možné vyloučit lidský faktor, byla by myšlenka liberalizace prodeje veterinárních přípravků správná. To potvrzuje i ředitel Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Alfréd Hera. „Chceme, aby měli chovatelé co nejširší přístup k lékům. Zároveň ale také musí zůstat pod bedlivou kontrolou rizikové přípravky,“ konstatuje Hera.
Kromě toho, jak podotýká představitel veterinářské komory odpovědný za legislativu a někdejší předseda zemědělského výboru parlamentu Jan Černý, do pojmu „chovatel“ zahrnuje současný zákon nejen zemědělce, ale také chovatele koček, králíků a dalších „nehospodářských“ zvířat. „A tady se skutečně otevírá velký prostor pro nesprávnou aplikaci léčiv a nekontrolovatelný prostor pro jejich užívání,“ zdůrazňuje Černý.
Jak to dělají jinde
Podle chovatelů je způsob prodeje veterinárních léčiv, který novela zavádí, v ostatních členských zemích „běžnou praxí“. V celé Unii také společně platí princip, že živočišné produkty musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a nesmí obsahovat rezidua a kontaminující látky. „V případě pochybení hrozí chovateli zvířat v rámci správního řízení tvrdý postih,“ konstatují chovatelé.
Problém ovšem je, že například maso jatečných zvířat se sice na pozůstatky rizikových látek testuje, ale zdaleka ne u všech porážených kusů. „Kontrolujeme namátkově. Kdybychom měli zkontrolovat úpl-
ně všechno, vyžádalo by si to výrazné zvýšení nákladů na veterinární dozor,“ připomíná mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben. Proto ale nelze vyloučit, že antibiotika podaná hospodářským zvířatům proniknou do lidského potravinového řetězce.
Kvůli tomu je podle Komory veterinárních lékařů systém prodeje léčiv v různých evropských zemích pod různým stupněm kontroly. „Způsob, který navrhuje poslanecká novela, funguje pouze na Slovensku,“ upozorňuje bývalý tajemník Ústřední komise na ochranu zvířat proti týrání Zdeněk Burda.
