Jiří Lobkowicz
Na politické scéně se objevil další představitel staré české šlechty - Jiří Lobkowicz. Nový místopředseda Unie svobody, nejmladší parlamentní strany, žije v České republice teprve devět let. Jak ale tvrdí, již od malička věděl, že doma je tady. Nyní chce pokračovat v rodinné tradici a výrazněji se podílet na politickém dění v českých zemích.
O Jiřím Lobkowiczovi se říká, že narozdíl od svého v Čechách známějšího příbuzného Michala pochází z té bohatší větve lobkowiczkého klanu. S tímto tvrzením ale nesouhlasí a s nadsázkou je uvádí na pravou míru: „Dělíme se na tři větve - na ty bohaté, ty inteligentní a ty hezké. K těm bohatým patří William Lobkowicz, Michal patří k té hezké a já k té inteligentní.
Prapředkem dnešních Lobkowiczů byl Mikuláš zvaný Chudý, který kolem roku 1410 získal ves Lobkovice nedaleko Neratovic. Vzdělaný šlechtic rozšířil v královských službách rodový majetek a posunul se mezi přední velmože Českého království. Na s oučasné politické scéně působí tři zástupci lobkowiczkého klanu, kromě Jiřího a Michala z Unie svobody také poslanec KDU-ČSL Jaroslav. Všichni tři pocházejí z někdejší chlumecké větve popelské části rodu. Ta se na počátku 18. století rozdělila na mělnickou (Jiří) a roudnickou, z níž se dále oddělily větve křimická (Jaroslav) a dolnobeřkovická (Michal). Jejich posledním společným předkem byl v 17. století Ferdinand August Lobkowicz.
Otec Jiřího Lobkowicze Otakar opustil republiku v roce 1948, kdy jeho rodina dostala pár hodin na to, aby si zvolila nové působiště. Jiří se narodil o osm let později ve švýcarském Curychu. Již tři týdny poté však cestoval se svými rodiči na a frický kontinent do tehdejšího Belgického Konga (dnešního Zairu), kde strávil první čtyři roky svého života. Po studiích ekonomie ve Švýcarsku se věnoval bankovnictví, byl ředitelem poboček Chase Manhattan Bank v Curychu, v Paříži a v Mont e Carlu.
Hned jak to bylo možné, kariéry v zahraničí se vzdal a odcestoval i s manželkou do Prahy. Jiří Lobkowicz měl ještě sestru, která však zemřela ve dvaceti letech, jeho bratr žije v současné době v New Yorku a zatím se na příj ezd do Čech nechystá. „Já už jsem byl na Západě na vrcholu kariéry, proto jsem se mohl rozhodnout rychle, zatímco můj bratr v New Yorku teprve začínal. Ale možná, že je ten lobkowiczký kořínek u mě silnější, vysvětluje Lobkowicz.
Doma mluvil pouze německy, anglicky a francouzsky. Česky se začal Jiří Lobkowicz učit až po svém, jak sám říká, návratu domů. Dodnes má učitele a snaží se českému jazyku věnovat alespoň čtyři hodiny týdně.
Po příjezdu do Čech dělal Lobkowicz poradce ministru průmyslu a obchodu Klausovy vlády Vladimíru Dlouhému a byl řadovým členem mělnické ODS. Po roztržce s Václavem Klausem, kdy kritizoval nedotaženou transformaci a chabé právní prost ředí, se však stáhl a vrhnul se na soukromé podnikání. V současné době je společníkem firmy EuroEnergy, kde se podílí na poradenských službách evropským vládám a podnikům v oblasti energetiky. Je rovněž partnerem přední nezávislé inve stiční skupiny ve střední Evropě - společnosti Hex Capital. Ta se zaměřuje na finanční poradenství, správu aktiv a rizikový kapitál.
V restituci získal Jiří Lobkowicz zpět zámky Mělník, Hořín, Pšovka, několik tisíc hektarů pozemků včetně asi sta hektarů vinic. Protože však nemá čas, ujala se správy majetku jeho žena Bettina, původně také ekonomka zabývající se bankovnictvím. Přestože vlastní několik zámků, bohatý si však Lobkowiz zrovna nepřipadá. „Když vidím, kolik musím do zámků investovat, jsem úplný bankrotář. Do každého z nich bych musel dát asi sto milionů a já ty peníze nemám. Jsem bohatý, protože mám památky, které jsou cenné historicky. A pro mě je důležité, že o ten majetek můžeme zase pečovat my Lobkowiczové, říká.
Po rozpadu Občanské demokratické strany stál Jiří Lobkowicz u zrodu Unie svobody, podílel se na tvorbě jejího programu. Na sjezdu Unie svobody, který jej vynesl do čela strany, přednesl ze všech kandidátů na místopředsedu nejkritičtější projev. A čím své stranické kolegy přesvědčil? „Je velký kosmopolita a světoběžník. Je proto jakousi zárukou, že strana bude otevřena moderním zahraničním trendům, říká například poslanec US Michal Lobkowicz. Podle některých členů také Jiří Lobkowicz nap lňuje proslulé volání po nových tvářích. „Narozdíl od těch předešlých Marešů a Šanců má Lobkowicz zkušenosti a ekonomické znalosti, říká jeden z nich.
Jiří Lobkowicz tvrdí, že by se chtěl narozdíl od předchozího vedení zaměřit především na stranu samotnou - vytvořit z předsednictva kooperující tým, reorganizovat ji tak, aby byla otevřenější a dynamičtější, rozšířit členskou základnu, naučit ji lépe prodat svůj program. „To máte stejné jako v podnikání. Máte dobrý produkt, musíte ho umět zabalit, aby se prodal, potřebujete distribuční síť lidí, kteří jsou schopni jej šířit, popisuje Lobkowicz svou vizi práce strany pro několik příštích let. Osobně jí dává tři roky, pak by Unie svobody podle jeho představ měla získat ve volbách pětadvacet procent hlasů.
Lobkowicz sám o sobě říká, že je velmi pracovitý, umí přemýšlet a mít dlouhodobé vize. Všechny tyto vlastnosti podle něj patří k životu na Západě a Čechům dosud chybí. Lobkowicz se přiznává i ke svým záporům - je příliš tvrdý k lidem a nemá moc trpělivosti. S těmito povahovými rysy má podle vlastních slov v Čechách ještě větší problémy než v zahraničí. „Často nedávám lidem moc času na to, aby mi vysvětlili své názory. Jsem zvyklý se rychle rozhodovat. Tady se hodně diskutuje a já na to nemám trpělivost. Říkám, že lepší je rozhodnout se špatně, hlavně se ale musí rozhodnout, prohlašuje Lobkowicz.
A proč se rozhodl po ročním fungováním Unie svobody kandidovat do jejího vedení? „Jsem člověk, který byl vždycky lídr, v práci i v rodině. Nechci říkat, že jsem byl vždy ten nejlepší, ale od malička jsem chtěl být ve všem první. V tom mi pomáhala nejenom má tělesná váha, ale i schopnost lidi přesvědčit, tvrdí o sobě. Pokud mu jeho snaha být první mezi všemi vydrží, je možné, že o něm za rok uslyšíme jako o novém předsedovi Unie svobody.