Až se naplní kina diváky filmu Vetřelec versus Predátor, nezapomeňme, kdo stvořil favorita
O městečku Gruyéres na okraji švýcarských Alp, které je proslulé stejnojmenným sýrem, se v průvodcích píše jako o jedné z nejmalebnějších obcí ve Švýcarsku, když ne rovnou v celé Evropě. Nu, té malebnosti je tolik, že si člověk připadá skoro jako v gemütlich Disneylandu. Snad aby rovnováha vesmíru co do míry krásy a obludnosti zůstala zachována, vybral si Gruyéres za místo svého muzea jeden z nejtemnějších umělců současnosti H. R. Giger. Obecně známější jako „ten, který vytvořil Vetřelce“.
Pohledy do temnoty
Hans Ruedi Giger se narodil v roce 1940 v Churu v německy mluvící části Švýcarska. Dnes žije a pracuje v Curychu. Vystudoval architekturu a průmyslový design, ale od poloviny 60. let se věnuje volné tvorbě. Hlavním tématem jeho díla se záhy staly morbidní vize mistrně propojující světy techniky a biologických forem. Hororové obrazy, zároveň plné sexuality a symbolických odkazů čerpajících z bohaté tradice romantismu i dekadence. Svými obdivovateli bývá Giger s oblibou přirovnáván k Hieronymu Boschovi, byť je takové srovnání poněkud problematické, neboť Bosch byl především velký moralista, což Giger určitě není. Jeho apokalyptické vize a obrazy temných stránek lidského podvědomí ale mohou být pro současného diváka podobně děsivé a burcující, jako byly Boschovy obrazy pekla pro renesanční publikum.
Tím by mohl jeho příběh končit, kdyby se nepřipletl k jednomu z kultovních filmů. Zlom v Gigerově kariéře nastal, když si u něj v roce 1977 scenárista Dan O‘Bannon objednal návrhy hlavní příšery pro zamýšlený sci-fi horor Vetřelec. Gigerovy kresby měly dokonce pomoci přesvědčit hollywoodské producenty, aby se vůbec pustili do natáčení. Nakonec tuto roli skvěle splnila Gigerova kniha Necronomicon, která vyšla koncem téhož roku. „Okamžitě jsem viděl ohromný potenciál jeho díla pro tento projekt,“ vzpomínal na své první setkání s Gigerovými obrazy režisér Ridley Scott. „Giger chtěl toho tvora původně navrhnout zcela nově, ale mě tak zaujaly jeho obrazy Necronom IV a V z Necronomiconu, že jsem trval na tom, aby vyšel z nich. Nikdy v životě jsem si ničím nebyl tak jistý. Velice se blížily tomu, co jsem si představoval, zejména v tom, jak v sobě spojovaly krásu a děsivost.“
Scott svěřil Gigerovi i výrobu sochařských modelů a napsal jej do titulků také jako spoluautora speciálních efektů, za něž film obdržel Oskara. „Gigerovy návrhy byly pro publikum docela novým zážitkem. Svět jednoduše nikdy předtím nic takového neviděl. Jeho práce zásadním způsobem přispěla ke komerčnímu úspěchu filmu. Myslím si, že Gigerova práce na Vetřelci by měla být srovnávána se slavnými filmy německého expresionismu, jako je Kabinet doktora Caligariho nebo Nosferatu. Ne že by nějak zvlášť připomínala jejich estetiku, ale vztahuje se k nim ve smyslu originality a vizionářství,“ prohlásil Scott.
Giger z kola ven
Na dalších pokračováních Vetřelce se však již Giger přímo nepodílel. Soudě podle jeho webových stránek (www.giger.com) to považuje za podvod ze strany filmového studia. Obzvláště rozezlen je na tvůrce druhého pokračování. Byl sice v kontaktu s režisérem Davidem Fincherem a pro film navrhl čtyřnohou verzi Vetřelce, který se pohybuje víc jako šelma, v titulcích se však nakonec vůbec neobjevil. Právní cestou si vymohl alespoň to, aby byl uváděn jako autor původní předlohy. V případě dalšího pokračování Vetřelec: Vzkříšení, ani nejnovějšího filmu Vetřelec versus Predátor, který do původní série patří jen volně, nebyl ke spolupráci vůbec vyzván. Tvůrce čtvrtého dílu, francouzský režisér Jean-Pierre Jeunet, mu nicméně složil poklonu, když prohlásil: „Lidé, kteří udělali prvního Vetřelce, byli umělci, Ridley Scott, Giger, scenáristi - oni všechno vymysleli. My ostatní, kdo v tom pokračujeme, jsme jen řemeslníci. Ten první film je skutečným uměleckým dílem.“
Jakkoliv to byl až Vetřelec, kdo Gigerovi zajistil mezinárodní věhlas, nešlo o jeho první film. Již před ním se podílel na několika krátkých filmech a pracoval na výpravě k celovečernímu filmu podle románu Duna. Z jeho realizace však nakonec sešlo. Režisér David Lynch, který se projektu chopil o několik let později, Gigera již ke spolupráci nepřizval. Ale židle Harkonnen, které Giger pro Dunu navrhl, dnes na zakázku vyrábí specializovaná americká nábytkářská firma. Po úspěchu Vetřelce pracoval Giger na hollywoodských filmech Poltergeist II, Species I a II a na řadě krátkých filmů a nezávislých produkcí. Nejobskurnější z nich byla asi švýcarská hororová komedie Vražedné kondomy.
Zařiďte si byt
Od konce 70. let Giger absolvuje každoročně výstavy v Evropě, Americe a Japonsku. Bylo o něm natočeno několik dokumentárních filmů a poskytl bezpočet novinových, časopiseckých a televizních interview. Jeho obrazy a grafiky jsou vydávány knižně i jako exkluzivní sběratelské tisky nebo plakáty. Proslulé německé nakladatelství Taschen vydalo několik Gigerových monografií a v posledních letech se také rok co rok na trhu objevuje gigerovský kalendář. Spíše než v uměleckém světě se však těší přízni v nejrůznějších více či méně obskurních komunitách - od vyznavačů sci-fi přes milovníky heavy metalu až po satanisty. S jeho díly se však lze setkat i na výstavách v respektovaných galeriích, obzvláště pokud jde o nějaké módní téma typu člověk a technika. Až do 6. února příštího roku budou Gigerovy obrazy vystaveny například v pařížské síni Halle Saint-Pierre na výstavě nazvané Svět podle H. R. Gigera.
Umělcovo švýcarské soukromé muzeum funguje od roku 1998. Sídlí v jednom z domů u brány středověkého gruyérského hradu. Kromě kolekce obrazů, grafik, soch a filmových modelů jsou v horním patře vystavena také díla z jeho privátní sbírky fantasijního umění. K muzeu patří ještě bar, který je od podlahy po strop zařízen stylovým vybavením vyrobeným podle Gigerových návrhů. Víc než fantastický svět jeho obrazů v trojrozměrné podobě však našinci asi připomene kostnici v Sedleci u Kutné Hory.
Sochařství a designu se dnes Giger věnuje téměř se stejnou intenzitou jako volné tvorbě. Podle jeho kreseb se vyrábějí křesla, židle, stoly, lampy, rámy zrcadel, podlahové krytiny, ale též zapalovače, hodinky nebo stříbrné šperky. Všechno si je to možné objednat i prostřednictvím internetu. Pokud tedy máte potřebu zařídit si byt, aby vypadal jako vesmírná loď Nostromo, není problém. Jedno křeslo Harkonnen přijde na 15 tisíc dolarů.
Čtvrtstoletí s Vetřelci
Vetřelec
1979, režie Ridley Scott Film způsobil revoluci již jen tím, že do role hlavního hrdiny, který bojuje proti mnohem silnějšímu nepříteli, jenž likviduje členy posádky jednoho po druhém, obsadil „slabou“ ženu E. L. Ripleyovou. Vetřelec zde představuje tajemné zlo, které děsí i pouhou svou nevyzpytatelností. Důležitým vedlejší motivem, který se později opakuje skrze celou sérii, je lidská hamižnost.
Vetřelci
1986, režie James Cameron Zatímco jednička je považována za hororovou klasiku, dvojka si vydobyla stejné uznání v kategorii akční sci-fi. Místo zmatené posádky nákladní vesmírné lodi Vetřelcům tentokrát čelí plně vyzbrojený tým mariňáků. Je to ale nakonec zase Ripleyová, kdo se musí žravým obludám postavit. Nezapomenutelná je zejména scéna, kdy si lepící páskou slepí dohromady plamenomet a granátomet a vyrazí do boje.
Vetřelec 3
1992, režie David Fincher Co se týče žánru, dalo by se hovořit o variaci na vězeňské drama. Zatímco ve dvojce to Ripleyové ještě trvalo, než se sama dala do boje, tentokrát již na nic jiného od začátku ani nemyslí. Byť je jedinou ženou na planetě plné grázlů, dokáže je velice rychle srovnat do latě. Největší Fincherovou frajeřinou (krom toho, že přiměl její představitelku Sigourney Weaverovou ostříhat se dohola) je, že Ripleyovou na konci nechá zemřít.
Vetřelec: Vzkříšení
1997, režie Jean-Pierre Jeunet Žánrově poněkud nevyhraněný snímek, který však originálním způsobem rozvíjí motivy z předchozích dílů. Po jedničce je čtvrtý film vizuálně nejpropracovanější. Zajímavé jsou hlavně scény podvodní honičky. Ripleyová tu vystupuje jako svůj vlastní klon napolovic zkřížený s Vetřelcem, což jí působí jisté citové zmatky. Těžko se jí divit, když humanizovaná verze Vetřelce je tak roztomilá.
Vetřelec versus Predátor
2004, režie Paul Anderson Na Antarktidě je pod vrstvou ledu objeven podzemní chrám. Výzkumný tým, který se jej vydává prozkoumat, záhy zjistí, že se jedná o arénu, ve které si to rozdávají dva druhy vesmírných oblud. Film sice nelze považovat za právoplatnou pětku vetřelcovské řady, ale údajně není špatný. Jeho česká premiéra je plánována na 4. listopadu. Slogan snímku zní „Ať vyhraje kdokoliv, my prohrajeme“. Podle hlasování na internetu ale přece jen víc lidí přeje vítězství Vetřelcům.
