Investoři postaví vrtule za miliardy korun
Hřebeny Krušných hor nad Chomutovem jsou holé. Zatím. Během několika let na nich mají trčet desítky stožárů větrných elektráren. Ty ovšem ozdobí krajinu nejen nad Chomutovem. Českou republiku čeká v dalších pěti letech velká větrná revoluce. Zatím jsou v Česku instalovány větrné elektrárny o celkovém výkonu jedenácti megawattů, který však má již v roce 2010 dosahovat 800 megawattů. Toto zvýšení výkonu o sedm tisíc procent předpokládá studie brněnského energetického ústavu EGÚ. „Velké projekty chystá minimálně deset investorů, hlavně z Německa, Rakouska a Velké Britanie. Trend je jednoznačný: stavět spíše větrné farmy než osamocené věže. Domnívám se, že se první větší projekty spustí již v příštím roce. Vrchol rozvoje přijde okolo roku 2010,“ uvedl ředitel sekce Provozu a rozvoje elektrizační soustavy EGÚ Jiří Jež. Do roku 2006 mají investoři zprovoznit na dvanácti místech větrné elektrárny o celkovém výkonu 40 MW.
Desítky žádostí.
Výhled energetiků potvrzují i regionální distributoři elektřiny, které musejí provozovatelé větrných elektráren požádat o připojení do sítí. Požadavky investorů přitom silně překračují možnosti rozvodných společností. Většina projektů se připravuje v místech, která obhospodařuje Severočeská (SČE), Západočeská (ZČE), Severomoravská (SME) a Jihomoravská energetika (JME). O připojení větrných elektráren s celkovým výkonem 832 MW požádalo SČE dvacet firem. V západních Čechách zatím projevili zájem o provozování větrných elektráren čtyři investoři v oblastech Boží Dar – Neklid, Toužim a Horní Blatná. Na nástupce bývalé Jihomoravské energetiky, společnost E.ON Distribuce se obrátilo 25 firem. Chtějí dohromady připojit výkon přes 700 MW. SME eviduje 56 žádostí o připojení s celkovým výkonem zhruba 590 MW, především z oblastí Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku. Oslovení distributoři shodně tvrdí, že ne všechny záměry investorů se nakonec uskuteční. „Bude to jen malá část. Mnohdy na jedno místo připojení připadá více zájemců. Navíc požadovaný výkon celkově převyšuje technické možnosti distribuční soustavy. Do sítě SME by se mohlo připojit jen 220 MW instalovaného výkonu větrných elektráren,“ uvádí mluvčí SME Pavel Nováček. Distributoři tají, kdo o připojení usiluje. Žádosti prý posílají většinou společnosti s ručením omezeným nebo jednotlivci, za kterými stojí zahraniční kapitál. Jedním z budoucích větrných magnátů je ale možná i tuzemský ČEZ. „Výstavbu plánujeme, kvůli konkurenci nemůžeme sdělit kde,“ uvedl mluvčí skupiny Ladislav Kříž.
S větrníkem na nezaměstnanost.
Jedním z hrstky současných provozovatelů větrných elektráren je obec Jindřichovice pod Smrkem. „Představují největší potenciál České republiky ve výrobě skutečně čisté elektřiny,“ tvrdí starosta Jindřichovic Petr Pávek. Jindřichovice pod Smrkem leží ve Frýdlantském výběžku, jsou ze tří stran obklopeny státní hranicí a od vnitrozemí odděleny Jizerskými horami. V obci neexistuje skoro žádná infrastruktura, není do ní zaveden plyn, nemá kanalizaci ani vodovod. Vedení Jindřichovic se proto koncem devadesátých let rozhodlo investovat do projektů, které by zvýšily energetickou nezávislost obce a zároveň zajistily nová pracovní místa. V roce 1999 nechala vesnice zpracovat koncepci energeticky soběstačného území. Na jejím základě o rok později vybudovala ekologickou kotelnu na spalování biomasy. V květnu roku 2003 uvedla do provozu i větrné elektrárny. „Vybrali jsme dvě téměř bezhlučná zařízení o výkonu 600 kilowattů, dodnes nejmodernější svého druhu v Česku,“ uvádí Pávek.
Do obecní kasy.
Výstavba větrných elektráren přišla Jindřichovice na 62 milionů korun. Dotaci 28 milionů získala obec od Státního fondu životního prostředí, na 24 milionů si vzala úvěr a zbylých deset milionů investovala ze svého. Roční náklady na provoz elektráren včetně úvěrů ze splátek a pojištění vyjdou zhruba na 2,73 milionu korun. Přitom loňské tržby dosáhly 3,68 milionů korun. „Obec tak do své pokladny získala téměř milion korun, což je při třímilionovém rozpočtu významná finanční injekce,“ říká spokojeně starosta. Tvrdí, že vrtule větrných elektráren mají i další přínos. Jindřichovice zřídily u paty elektrárny ekologické informační centrum, které v loňské turistické sezoně navštívilo více než dvanáct tisíc lidí. Navíc v obci vznikla díky nasbíranému know-how firma, která se živí přípravou dalších projektů souvisejících s využitím energie větru a zaměstnává pět lidí.
Rozparcelováno.
Zkrotit český vítr ve velkém ale chtějí především zahraniční investoři. Zakládají v Česku dceřiné společnosti nebo společné podniky. Z informací týdeníku EURO vyplývá, že perspektivní větrné oblasti si už rozdělily tři největší firmy. Severní Čechy ovládla Czech Venti, společný podnik české Proveti a anglické Virtual Utility. Skupina plánuje postavit na hřebenech Krušných hor Větrný park Chomutov s téměř 200 věžemi. „Ataků dalších velkých firem se nebojíme. Se všemi, které projevily zájem podnikat v této lokalitě, jsme buď navázali spolupráci, nebo uzavřeli dohodu,“ tvrdí předseda představenstva Czech Venti Antonín Rais.
V okolí Brna je aktivní společnost MBBF Viventy česká, dcera MBBF, která v Německu provozuje 120 větrných elektráren. Na Moravě chystá větrné podnikání také společnost Ventureal, za kterou stojí především rakouský kapitál. Operuje v severní části Moravy a na jihu se zaměřila hlavně na Znojemsko. „Ventureal se dohodl s MBBF, že si nepolezou na jižní Moravě do zelí,“ přiznává jednatel společnosti Ventureal Alexander Szotkowski.
Lokality s ideálními větrnými podmínkami v příhraničních oblastech jsou už nyní společnostem zřejmě malé a míří i do vnitrozemí. Například MBBF Viventy česká sonduje podmínky pro výstavbu dvanácti větrných elektráren v okolí Dolního Slivna u Mladé Boleslavi. „Záměr firmy musí projednat zastupitelstvo nebo o něm rozhodnou občané v referendu,“ říká starosta Dolního Slivna Jiří Novotný.
Čekání na zákon.
Nástup investorů do českého větrného podnikání by se dal přirovnat k expanzi supermarketů, které do Čech vtrhly před několika lety. V Německu a Rakousku je trh nasycený a rozdělený. V Česku mají zatím firmy volné pole působnosti. Toho chtějí využít i Britové, v jejichž zemi masivní výstavba větrných elektráren zamrzla už před dvaceti lety. V Česku nyní funguje 23 elektráren v jedenácti lokalitách o celkovém výkonu zhruba 10,2 MW. Energetická studie EGÚ označuje dosud postavené zdroje spíše za experimentální, komerční provoz vykazuje sedm lokalit. Zájem zahraničí vedle této „panenskosti“ vyvolávají také nízké provozní náklady, vysoké výkupní ceny větrné energie a závazek České republiky zvýšit do roku 2010 podíl energie z obnovitelných zdrojů na osm procent. Další podstatnou skutečností pro rozvoj elektráren jsou cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ), která značně preferují zejména větrné zdroje. Úřad sice od roku 2002 snížil výkupní cenu větrné energie ze tří korun na současné 2,60 koruny za kilowatthodinu, ale i tak je lukrativní a srovnatelná s Německem i Rakouskem. Proč zatím v Česku nepracují obří větrné farmy stejně jako u sousedů? Investoři čekají na přijetí zákona na podporu obnovitelných zdrojů, který má deklarovat pevnou výkupní cenu energie z větru na patnáct let. Nyní ji stanovuje ERÚ každý rok. Garance ceny je pro podnikatele zárukou návratnosti miliardových investic a umožní jim financování prostřednictvím bankovních úvěrů. „Zatím čekáme, nyní se sice v Česku větrná energie prodává za srovnatelnou cenu jako v Rakousku a Německu, tam je ale garantována minimálně na třináct let. Stanovování ceny každý rok je pro investory příliš riskantní,“ uvádí Winfried Dimmel, mluvčí WEB Windenergie AG, která už vlastní stavební povolení na pět elektráren v Břežanech na Znojemsku.
Drahé bezvětří.
Energetičtí odborníci oslovení týdeníkem EURO tvrdí, že nové větrné elektrárny je nutno budovat s rozmyslem, odmítají megalomanské projety se stovkami vrtulí. Upozorňují, že příliš velký podíl větrné energetiky na celkové výrobě elektřiny v Česku může být nebezpečný pro rovnováhu energetické sítě. Poukazují na dva roky starý případ ze sousedního Německa.
Na mnichovské burze s elektřinou se 7. ledna 2003 prodávala několik minut kilowatthodina elektřiny za úctyhodných čtyřiapadesát korun. Oproti předchozímu dni vzrostla zhruba stonásobně. Průměrná cena za celý den se pohybovala nad úrovní pěti korun, což je také několikanásobně více, než je obvyklé. Jen pro srovnání: průměrná prodejní cena elektrárenské ČEZ se pohybuje kolem devadesáti haléřů za kilowatthodinu.
Důvod dramatického zdražení byl jediný. Nedostatek větru. Německo mělo ve větrných elektrárnách ke konci roku 2003 instalován výkon dvanácti tisíc megawattů. Kvůli bezvětrnému počasí byla náhle v provozu jen polovina těchto zdrojů. Němcům tak vypadl výkon, který odpovídá šesti blokům Temelína, a protože nenašli dostatek záložních zdrojů, cena elektřiny se vyšplhala do rekordních výšin.
„Doufám, že se České republice nebude stavět tolik větrných elektráren jako v Německu. Osobně nejsem odpůrcem větrné energie, ale jsem proti tomu, že je dotovaná a neříká se, kolik její produkce společnost stojí. Klidně se můžeme rozhodnout, že budeme část spotřeby krýt z větru, je ale nutné si uvědomit, že ke každé takové elektrárně musí být záložní zdroj, který odpovídá polovině výkonu větrné elektrárny. Ten nedělá nic jiného, než čeká, až přestane foukat,“ tvrdí generální ředitelka společnosti ČEPS Ludmila Petráňová. Firma, které šéfuje, spravuje na území České republiky páteřní síť pro rozvod elektřiny. „Ve škole jsme se učili, že větrná elektrárna funguje, když roční průměr síly větru dosahuje 4,8 metru za sekundu. V České republice je tento průměr jen 2,4 metru, takže účinnost je špatná,“ dodala Petráňová.
Systémová chyba.
„Je nutné hledat náhradní způsoby výroby elektřiny, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, nicméně výroba energie pomocí větru má neblahé vedlejší efekty. Existují především skryté systémové důsledky, o nich se příliš nemluví, přitom jdou proti myšlence liberalizovaného trhu, efektivního, a tudíž i méně nákladného,“ řekl týdeníku EURO ředitel společnosti ČEZ pro obchod Alan Svoboda.
Problém je následující: Větrné elektrárny neprodukují proud plynule, ale pouze v době, kdy se točí jejich vrtule. Elektřina se tak vyrábí pouze v intervalech, které není možné předpovědět na delší čas dopředu, a připravit si záložní zdroje, které by případný výpadek nahradily. S takovým problémem se potýká především sousední Německo.
„Chyba predikce v Německu se pohybuje kolem třiceti procent, což je desetkrát více než u jiných zdrojů,“ upozornil Svoboda.
Pokud přestane foukat vítr, nastávají velké komplikace, je nutné okamžitě řešit krizi v přenosové soustavě. „Laicky řečeno, v Německu na pobřeží je patnáct tisíc megawattů instalované kapacity větrných elektráren čili zhruba 7,5 Temelína. Pokud fouká, rozlije se elektřina celou sítí ze severu Německa do dalších oblastí. Pokud ne, elektřina teče opačným směrem, stahuje se z jiných oblastí,“ vysvětlil Svoboda. Vzniklý nedostatek je pak zapotřebí vykompenzovat náhradními zdroji. Taková situace s v Německu odehrává několikrát denně. Vlny elektřiny procházejí sítí tam a zpět, a způsobují, že se správci přenosové soustavy obávají možných black outů. Nejenom toho, že nebude dostatek zdrojů, ze kterých se výpadek větrných elektráren nahradí. „K tomu se váže i technické riziko black outu spojené s tím, že nebudou zvládnuty toky elektřiny v síti,“ dodal Svoboda.
Týdeník EURO má informace, že správci rozvodných sítí v Německu byly již několikrát na pokraji masivního výpadku elektřiny. Možným problémům proto předcházejí tak, že redukují kapacitu přeshraničních profilů, tedy míst, na kterých se mezistátně obchoduje s elektřinou. Obdobné opatření zavedli i jejich kolegové z Rakouska.
Státní regulace.
Neřízeného rozvoje větrných elektráren se obává i ministerstvo průmyslu a obchodu. „Situace v Německu je pro nás varovným signálem. Považujeme za rozumné, aby se celkový instalovaný výkon tuzemských větrných elektráren pohyboval kolem 300 až 400 megawattů. Vyšší výkon by mohl ohrozit stabilitu české přenosové soustavy,“ tvrdí náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina. Ministerstvo si chce ohlídat, aby výstavba větrníků nepřekročila rozumnou mez. „Máme dva způsoby regulace. U větrných farem s výkonem nad 30 megawattů vydáváme autorizace,“ upozornil Pecina. Cenovou regulací chce ministerstvo připustit výstavbu pouze tam, kde je smysluplná. „Na základě hranice efektivity chceme stanovit výkupní cenu elektřiny z větrných energetických zdrojů,“ dodal Pecina.
Větrníky pro 30 tisíc domácností
Největší projekty větrných elektráren připravuje společnost Czech Venti. Na Chomutovsku, Mostecku a Karlovarsku chce postavit čtyři farmy se 198 větrnými věžemi za zhruba 500 milionů eur a o celkovém instalovaném výkonem 396 MW. První vrtule by se měly roztočit na Hoře Svatého Šebestiána a v Blatně. Czech Venti v současnosti projednává studii vlivu na životní prostředí záměru Větrný park Chomutov. Ten počítá s 91 elektrárnami o instalovaném výkonu 155,5 MW. Chystá i investiční plán na dalších 67 elektráren, pro které hledá umístění na Chomutovsku a Mostecku. Pro 40 větrných elektráren firma už vybrala lokality na Karlovarsku. Obcím, v jejichž katastru by měly větrníky vyrůst, firma nabízí jako kompenzace 2,5 až tři procenta z ceny vyrobené energie do obecního rozpočtu a další investice po dobu výstavby. Czech Venti chce postavit záložní zdroj o výkonu 300 MW za 300 milionů eur, který by zajistil vyrovnávání výkonu větrných farem v rozvodné síti.
Oficiálním partnerem Czech Venti, společného podniku české Proventi a britské Virtual Utility, je britský koncern BAE Systéme, Větrný park Chomutov je součástí offsetového programu. Návratnost mnohamiliardové investice se odhaduje na jedenáct až patnáct let.
Dceřiná společnost německé skupiny MBBF - brněnská MBBF Viventy česká - plánuje, že v první fázi postaví v Česku zhruba 30 větrných elektráren (VE), o výkonu, který pokryje roční spotřebu elektřiny asi 30 tisíc domácností. „Celková investice může dosáhnout zhruba 60 milionů eur,“ konstatoval společník firmy Jan Ježko. Společnost chystá investice především v Jihomoravském kraji, konkrétně v lokalitách Břeclavsko, Vyškovsko, Brno – venkov a Hodonínsko. Prvních deset vrtulí by mohlo do dvou let vyrůst v katastru obce Vrbice, která s výstavbou souhlasí. Ještě letos v ní firma zahájí provoz první „referenční elektrárny“. „Zatím vozíme zájemce na exkurze do Rakouska, raději bychom však prezentovali naše zařízení u Vrbice,“ dodal Ježko.
Viventy nabízí obcím až 1,2 milionu korun do obecního rozpočtu za každou elektrárnu. Mateřská MBBF do konce roku 2003 vybudovala v Německu více než 120 větrných energetických zdrojů, část z nich sama provozuje. Sesterská společnost MBBF Viventy Windkraftplanungsbüro v Rakousku pracuje na projektech výstavby více než 50 větrných elektráren.
Na jižní a severní Moravě připravuje projekty společnost Ventureal. U Koclířova zřejmě postaví deset větrných elektráren, v Uherčicích dvanáct. Další stožáry s vrtulemi chce instalovat například ve Václavově u Bruntálu, Banticích a Mackovicích u Znojma. Celkem plánuje výstavbu elektráren s výkonem kolem 100 MW. Nabízené kompenzace obcím nechtěl jednatel společnosti Alexander Szotkowski komentovat, prý se liší na základě jednotlivých požadavků. Některé z nich totiž dávají přednost přímým investicím do sociální oblasti a vzdělání.
Ventureal jako developerská společnost spolupracuje se dvěma rakouskými investory s Bewagem a WEB Widenergie AG, která už má stavební povolení na pět elektráren v Břežanech na Znojemsku. WEB Windenergie AG provozuje 30 větrných elektráren v Rakousku a 44 v Německu. V roce 2002 se společnost rozhodla vstoupit na český trh. Založila v Brně stoprocentní dceřinou společnost Větrná energie a připravuje projekty šesti různých větrných stanovišť. Jejich instalovaný výkon má dosáhnout 90 MW.
Pravoslavná akademie Vilémov Pomoc shora
Netradičním investorem a provozovatelem větrné elektrárny je občanské sdružení Pravoslavné akademie Vilémov, sídlící 25 kilometrů od Olomouce. Sdružení větrnou věž postavilo v roce 2002, na jaře následujícího roku elektrárnu o výkonu 100 kW uvedlo do provozu a zasvětilo proroku svatému Eliášovi. Akademie financovala elektrárnu za 4,5 milionu korun z darů od nadací, církevních organizací a dotací světských institucí. Přispěl i Státní fond životního prostředí. Elektrárna dosahuje ročně 20 až 22 procent možného výkonu. Vyprodukovanou energii dodává do sítě Jihomoravské energetiky, která sdružení každý rok vyplatí 300 až 500 tisíc korun. Z těchto příjmů se financuje chod sdružení. „Naše elektrárna je z podnikatelského hlediska na hranici únosnosti, není silně komerční, ale není již pouze demonstrační,“ říká Roman Juriga, ředitel Pravoslavné akademie Vilémov. Zasvěcení svatému Eliášovi, kterého připomíná vrána na gondole elektrárny, má symbolizovat, že příroda byla stvořena tak, aby lidem poskytovala pro život vše, co potřebují, i bez jejího ničení. Akademie zřídila středisko pro aplikaci obnovitelných zdrojů energie a v této souvislosti poskytuje poradenství pro církevní i necírkevní instituce ze střední a východní Evropy. Vilémovské sdružení nainstalovalo na střechu cyrilometodějského střediska solární panely na ohřev vody a malou fotovoltaickou elektrárnu, kancelářské prostory vytápí kotlem na dřevní palety. Místo v autech jezdí frekventanti kurzů a seminářů na trekkingových kolech. Až akademie shromáždí dostatek finančních zdrojů, hodlá postavit ještě malou demonstrační vodní elektrárnu.
