Privatizaci do rukou strategického partnera brání smlouvy s IOC
Petrochemický holding Unipetrol, který patří již dnes mezi pět největších firem domácího průmyslu, se má v budoucnu významně rozšířit. Postará se o to ministr Miroslav Grégr, který už má velkolepý plán. Materiál, který vznikl v jeho úřadu, plánuje, že by měl Unipetrol nejprve spolknout Paramo, Spolanu a Čepro a teprve poté uvažovat o privatizaci. Nový materiál s názvem o „Postavení rafinérsko–petrochemického průmyslu ČR a návrh koncepce jeho restrukturalizace a privatizace , který má týdeník EURO k dispozici, předloží ministr Grégr vládě v nejbližších dnech. Vláda se tak k úkolu, který měla splnit už loni, vrátí s ročním zpožděním. O postupu privatizace státních podílů v podnicích s významnou účastí státu měla jednat v září minulého roku, a to nad elaborátem ministerstva financí. Nakonec ho neprojednala. Mimo jiné proto, že například u podniků rafinérsko–petrochemického průmyslu „chyběla ucelená koncepce rozvoje tohoto odvětví. Nejprve na nohy. Grégrovo ministerstvo v připraveném materiálu zdůrazňuje, že by v petrochemii měla privatizaci odvětví předcházet jeho restrukturalizace. Jejími hlavními body je rozšíření polostátního holdingu Unipetrol, který má ke svým nynějším pěti dceřiným společnostem (Česká rafinérská, Chemopetrol, Kaučuk, Benzina, Agrobohemie) přiřadit další tři. Pardubickou rafinérii Paramo, neratovickou chemičku Spolana a Čepro s jeho celostátní sítí produktovodů. Nynější podíl státu v Unipetrolu je 63 procent, pokud do něj přesune některé akcie Spolany a Čepra, přesáhne sedmdesát procent. Tržní hodnota státního podílu v Unipetrolu, kterou úředníci vyčíslili v poměrně širokém rozmezí, 7,4 až šestnáct miliard korun, by se těmito přesuny měla zvýšit. Stát nicméně nehodlá prodat všechny akcie a Grégrův úřad navrhuje, aby si i v budoucnu ponechal alespoň jedenáctiprocentní podíl. „S ohledem na význam rafinérsko–petrochemického komplexu pro celý zpracovatelský průmysl je v zájmu státu udržet vliv v akciové společnosti Unipetrol i po její restrukturalizaci a privatizaci. Za minimální požadavek považujeme udržení jedenácti procent, aby měl jako akcionář možnost svolat valnou hromadu a další práva vyplývající z Obchodního zákoníku, uvádí se v materiálu, který vypracoval odbor náměstkyně Milady Vlasákové. Podniky české petrochemie a navazující výroby vykazují tržby ve výši 120 miliard korun. Na tržbách celého průmyslu se ovšem podílejí zhruba jen z pěti procent, na přidané hodnotě ze čtyř procent a na zaměstnanosti dvěma procenty. Jen to neuspěchat. Za rychlejší privatizaci Unipetrolu původně bojoval ministr Pavel Mertlík. Ještě loni tvrdil, že by k ní mohlo dojít už v tomto roce. Rychlému postupu chtěl podřídit i průběh privatizace, a jeho úřad tak prosazoval variantu, která počítala s tím, že by Unipetrol nejprve nabídl své dceřiné společnosti a teprve poté by se privatizoval vlastní holding. Proti tomuto plánu se ovšem postavil nejen ministr Grégr, ale i vedení Unipetrolu. Jeho šéf Pavel Švarc již několikrát zdůraznil, že holding je nutné nejprve restrukturalizovat – a tím zvýšit jeho hodnotu – a teprve poté prodat. Ve zdůvodnění stejného postupu, s nímž nyní přišlo ministerstvo průmyslu, se jako výhoda uvádí, že vzniká prostor pro restrukturalizaci celého odvětví. V rukou státu stále ještě zůstaly nejvýznamnější podniky petrochemie, a je to tedy příležitost, aby se stát ještě významně angažoval. „Vzhledem k významnému podílu akcií podniků tohoto odvětví v držení Fondu národního majetku a vysoké úvěrové angažovanosti Konsolidační banky může stát restrukturalizací výrobně–technické základny a procesem privatizace ovlivnit rozvoj tohoto průmyslového komplexu, píše se v materiálu Grégrova úřadu. I když tato věta zavání snahou o další oddálení privatizace jednotlivých podniků a silně připomíná socialistické plánování, má i racionální ekonomické důvody. Stát chce některé podniky, například Spolanu, zachránit. Ministerstvo navíc uvádí, že okamžité privatizaci Unipetrolu brání smlouvy se zahraničními investory a úvěrové závazky, které jsou podmíněny zachováním státní majority. Materiál říká, že úvěrové smlouvy a emisní podmínky vydaných dluhopisů v celkové výši třinácti miliard korun splatných v období let 2004 až 2012 obsahují závazky, že si Unipetrol ponechá majoritu v dceřiných společnostech a stát majoritu v Unipetrolu. Strašáci ve skříních. Návrh Grégrova ministerstva počítá s tím, že by stát nabídl akcie rozšířeného Unipetrolu po částech. V první etapě by si ponechal 51 procent, ve druhé 34 a nakonec již zmíněných jedenáct procent akcií. Postupný prodej podílů zdůvodňuje nejen omezením z úvěrových smluv, ale i závazky vůči zahraničním partnerům České rafinérské. Ve smlouvě s konsorciem IOC firem Agip, Conoco a Shell z roku 1995 se totiž stát zavázal, že Unipetrol neprodá jejich konkurenci. Pokud by to udělal, definitivně ztratí nejzajímavější dceru holdingu, Českou rafinérskou. Zahraniční investoři, kteří v ní nyní mají 49 procent, mohou požadovat odkoupení zbývajících akcií. Tato hrozba je o to naléhavější, že ve smlouvě není jasně určeno, které strategické firmy by se za takového konkurenta považovaly. Jako konkurenta tak lze označit prakticky jakoukoli firmu z oboru. „V případě, že by kontrola nad Unipetrolem měla být převedena na osobu, která je v té době pokládána za konkurenta kteréhokoli člena konsorcia, mohou členové konsorcia žádat odkoupení podílu Unipetrolu v České rafinérské, uvádí konkrétně tento bod smlouvy. Omezení, které stanoví, že kontrolní balík Unipetrolu nemůže získat žádný strategický partner, připouští i ministerský materiál. „Při privatizaci Unipetrolu by neměla být zvolena metoda prodeje dominantního podílu průmyslovému investorovi působícímu v oblastech průzkumu ložisek ropy a plynu, rafinérského zpracování ropy, distribuce rafinérských produktů a ropy či obchodování rafinérskými výrobky nebo ropou, píše se v materiálu. Přesto se v návrhu privatizace uvádí, že by kupcem akcií Unipetrolu měl být přednostně strategický investor z oboru nebo konsorcium strategických investorů. Pokud by se takový kupec nenašel, zmiňuje ministerský materiál institucionální investory nebo partnery z bankovního sektoru. Někteří už utekli. Návrh privatizace Unipetrolu je zpracován tak, aby posílil pozici holdingu. Součástí připraveného materiálu je velmi podrobná a důkladná studie o tom, jaké mají jeho výrobní podniky (Chemopetrol, Kaučuk a Česká rafinérská) výrobkové a surovinové vazby k ostatním firmám české petrochemie. V některých případech ovšem nelze tyto vazby do plánu zařadit, protože stát už příslušné společnosti neovládá. Příkladem jsou CHZ Sokolov, které jsou sice významným odběratelem výrobků Chemopetrolu, ale od loňského roku patří americké firmě Eastman Chemical. Zatím nejasný je osud kolínské rafinérie Koramo, která odebírá z České rafinérské přes 90 procent její produkce olejových hydrogenátů. Většinový podíl firmy spadl do konkursní podstaty Chemapol Group a záleží jen na jejím správci, jak se s tímto majetkem vypořádá. V podobné situaci je i AliaChem, kterému dodává Chemopetrol řadu produktů. Ve větším objemu je to však nyní už jen čpavek pro pardubickou Synthesii. Kromě toho je sice významným dodavatelem benzenu pro výrobu anilinu v ostravské společnosti MCHZ, ta však od jara patří maďarské firmě BorsodChem. Do propletence dodavatelsko–odběratelských vztahů řadí ministerský materiál k podnikům, s nimiž už nelze Unipetrol propojit, protože mají jiné vlastníky, i Dezu Valašské Meziříčí. Určité propojení s tímto podnikem má nicméně Unipetrol již zajištěno. Majoritním vlastníkem Dezy je od loňského roku holding Agrofert, který se s Unipetrolem potkává ve společnosti Agrobohemie. Pod křídla holdingu. Expanze Unipetrolu, kterou nyní navrhuje ministr Grégr, není novinkou. Snilo o ní předchozí vedení holdingu a myšlence se nebrání ani to nynější. Šéf Unipetrolu Pavel Švarc však zdůrazňuje, že připojení dalších firem nesmí ohrozit finanční stabilitu skupiny. Přeloženo to znamená, že nesmí být pro Unipetrol příliš drahé a holding se rovněž bude bránit, pokud by měl převzít dluhy připojovaných firem. Analytik Československé obchodní banky Zdeněk Šafka považuje připojení Parama, Spolany a Čepra za logické. „Tyto firmy do skupiny patří a také zahraniční koncerny se snaží o propojení podle dodavatelských vazeb, říká. Upozorňuje však na riziko jejich zadlužení. „Žádná z nich není v tak okouzlujícím stavu, že by Unipetrolu jejich zařazení jednoznačně prospělo, vysvětluje. Proto se domnívá, že by bylo legitimní, aby Unipetrol požadoval, jejich oddlužení. S tím ministerský materiál počítá jen částečně. Bez závazků by například přešla do Unipetrolu Spolana. Její zařazení navrhuje až po finanční restrukturalizaci neratovického podniku. Unipetrol by nejprve získal od státu jeho podíl ve Spolaně. Ten ovšem v rámci již zahájené restrukturalizace klesl na necelá dvě procenta. Ve druhém kroku, po předpokládané kapitalizaci pohledávek Spolany, by pak Unipetrol od České inkasní a bankovních domů koupil jejich podíly. Odhadem by to bylo 34 procent od České inkasní a po čtrnácti procentech od bývalé Investiční a Poštovní banky a Komerční banky. Spolana by spojení s Unipetrolem více než uvítala. Je totiž závislá na dodávkách elylenu z Chemopetrolu a v příštích letech hrozí, že ho nebude v České republice dostatek. „Pokud zůstaneme vně Unipetrolu, a budeme tak pro Chemopetrol cizí subjekt, může etylen v budoucnu prodávat někomu jinému, nebo ho využít pro vlastní potřebu. Kdybychom naopak patřili do skupiny, je tady mnohem větší prostor pro jednání, řekl mluvčí Spolany Zdeněk Joska. Čepro na prodej. S myšlenkou získání Čepra si pohrávalo už bývalé vedení Unipetrolu v čele s Miroslavem Térou. Za strategicky výhodné je považuje i nynější vedení. Stát se však dlouho privatizaci Čepra bránil. O tom, že zůstane i nadále ve stoprocentním vlastnictví Fondu národního majetku, naposledy rozhodl letos na jaře. Nyní se zřejmě situace změnila, protože materiál Grégrova úřadu uvádí, že by měl Unipetrol od státu koupit 49 procent akcií společnosti Čepro. A kupcem může být v tomto případě buď holding, nebo Česká rafinérská. O možnosti oddlužení Čepra se v materiálu nehovoří. Firma je stále považována za podnik strategického významu. Vedle celostátní sítě produktovodů a skladů pohonných hmot totiž spravuje i státní hmotné rezervy. V roce 1998 vykázala ztrátu téměř 700 milionů korun, loni zhruba patnáctimilionový zisk. Oddlužení se neplánuje ani u Parama, kde již proběhlo veřejné výběrové řízení na 71 procent akcií. Unipetrol se ho zúčastnil, výsledek však dosud nebyl oznámen. Za akcie Parama nabídl 142 milionů korun. Vítěz soutěže, v níž kromě Unipetrolu zůstaly ještě dvě firmy, Čepramo a kanadský Norex, by měl být znám v nejbližších týdnech. Komise ho vybere podle ceny a předložených podnikatelských záměrů, konečné slovo však stejně bude mít vláda. O tom, že Unipetrol má velké šance, svědčí i fakt, že se o jeho propojení s Paramem hovoří v nedávno zpracovaném ministerském materiálu jako o hotové věci. Malý velký obr. V českých poměrech se může Unipetrol po rozšíření stát největší domácí firmou. Už v evropském měřítku však zůstane podnikem menší velikosti, ve světovém bude nadále patřit k vyloženě malým petrochemickým firmám. Unipetrol vloni vykázal obrat ve výši 52 miliard korun, tedy v přepočtu zhruba 1,5 miliardy eur. Podobné firmy západní Evropy mají obrat téměř dvacetinásobně vyšší. Například německý koncern BASF dosáhl vloni obratu přes 29 miliard eur a firma Bayer pětadvaceti miliard eur. Ministerský materiál upozorňuje, že evropskou petrochemii čeká v příštích letech vlna fúzí a akvizicí. Ani západoevropské firmy už dnes nejsou příliš konkurenceschopné, a to zejména vůči americkým a asijským gigantům. Na paty jim rovněž šlape konkurence z některých zemí Středního východu, například ze Saúdské Arábie. Důvodem je příliš malá koncentrace evropských výrob a menší propojení až k výrobkům s vysokou přidanou hodnotou. „Většina segmentů evropské petrochemie je roztříštěna do řady menších jednotek, což vede k nadbytečným výrobním kapacitám a ostré cenové konkurenci, uvádí se v ministerském materiálu. Mimořádně úspěšný rok. Unipetrol bude mít tento týden valnou hromadu. Vedení firmy na ni tentokrát půjde bez větších obav. Pololetní výsledky skupiny totiž předčily i optimistická očekávání. Jsou mnohem lepší než vloni a výrazný posun zaznamenaly i proti prvnímu čtvrtletí tohoto roku. Konsolidovaný zisk 2,3 miliardy korun znamená v porovnání se stejným obdobím minulého roku čtyřnásobné zvýšení. Tržby se zvýšily o třetinu. Vedení firmy uvádí, že „vynikající pololetní výsledky odrážejí pozitivní vývoj v hospodaření čtyř hlavních dceřiných společností skupiny . Analytici ovšem upozorňují, že petrochemie nyní prožívá tučné období. „Zvýšily se rafinérské marže a konjunktura je patrná také u cen petrochemických výrobků, vysvětluje Zdeněk Šafka. Dceřiná společnost Kaučuk vykázala za první pololetí zisk ve výši 246 milionů korun, což je téměř o čtyřicet procent více, než se předpokládalo. Podhodnocený plán vycházel z nižších marží, které se oproti němu zvýšily o deset procent. Chemopetrol, který byl vloni ztrátový, hospodaří podle plánu a dosáhl za pololetí zisku 66 milionů korun. Do konce roku by ho měl zvýšit na 935 milionů korun. Benzina je rovněž po dlouhé době poprvé v zisku, za první pololetí téměř 38 milionů korun. Loni za stejné období vykazovala ztrátu přes 280 milionů korun. Česká rafinérská dosáhla za prvních šest měsíců roku zisk téměř 1,7 miliardy korun, což je oproti loňskému výsledku více než padesátiprocentní zvýšení.
