Pavel Rychetský
Podle místopředsedy vlády odpovědného za legislativu patří správa rejstříků ministerstvu, a ne soudům. Je také nespokojen s fungováním soudů a zejména s přesvědčením některých soudců, že jejich nezávislost znamená možnost, že se jinak bude soudit v Bruntále a jinak v Humpolci. Vláda musí zajistit nápravu.
EURO: Právní rámec transformace je nedotažený, což sociální demokracie často kritizovala. Teď, zdá se, se k tomu vláda nehlásí a s nápravou příliš nepospíchá. Připravila vůbec nějaké normy, kromě zákona o mimosoudních exekucích?
RYCHETSKÝ: Právě se zákonem, o němž mluvíte, si nejen minulá, ale ani předminulá vláda netroufla nic udělat. Převzali jsme ho v takovém stavu, že by nejlepší bylo vrátit ho zpět. Nechtěli jsme ale ztrácet čas, tak jsme ho namísto toho vzali a celý přepracovali tak, aby odpovídal základním principům ústavy. Ostatně celá otázka je položena velmi sugestivně, protože kroky, které činíme v oblasti transformace právního řádu směrem k tomu, aby podnikání bylo ohraničeno jasnými pravidl y a nemohly se opakovat případy z minulosti a zejména bylo posíleno postavení věřitelů, jsou kroky, které si žádná předchozí vláda netroufla udělat, anebo je nechtěla činit.
EURO: Například?
RYCHETSKÝ: Není žádné tajemství, že je už připraven a legislativní radou schválen velký návrh zákona, kterým se novelizuje občanský soudní řád. A tam dochází doslova k revoluci. Ta ovšem spočívá nejenom v opatřeních, která zamýšlela už paní ministryně Parkanová, to znamená v přenesení působnosti krajských obchodních soudů na okresní soudy. V prvním kroku kromě specializované agendy ochrany průmyslových práv, tiskových žalob a ochrany osobnosti přenášíme všechny občanskoprávní a obchodněprávní spory v prvním stupni na okresní soudy. Těch je, jak známo, osmdesát narozdíl od krajských soudů, kterých je osm. Současně ovšem navrhujeme, aby na okresní soudy byly přeneseny jenom nově napadlé v ěci. Takže krajské soudy budou muset konečně dělat to, co nečinily. Dnes totiž říkají - vždyť my máme náplň tisíc věcí ročně a my vyřídíme tisíc dvacet věcí. Ale oni vyřídí tisíc nových a z těch starých jenom dvacet. Takže ty staré tam zůstávaj í viset sedm let, osm let. A až krajské soudy vyřídí staré záležitosti - nechci to nijak dramatizovat - jedna z nejpravděpodobnějších variant je, že budou zrušeny. A v této souvislosti je velmi reálná i představa zrušit vrchní so udy, čímž se uvolní velké množství vysoce kvalifikovaných soudců a vrátíme se ke klasické třístupňové soustavě.
EURO: Budou změny také v paragrafech o výkonu rozhodnutí?
RYCHETSKÝ: Tuto pasáž je potřeba výrazně přepracovat, je opravdu z minulé doby a pracuje s takovými instituty jako srážky ze mzdy a přepsání pohledávky. My musíme umožnit výkon soudního rozhodnutí, to znamená uspokojení majetkové pohl edávky i na obchodním podílu ve společnosti i na cenných papírech. Prostě na všech nových formách podnikání. To ani zdaleka není všechno. Připravuje se i novela konkursního řízení. Ale činíme tak s vědomím, že pro potřeby tržní ekonom iky je konkursní zákon nereparabilní a musíme připravit úplně nový.
EURO: Kdy předložíte novelu Parlamentu a dokdy připravíte nový zákon?
RYCHETSKÝ: Novela vznikne do měsíce, takže Parlament by ji mohl schválit ještě před prázdninami. Ovšem ona má jiný účel - odpovídá na požadavek Evropské unie, a zdá se, i velmi aktuální požadavek této země z hlediska růstu nezaměstnanosti - musí se zavést Fond insolvence. V podnicích, které jsou v konkursu, musí mít jejich zaměstnanci zaručeny alespoň dva měsíční platy, než si opatří nové místo. Do fondu poplynou peníze ze státního rozpočtu prostě není jiná možnost. Nový konkursní zákon by měl být postaven na úplně novém principu. Dosavadní právní norma je vlastně zákon o tom, jak podnik zabít, jak ho dorazit. A ještě navíc, jak ho dorazit při dlouhodobých torturách. Nový zákon by měl vycházet z toho, že po podání návrhu na konkurs nastává jakási zásadní křižovatka. A podnik, na jehož majetek má být uvalen konkurs, se na té křižovatce rozhodne, že půjde buďto cestou zachování firmy a její revitalizace, anebo cestou doražení. Přičemž rozhodnutí o tom, jak se na křižov atce zachovat, by nemělo být v rukou soudce nebo správce konkursní podstaty, ale v rukou věřitelů, respektive věřitelského výboru.
EURO: Jenomže už nyní konkurs stíhá konkurs a jedná se o velmi podstatné podniky. Tak proč už novela neobsahuje tak jednoduché záležitosti, jako že by si věřitelský výbor mohl vybrat správce konkursní podstaty ze seznamu přiloženého u soud u a podobně? RYCHETSKÝ: To je otázka, kterou byste měli položit ministerstvu spravedlnosti. Ale já upozorňuji na to, že s jistotou budu moci říct, co novela obsahuje, až v momentě, kdy bude ukončeno připomínkové řízení. Považuji totiž za velmi pravděpodobné , že většina členů vlády bude mít požadavky alespoň na takové úpravy zákona, které jsou možné bez nebezpečí pro odklad jeho účinnosti. Fond insolventnosti jsme totiž měli mít už včera, ten problém je velmi aktuální - viz například Poldi Kladno. Takže můž eme připustit jenom takové zásahy do zákona, které neoddálí zřízení Fondu insolvence.
EURO: A neměl by se bankrot řešit i v trestním právu, které nyní nedefinuje, zda někdo způsobil konkurs úmyslně?
RYCHETSKÝ: To je věc velmi diskutabilní. Osobně většinou zastávám přesně tento názor. Většina odborníků je ale opačného názoru, a tudíž tvrdí, že vše se vejde pod obecný čin podvodu. Ukazuje se ale, že si to nemyslí vyšetřovatelé a že to tak nefunguje. Takže asi bude nutné dát do trestního řádu tyto speciální skutkové podstaty.
EURO: Byl už za podvodný bankrot někdo odsouzen?
RYCHETSKÝ: Asi šedesát procent vyšetřovatelů policie má sice vysokoškolské vzdělání, ale většinou jsou to učitelé tělocviku nebo zeměpisu a podobně. A jaksi jim to dělá trochu potíže. Nicméně, není vůbec pravda tvrzení, že tato vláda se podobá předchozím v tom, že by nečinila kroky ke změnám v legislativě, které jsou naprosto nezbytné pro fungující ekonomiku. Například v Parlamentu už prošel prvním čtením zákon o takzvaných padělcích, o zneužívání průmyslových práv. Ta kže kroků už jsme udělali několik a dalo by se říci, že všechny zásadní kroky budou učiněny v tomto roce. Nejpozději do dvou měsíců bude třeba předložen úplně nový zákon o obchodních společnostech. Z Obchodního zákoníku bude vypuštěna celá tato pasáž. Takže kroků opravdu děláme celou řadu.
EURO: Nebylo by vhodné vyvolat politická jednání, která by umožnila rychlejší přijetí naléhavých ekonomických právních předpisů a jejich průchodnost Parlamentem?
RYCHETSKÝ: Nejsem příliš velký optimista. Návštěvou kteréhokoliv pléna Poslanecké sněmovny, a bohužel dokonce i výborů, zjistíte, že tam stále ještě nepřevládá duch věcného dialogu. Potřebovali bychom, aby se Parlament začal věcně zabývat našim i předlohami, a opoziční strany by se potřebovaly oprostit od čistě ideologických přístupů. Bylo by to krásné, ale nepovažuji to za své poslání. To je úkol předsedů politických stran, nepochybně je to věc předsedů poslaneckých klubů. Já své poslání spatřuji v tom, aby do Poslanecké sněmovny přišly co nejkvalitnější návrhy zákonů, a pokusit se, aby příliš neutrpěly při projednávání v obou komorách Parlamentu.
EURO: Nezdá se, že by se zlepšovala práce justičního aparátu. Možná je to tím, že stále chybí v zákonech takové banální záležitosti, jako jsou lhůty pro rutinní úkony, jako jsou zápisy do obchodního rejstříku či katastru nemovitostí.
RYCHETSKÝ: Vaše otázka je velmi logická. Každý laik, a to neříkám pejorativně, si myslí, že současný stav by napravilo, kdyby se do zákona dala lhůta. Právník už začne trochu pochybovat a začne přemýšlet, kdy takovou pořádkovou lhůtu lze dát do zákona. Když se zeptáte soudce, tak se otřese hrůzou a začne křičet něco o soudcovské nezávislosti. Myslím, že je to krok, který budeme muset učinit ve velmi pečlivě zvážených případech. Ve skutečnosti ale zrychlení soudního řízení příliš nepomůže, když do zákona dáme lhůty pro každý úkon, který ten soudce činí. Spíše bychom měli změnit právní úpravu tak, aby soud rozhodoval co nejméně a co nejvíce úkonů se přeneslo do oblasti nerozhodovací, evidenční.
EURO: Co tedy s obchodním rejstříkem?
RYCHETSKÝ: Pokud jde o obchodní rejstřík, myslím, že bychom měli udělat dva kroky. Jeden velmi rychle a druhý si vyžádá dlouhodobou práci. Ten rychlý krok spočívá v tom, že zavedeme systém, kdy rejstříkový soud musí zapsat všechno, nebo t éměř všechno. Nevím, proč by měl posuzovat třeba změnu adresy firmy. Ten, jehož práva byla zápisem dotčena, by se pak mohl odvolat a teprve jeho odvolání nechť projedná soud a přezkoumá, zda byl zápis správný. Druhý krok je revoluční a podle mne je nezbytný. Vedení obchodních rejstříků by se mělo jednou provždy sebrat soudům. Zřídil by se jeden rejstříkový úřad ministerstva spravedlnosti. Ten by vedl rejstříky trestů, rejstříky nadací, obecně prospěšných společností i obchodní rejstřík. Teprve proti jeho rozhodnutí by bylo možné se odvolat k nezávislému soudu. To je ovšem úkol, který představuje hlubokou orbu v právním řádu, jeden komplexní zákon a několik miliard korun. Vím, že jsou země, kde obchodní rejstřík ne vede orgán státní správy. Vede ho třeba obchodní komora. Mám na stole návrh naší Hospodářské komory, aby se vedení obchodních rejstříků převedlo na ni, mám na stole návrh komory notářů, kteří by chtěli vést rejstřík movitých zástav. To všechno jsou možné varianty.
EURO: Kdo a kdy o těchto návrzích rozhodne?
RYCHETSKÝ: Tato země už nemá žádné politbyro a to je dobře. Někdo ale musí udělat zásadní politické rozhodnutí, jak má třeba ministerstvo spravedlnosti zpracovat nový model trestního řádu. Půjdeme na anglosaský proces, nebo ne? To je zásadní politic ké rozhodnutí. Jenže je zároveň výsostně odborné, tak ho nemůže činit ani vláda. Musíme najít nějakou formu přijímání rozhodnutí, jakou formu má mít právní řád. Modely jsou vždy nejméně dva. Anglosaský a kontinentální. I uvnitř kontinentu je právních modelů několik. To jsou velmi těžká rozhodnutí, která lze činit jen v kruhu odborníků. Teprve potom o nich přesvědčovat vládu, Parlament a veřejnost. Například už několik let visí ve vzduchu otázka, jestli máme zavést podle slovenského vzoru mimosoudní exekuce, tedy soukromé soudní exekutory. Nepochybuji o tom, že ministr spravedlnosti by to přivítal, protože by soudy měly méně práce. Mnoho lidí si myslí, jak by to bylo báječné. To je ale zásadní zásah do soustavy. Někdo musí politicky rozhodnout, zda chceme, aby stát neručil za výkon rozhodnutí vrcholných státních orgánů. Chceme opravdu svěřit výkon rozhodnutí soudu do soukromých rukou? Jsme s i vědomi toho, že žijeme v zemi, kde ještě není dostatečná ani právní, ani podnikatelská etika? Chceme legalizovat různé vymahačské firmy, z kterých se stanou soukromí exekutoři? To jsou kroky, které jsou nezvratné, neopravitelné.
EURO: Stejně silné hlasy upozorňují, že znalci, kteří oceňují zástavy, nemají žádnou odpovědnost.
RYCHETSKÝ: Nový zákon o znalcích je na pořadu dne. Předpokládám, že ho ministr spravedlnosti předloží ještě v prvním pololetí tohoto roku. Mluvíme o něčem, co ještě není na stole. Je ale velmi pravděpodobné, že budou dva druhy znalců a odhadců. Jedni budou pracovat pro ostatní subjekty a jejich odpovědnost zůstane stejná jako dnes a o jejich osudu rozhodne neviditelná r uka trhu. Seriózní odhadci budou mít více zájemců než neseriózní. Potom budou znalci soudní a ti ponesou odpovědnost za své odhady.
EURO: Hovořil jste o nezávislosti soudů. S ní jsme to dopracovali k tomu, že máme v Universal bance dva prohlášené konkursy a dva konkursní správce a k tomu ostudu po půl Evropě. Co s tím budeme dělat?
RYCHETSKÝ: To je otázka, na kterou žádný ústavní činitel neodpoví zcela upřímně, protože ví, že si to přečtou i ti soudci. Jsou jistá posvátná tabu, na která se nesmí sahat. Pravda je, že jsem hluboce nespokojen s fungováním soudů v této z emi. Myslím, že je naprosto nepřijatelný stav, kdy se veřejně mluví o ztrátě uplatnitelnosti práva, protože vynutitelnost je elementární znak práva. Jakmile se ztratí vynutitelnost, tak to není právo. Vím, že průtahy v soudních řízeních jsou takového druhu, že je v řadě případů reálné, aby člověk dovolávající se zákona umřel dříve, než se dočká příslušné ochrany svých práv. Za nejhorší ale považuji skutečnost, že jistá část našeho soudcovsk ého sboru si pojem soudcovská nezávislost vykládá velmi extenzivně. Domnívá se, že je možné připustit stav, aby každý soudce stejnou věc soudil jinak. Obrazně řečeno, jinak se soudí v Bruntále a jinak v Humpolci. Dokonce jednotlivé senáty Nejvyššího soudu v analogických věcech vydávají zcela odlišné judikáty. Totéž se už stalo i u Ústavního soudu. To je totální ztráta pr ávní jistoty v této zemi. Pokud se nepodaří zjednat nápravu zevnitř soudní soustavy jejími organizačními opatřeními, bude odpovědností a povinností vlády nalézt takové legitimní legislativní kroky, které přinutí soudy, aby sjednotily své rozhodování. Nechci být příliš konkrétní, ale třeba u Ústavního soudu nemá náš model v Evropě obdoby. Nikde se nerozhoduje v senátech, vždy rozhoduje celé plénum.
EURO: To hovoříte o reformě soudnictví, a to není záležitost na měsíc.
RYCHETSKÝ: Ne, to je dlouhodobá záležitost. Představa, že se dá transformovat právní řád, že se dá vypěstovat nová právní kultura během krátké doby, je lichá. To trvá generace. Dnes máme 2300 soudců. Z toho více než dvě třetiny jsou soudci doslova polistopadoví. Nejenže po listopadu nastoupili u soudu, ale oni v té době i vystudovali. Jenže skutečnost, že nejsou dotčeni praktikami minulého režimu, což se může jevit ja ko pozitivní, dostatečně nekompenzuje chybějící odborné znalosti a životní zkušenosti. Někdy je slyšet, že nejsou příliš dotčeni ani právem, což považuji za příliš příkrý soud, ale je pravda, že soudcovská etika a kvalita vzniká tím, že na každ ém soudě je nějaký starý moudrý soudce a ti mladí se od něj učí. Tohle u nás příliš nefunguje.
Pavel Rychetský (56)
Vystudoval Právnickou fakultu UK. Od roku 1966 byl členem KSČ, ze strany vystoupil v roce 1970.
Byl signatářem Charty 77, pracoval v reklamních agenturách Fortuna a Ira a poté v SBD Pokrok. V osmdesátých letech vedl skupinu právníků, která připravovala budoucí formy právního překonání komunistického režimu. Tato práce byla základem návrhu nové ústavy. V letech 1990-1992 byl místopředsedou federální vlády a předsedou její legislativní rady. Po rozpadu ČSFR se věnoval své advokátní praxi a přednášel na Vysoké škole ekonomické. Od roku 1995 je členem ČSSD, o rok později byl za tuto stranu zvolen senátorem. Od července 1998 je místopředsedou vlády pro legislativu.
