Nechcete svými podnikatelskými riziky existenčně ohrozit rodinu? Rozdělte si s manželkou majetek! Pokud se na vás sesypou věřitelé, nemusíte se pak obávat, že ze dne na den skončí i s dětmi bez střechy nad hlavou.
Společné jmění manželů Nechcete svými podnikatelskými riziky existenčně ohrozit rodinu? Rozdělte si s manželkou majetek! Pokud se na vás sesypou věřitelé, nemusíte se pak obávat, že ze dne na den skončí i s dětmi bez střechy nad hlavou.
O majetek, který máte společný se svým manželem či manželkou, můžete kdykoliv přijít kvůli dluhům jednoho z vás. Zákon totiž věřitelům umožňuje pohledávky uspokojovat ze společného majetku obou manželů. Pokud podnikáte, může být tento problém velmi aktuální.
Jedním z řešení je, že se s partnerem smluvně dohodnete, že určitý majetek bude patřit jen jednomu z vás. Pokud manžel či manželka na domluvu odmítne přistoupit, můžete o pomoc požádat soud. V tomto případě je dokonce lepší nechat rozhodovat právě soud než se domluvit. „Zatímco zužovací smlouva je vůči věřitelům účinná, jen prokážete-li, že o ní věděli, u zužovacího soudního rozhodnutí to neplatí,“ vysvětluje advokátka Hana Rosenová.
Návrh na zúžení společného jmění manželů ale může být úspěšný pouze, pokud byl podán ze „závažných důvodů“. Jediným argumentem, který občanský zákoník konkrétně zmiňuje, je oprávnění jednoho z manželů k podnikatelské činnosti nebo stane-li se neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Je-li tedy návrh odůvodněn podnikáním, soudce nemá na výběr a rozsah společného jmění upravit musí.
Podnikání nemusí být jen zdrojem příjmů, ale i dluhů. Zúžené společné jmění pak znamená, že dluhy zůstanou tomu, kdo je způsobil. Na druhou stranu může být takové zúžení dobrá volba i z hlediska podnikající osoby. Do jejího výlučného vlastnictví totiž po zúžení mohou spadat veškeré příjmy z podnikání.
Soud ale při zužování společného jmění nemůže mezi manžely rozdělit věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, ty musí zůstat vždy společné. Výčet věcí, které jsou obvyklým vybavením domácnosti, ovšem nikde nenajdeme. To, zda je určitá věc takovým vybavením, záleží jednak na obecných společenských poměrech, jednak na konkrétní domácnosti. Lze říci, že to jsou věci, u kterých se předpokládá, že je užívají oba manželé – například nábytek, nádobí nebo pračka. Podle advokátky Andrey Kincové se ale využití této „zákonné nutnosti“ v praxi snižuje: „Dnes, kdy i obvyklé vybavení domácnosti může mít poměrně vysokou hodnotu, jak je tomu například u nové televize s LCD obrazovkou, se od této výjimky upouští.“
Ano nejen před oltářem
Společné jmění manželů ale většinou zúžené nebývá. To znamená, že manželé nemají své majetky odděleny. Chystá-li se pak jeden z nich využít součást společného jmění ke svému podnikání, neobejde se bez souhlasu druhého manžela. Občanský zákoník ale nevyžaduje žádnou zvláštní formu takového souhlasu – proto běžně stačí, když druhý z manželů pouze kývne hlavou. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku je ovšem podle obchodního zákoníku povinen doklad o tomto souhlasu založit do sbírky listin. Proto jej musí mít na papíře.
Povinný souhlas, který požaduje občanský zákoník, se týká pouze užití majetku k podnikání. Ne vždy však musíte svůj obchodní podíl k podnikání využívat. Můžete ho jen vlastnit a v podstatě s ním nic nedělat. To, že jste společníkem obchodní společnosti, z vás samo o sobě nedělá podnikatele. Podle advokátky Petry Šimkové to ale neznamená, že chcete-li si z peněz ve společném jmění koupit obchodní podíl ve firmě s ručením omezeným a nepodnikat, nebudete k tomu svého partnera potřebovat.
Nutnost souhlasu druhého manžela lze totiž odvozovat i z obecnějšího ustanovení občanského zákoníku. Podle něj může obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění vykonávat každý z manželů. V „neobvyklých“ případech je však třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon neplatný. Obvyklá správa majetku znamená zejména zajišťování běžného chodu domácnosti (například placení účtů za elektřinu) a rozhodování záležitostí, které výrazně neovlivní rodinný rozpočet.
„Co již přesahuje rámec obvyklé správy majetku, je vždy předmětem konkrétního posouzení. Obecně se má za to, že to přesahují takové úkony, jimiž dochází ke změně podstaty majetku nebo se jeho hodnota významným způsobem snižuje. Obvykle rozumíme takovou správu společného jmění manželů, která směřuje k uchování stávajícího majetku a proti níž by druhý z manželů neměl žádných výhrad,“ vysvětluje Šimková. Vše je ale závislé na konkrétních finančních možnostech dané domácnosti. Pokud se její úspory rovnají nule, může být souhlas partnera požadován i při nákupu dražšího elektrospotřebiče.
Nabytí obchodního podílu je ovšem většinou mnohem nákladnější záležitost než třeba koupě nového mixéru, proto by s ním měl druhý manžel nejdřív souhlasit. V opačném případě se totiž může dovolávat neplatnosti tohoto právního úkonu.
Společnost s remcáním omezeným
Nabude-li tak jeden z manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stane se tento podíl, respektive jeho majetková hodnota, součástí společného jmění manželů. Obchodní podíl tedy patří oběma manželům. Společníkem je však jen jeden z nich. A jen tento manžel pak může rozhodovat o osudu společnosti. „To, že se jeden z manželů stane společníkem obchodní společnosti, nezakládá účast druhého manžela v této společnosti. Jen manžel má práva a povinnosti vyplývající pro něj z tohoto postavení. Jen on se tedy může účastnit rozhodování na valné hromadě. Majetková hodnota obchodního podílu však zůstává oběma manželům. Proto je manžel – společník v nakládání s obchodním podílem omezen – za předpokladu, že nejde o jeho obvyklou správu ve smyslu občanského zákoníku,“ objasňuje advokát Vladislav Jirka z kanceláře Šachta & Partners. To v praxi znamená, že tento manžel potřebuje souhlas partnera jen při vlastních dispozicích s obchodním podílem. Tedy například v případě jeho prodeje.
Na rozhodnutích týkajících se obchodního vedení společnosti se ovšem manžel, který není společníkem, nemůže nijak podílet. Za obchodní vedení společnosti totiž odpovídají pouze její statutární orgány, nikoliv jejich manželé.
Společnost s ručením omezeným má, na-štěstí pro bezmocnou manželku, jednu zá-sadní výhodu. „Společníci ručí za její závazky pouze do okamžiku, kdy je do obchodního rejstříku zapsáno splacení jejich vkladů do základního kapitálu. Poté už dluhy nemohou ostatní společné jmění manželů nijak ohrozit,“ uklidňuje advokátka Hana Rosenová. Manželka společníka obchodní společnosti, který ručí za její závazky celým svým majetkem, je ovšem ohrožena stále. A ani ona nemůže do dění ve firmě jakkoliv zasahovat. Jedinou její obranou je pak podle advokátky Šárky Kincelové zúžení majetku manželů formou notářského zápisu nebo soudního rozhodnutí.
