Kdo by to byl řekl, že zasadit strom a udělat to dobře, přijde v centru Prahy tak na půl milionu korun, protože musíte počítat náklady na překlady sítí. Takže sliby o ozelenění centra nejsou jen tak a kdo je bude chtít naplnit, bude muset přemýšlet a pečlivě plánovat předem.
Pamatujete na ty dvojjazyčná rozhlasová hlášení o stavu vody na českých tocích každý den v sedm ráno? Vorhersage bylo jedno z prvních cizích slov, které jsem zachytil, a pamětníci si jej jistě vybaví stejně jako italské Ě pericoloso sporgersi z někdejších vagónů ČSD. Předpověď toho, jak se nakonec dohodnou o minimálních průtocích zemědělci, provozovatelé vodních elektráren, ekologové, ale třeba i vodáci, není ani trochu snadná, kvůli často zcela protichůdným zájmům, ale bez kompromisu to nepůjde.
Z rozhovoru s generálním ředitelem rakouského holdingu Kapsch, jehož součástí je i zdejší provozovatel mýtného, Georgem Kapschem si odnesete minimálně to, že svojí část hry zvládá velmi dobře. A vyjednávání je na rozdíl od našich úřadů nepochybně jeho parádní disciplína. Mohli jste to mít levnější, kdybyste věděli, co vlastně chcete, tak by se to dalo shrnout „polopaticky“, jistěže Georg Kapsch používá mnohem diplomatičtější slovník. Jinak příběh rodinné firmy, která dělala suché baterie a telefony, aby totálně změnila svoji strategickou orientaci na provozování mýtných systémů po celém světě, je zajímavou případovou studií sám o sobě.
Odhalení kompletního genomu nejdůležitější obilniny na světě - pšenice - pro nás bylo příležitostí, jak se na genetické inženýrství podívat trochu blíž. I nejnovější techniky „stříhání genů“, potenciálně velmi slibné pro výživu rostoucí světové populace, v sobě nesou značné riziko možného konfliktu, který vyplývá z velmi odlišného přístupu kjejich regulaci vUSA a v Evropské unii.
Last but not least, rozhodně nepomiňte reportáž ze Zakarpatské Ukrajiny a Haliče, protože vám dá mnohem víc, než co tenhle žánr obvykle poskytuje. Je v ní kus historie, neotřelý pohled do současnosti kraje, kde se režimy střídaly, ale život zůstal těžký, návod na použití ukrajinských železnic, mikroesej o otcovství, zpráva o setkáních na cestě i konzumaci mnohočetných stogramových panáků, kterou provázejí konverzace typu: „Moje dcera je v New Yorku, a kde je ta tvoje? Na toaletě.“ Taky je to trochu o ženské kráse, už ta úvodní scénka „Buď láska“ je jak z Nabokova… Melancholické, ale zároveň neuvěřitelně vtipné. Krásný text.
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
