V JAR začali s partnerstvím veřejného a soukromého sektoru v nápravných zařízeních
Inspirace z Evropy dorazila do Jihoafrické republiky rychle. Podobně jako evropské země, které kvůli napnutým veřejným financím stále častěji využívají metody Public Private Partnership, neboli partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), snaží se i Jihoafričané nedostatek státních prostředků řešit zapojením privátních firem do oblastí, které tradičně zajišťoval stát. Na rozdíl od jiných zemí, kde se tato metoda využívá většinou na budování infrastruktury, začali v Jihoafrické republice v nápravných zařízeních. S možností zapojit do vězeňství soukromý sektor souhlasila vláda již v roce 1994. Bylo to ale pouze teoretické rozhodnutí, protože první privátní věznice začala fungovat až v létě 2001.
Bez postele a bez deky.
Všechny věznice v Jihoafrické republice mají jedno společné - jsou přelidněné. Zpráva ministerstva pro nápravná zařízení z poloviny devadesátých konstatuje, že v celách určených pro 18 vězňů je běžně umístěno 50 až 60 lidí. Nově příchozí nemají k dispozici postel ani přikrývku. Ve většině věznic dostávají její obyvatelé pouze dvě jídla denně, a to snídani a kolem páté hodiny večeři. Stravou jsou vesměs ryby a několik kousků chleba. Nedostatečně je též zajištěna bezpečnost vězňů na celách. Jediným řešením, jak zlepšit stav ve věznicích, bylo postavit nové. Na to ale vláda neměla dostatek prostředků, přestože podíl výdajů na vězeňství na celkových státních výdajích vzrostl z devíti procent v roce 1994 na třináct procent v roce 2001. Proto bylo nutné zapojit i soukromé investory. Od nich si vláda slibovala nejen zajištění financí, ale také to, že nápravná zařízení budou rychleji postavená než pod státním dohledem a že v nich budou zajištěny podstatně kvalitnější služby. „První soukromá věznice byla otevřena v létě v roce 2001 v Bloemfonteinu, druhá na začátku následujícího roku v Louis Trichardt,“ říká Lindi Mti, komisař nápravných zařízení, který se minulý týden účastnil v Praze celosvětového summitu o Public Private Partnership. Privátní sektor měl zajistit výstavbu, finance a následné řízení objektů. Dohromady měly mít obě věznice kapacitu více než tři tisíce míst.
Tři jídla denně.
Náklady na věznici v Bloemfonteinu byly odhadnuty na bezmála tři sta milionů USD, následné poplatky za jedno lůžko se měly denně pohybovat kolem jedenácti dolarů. Nové zařízení bylo na základě smlouvy s vládou postaveno tak, aby na cele byli maximálně čtyři odsouzení. Soukromý provozovatel se musel zaručit, že zajistí stravování třikrát denně a postará se o větší bezpečnost vězňů. Na každé cele je proto tlačítko, kterým může být kdykoliv přivolána pomoc. Nižší počet vězňů na celách umožňuje jednodušší monitoring. „Soukromé věznice nabízejí mnohem kvalitnější služby než státní. V privátních se totiž bere v potaz lidský prvek. Ostatní připomínají skladiště,“ tvrdí Mti. Dodává, že v soukromých nápravných zařízeních mají vězni možnost připravit se na návrat do společnosti. Zaměstnáni tam jsou kromě dozorců také psychologové, sociální pracovníci, poskytuje se i šance dalšího vzdělávání. V současné době uvažuje vláda Jihoafrické republiky o výstavbě dalších čtyř věznic. „Bude též nutné rozšířit síť nápravných zařízení pro mladistvé, protože ti nemohou být umístěni v normálním vězení,“ doplňuje Mti. Vypadá to tedy, že soukromí investoři budou mít šanci podílet se na dalších lukrativních zakázkách. Věc je ale složitější. Ani zdaleka totiž není rozhodnuto, že i další vězení bude spravovat soukromý sektor. Ne všechna očekávání, která kabinet s Public Private Partnership spojoval, se vyplnila. První odhady sice tvrdily, že výdaje na jedno lůžko v soukromé věznici jsou o pět procent nižší, než kdyby toto zařízení spravoval veřejný sektor. K tomuto závěru ale kabinet dospěl na základě chybné kalkulace, neboť náklady ve státních věznicích stanovil tak, že rozpočet na oblast vězeňství vydělil počtem vězňů. Nevzal vůbec v úvahu, že veškeré výdaje nejsou určeny na správu věznic. Smlouva mezi soukromými společnostmi a vládou byla uzavřena na dobu 25 let, přestože bylo možné uzavřít i kratší kontrakt. V případě nespokojenosti s provozovatelem, může tak stát udělat jediné, a to posílat vězně do jiné věznice. Smlouva též soukromníkům umožňuje zvyšovat poplatky za vězně. Roční náklady na dvě privátní věznice mají vyrůst z 88 milionů USD, které zaplatí stát v letošním roce na více než sto milionů v roce 2006. Počet vězňů se ale měnit nebude.
Donald Tsang
Projekt za miliardy dolarů
V Hongkongu je model Public Private Partnership relativní novinkou. „Víme, v jakých oborech je PPP využitelné. Je pro nás důležité zjistit, jaký dopad bude mít partnerství veřejného a soukromého sektoru na veřejné finance,“ říká v rozhovoru pro týdeník EURO Donald Tsang, premiér hongkongské vlády.
EURO: Slibujete si něco od spolupráce se soukromým sektorem? TSANG: Některé služby, které vykonává veřejný sektor, mohou lépe zabezpečit soukromé společnosti. Důvodů je několik. Financování privátními firmami bude flexibilnější, zároveň jsou soukromé firmy na daný obor profesionály na rozdíl od státu. Takovouto spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem si dovedu představit například v oblastech jako je provozování zařízení pro volný čas, například rekreační centra, plavecké bazény, sportoviště a knihovny.
EURO: Máte již připravený konkrétní projekt, který vznikl za přispění PPP? TSANG: Ano, plánujeme výstavbu rekreačního a kulturního centra v západní oblasti Kowloonu. Chceme, aby soukromý investor komplex nejen postavil, ale aby ho i provozoval
EURO: Kdy začnete s výstavbou centra? TSANG: Zatím jsme někde uprostřed příprav. Nedávno jsme vyzvali soukromý sektor, aby vyjádřil zájem a představil své nabídky. Ty zatím nebudeme vyhodnocovat, ale chceme je ukázat veřejnosti, aby je posoudila. Teprve potom budeme připravovat tendry. Bude to skutečně megarpojekt. Jeho náklady odhadujeme na několik miliard dolarů.
EURO: Mnoho zemí si od metody PPP slibuje, že zlepší stav svých veřejných financí. To by se hodilo i Hongkongu, protože deficit za fiskální rok 2003/2004 dosáhl 5,1 miliardy USD. Co si myslíte o dalším vývoji hongkongské ekonomiky? TSANG: Myslím, že hospodářství se vyvíjí dobře. Minulý rok, i když jsme prodělali epidemii SARS, rostla naše ekonomika o 3,5 procenta. Tento rok odhadujeme růst HDP v rozmezí sedmi až osmi procent. Ovšem třeba ve druhém čtvrtletí se HDP zvýšil o více než deset procent. V krátkém a střednědobém období je vývoj hospodářství pozitivní. Snažíme se navázat těsnější spolupráci s devíti čínskými provinciemi severně od Hongkongu. Tím chceme zajistit růst i v dlouhodobém výhledu.
EURO: Co ovlivňuje hongkongskou ekonomiku? TSANG: Pro ekonomiku jsou důležití obyvatelé Číny, z této země přijíždí totiž do Kongkongu ohromné množství turistů. V průměru tady každý Číňan utratí šest tisíc hongkongských dolarů, což převyšuje útraty japonských, amerických i evropských návštěvníků. Významné jsou také čínské investice. Čína investovala v zahraničí okolo 36 miliard USD, z čehož sedmdesát procent směřovalo do Hongkongu. Více než 280 významných čínských firem je kotováno na hongkongské burze. Tím samozřejmě pomáhají Hongkongu posílit jeho pozici finančního centra. Hongkongská burza je v současné době druhou největší na světě. Před ní je pouze New York.
