Vězni zůstanou na ostrově

Británie s návrhem nedobrovolné deportace odsouzených v Bruselu neuspěla

V katastrofálně přeplněných britských věznicích zůstanou i nadále odsouzení z jiných členských států Evropské unie. Londýn totiž v Bruselu neuspěl s návrhem, aby si vězni z EU museli své tresty odpykat v rodných zemích. K deportaci je i nadále nezbytný souhlas samotného vězněného i souhlas přijímající země.

Efektivní řešení.

Britské věznice doslova praskají ve švech. Celková kapacita je osmdesát tisíc míst, minulý týden v nich bylo přesně 79 806 vězňů. Zbývá tedy už jen sto devadesát čtyři posledních míst. Jak uvedl jeden z britských soudců minulý týden, věznice na ostrově jsou už natolik plné, že je naprostou iluzí, že by pobyt v nich mohl někoho převychovat.
Britský ministr vnitra John Reid proto začal vymýšlet krizové scénáře. Může třeba přechodně využít pěti set policejních cel, nebo předčasně propustit odsouzené s lehčími tresty. Anebo se zbavit jedenácti tisíc cizinců, kteří si v britských věznicích odpykávají trest za zločiny spáchané na britském území. Jako nejschůdnější možnost se podle všeho - alespoň zatím - Britům jeví možnost číslo tři.
V ostrovním státě věznění cizinci se přitom dělí na dvě kategorie: občané zemí EU a ostatní. Ze zemí mimo unii pochází na devět tisíc vězňů, nejvíce jich je z Jamajky (1564) a Nigérie (890). Ministr John Reid už oznámil svůj plán - hodlá získat jejich dobrovolný souhlas k odchodu z Británie a převozu do vlasti. Jak? Každému z nich prý nabídne pět set až dva a půl tisíce liber. „Je to praktické a efektivní řešení, jak je rychle dostat pryč z našich věznic a pryč ze země,“ komentoval návrh mluvčí britského ministerstva vnitra.
Reidův plán ale narazil na tvrdou kritiku místní opozice. Její lídři označili navrhované odstupné za úplatek. Proti se stavějí i odborníci na vězeňství. Jeden z nich, vydavatel Prisons Handbook Mark Leech, prohlásil: „Vězni v Anglii a Walesu dostanou při propuštění sedmačtyřicet liber. Zahraniční vězni budou uplaceni padesátkrát vyšší částkou, aby odešli ze země.“ Na druhou stranu však, argumentuje vedení vězeňské služby, náklady na věznění jednoho člověka po jeden rok přesahují částku osmadvaceti tisíc liber.

Česko je proti.

Na vězně ze zemí Evropské unie - je jich zhruba dva tisíce - se Reid rozhodl jít trochu jinak. Žádné „uplácení“ v jejich případě nechystá. Daleko raději by přesvědčil přímo jednotlivé vlády zemí EU, aby v případě deportace vězňů-cizinců do „domácího kriminálu“ netrvaly na podmínce vězňova souhlasu. V takovém případě by se sice do Velké Británie vrátilo osm set britských vězňů odsouzených v jiných členských zemích Evropské unie, Londýn by ale přesto byl „v zisku“ dvanácti set uvolněných vězeňských postelí.
Ministr Reid sice - alespoň podle ostrovních médií - získal na svou stranu několik významných států unie včetně Francie a Španělska, minulý týden ale v Bruselu na poradě ministrů vnitra a spravedlnosti pětadvacítky utrpěl drtivou porážku. Proti se postavilo i Česko.
Oficiální závěr z jednání zní: „Naprostá většina delegací odmítla podpořit řešení, které by poskytlo trestajícímu státu důvod k odmítnutí (vězně-cizince - pozn. redakce) a upřednostnila takový postup - navržený předsedajícím Finskem -, který zajistí přesun odsouzené osoby výhradně z důvodů sociální rehabilitace.“ Pod pojmem „sociální rehabilitace“ se podle prohlášení Rady EU skrývá možnost navázat styky s rodinou a udržovat „jazykové, kulturní a jiné vazby“. Takže odsouzený by se měl po svém propuštění rychleji integrovat do běžné společnosti. Jeho souhlas ale bude potřeba i nadále. Rada ministrů vnitra a justice pověřila své expertní skupiny, aby jí do letošního prosince připravily všechny podklady, analýzy a návrh rámcového rozhodnutí. O počtech Čechů vězněných v zahraničí existují jen neoficiální odhady, které hovoří o „několika stovkách“. I když státy mají povinnost hlásit si navzájem uložené tresty delší než jeden rok, často to nedělají.
Zástupci českého ministerstva spravedlnosti s britským návrhem umožnit předávat odsouzené občany EU z jedné členské země do druhé bez jejich souhlasu a bez souhlasu cílového státu nesouhlasí. „Stejně jako Polsku a Slovensku se nám nezdá vhodné nutit státy, aby vězně automaticky přijaly,“ řekl ČTK náměstek ministra spravedlnosti Roman Polášek. „K účinné sociální rehabilitaci vězňů je potřeba mít jejich součinnost,“ dodal.
Česko však v roce 2002 ratifikovalo Dodatek ke Konvenci Rady Evropy o transferu odsouzených, a de facto tím už souhlas s přesunem vězňů i přes jejich odpor vyjádřilo. Z členských zemí EU tento Dodatek zatím neratifikovalo Německo, Irsko, Itálie, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko a paradoxně právě Velká Británie.