Zvýšení úrokových sazeb
Zvýšením úrokových sazeb o čtvrtinu procentního bodu zůstala Bankovní rada ČNB věrna své tradici postupovat při zdi. To jestřábí Narodowy bank polski zvyšuje o půl procenta. A maďarská centrální banka - jak připomíná makroekonom ČSOB Petr Dufek - stejně razantně sazby snížila kvůli zásadní závislosti země na zahraničních investicích.
Srovnání s Polskem je lepší, protože tamní ekonomika se rozvíjí v zásadě za stejných okolností jako česká. S tím rozdílem, že při maličko vyšší inflaci jsou tam úrokové sazby zhruba dvojnásobné. Ale ekonomický růst také. To pochopitelně neznamená, že by vedení ČNB mělo promítat své vize optimističtějšího (než vláda) vývoje české ekonomiky a kritičtějšího hodnocení vývoje veřejných financí do stejně důrazného šlapání na brzdu. Konečně, jestliže polský ekonomický tygr počítá letos s růstem šesti procent a pro příští rok jen o půl bodu méně, ČNB si myslí, že v Česku by to mohlo být letos 3,8 procenta a napřesrok přes čtyři. V tom je optimističtější než vláda, která prostřednictvím ministerstva financí prognózuje pro letošní i příští rok asi tříprocentní růst HDP a tvrdí, že v tomto kontextu nelze současný inflační vývoj považovat za nebezpečný.
Vládní kritika rozhodnutí bankovní rady byla založena právě na tomto rozdílu. A guvernér ČNB Zdeněk Tůma byl příliš příkrý, když úvahu ministra průmyslu, že inflace by mohla být v letošním roce nižší než tři procenta a příští rok dále klesnout, odbyl s poukazem na to, že není podpořena ekonomickou analýzou. Jako kdyby ČNB byla ve svých odhadech inflace vždy prorokem. Ministr Milan Urban ale zbytečně fňukal ve svém tiskovém prohlášení, že „vláda v průběhu srpna opakovaně jemně naznačovala ČNB jiný názor a očekávala, že jej centrální banka vezme při svém rozhodování v úvahu“. Centrální banka není od toho, aby slyšela jakékoli vládní náznaky. To se to pulírovaly vzájemné vztahy, když byla inflace dva roky minimální, a sazby klesly dokonce pod úroveň Evropské unie. Ale ani nynější minimální posun úrokových sazeb není nic tak konfliktního, aby to narušilo vysoce konsenzuální vztahy vlády a ČNB z poslední doby. Vlastně po celou dobu vládnutí sociální demokracie a spol. se centrální banka chovala vůči vládě ne-li vstřícně, tedy aspoň zdrženlivě. A nynějším čtvrtprocentem navrch tento trend potvrdila.
Předchozí guvernér Josef Tošovský byl se svým týmem vůči kabinetu Václava Klause ostřejší. A pan prezident je přesvědčen, že jemu osobně i této zemi podtrhl stoličku. A když má nyní tu možnost, chce pochopitelně sestavit bankovní radu na základě svých představ. Jako profesor ekonomie je k tomu nesrovnatelně více povolán než jeho předchůdce. Současné vedení ČNB je ale v problematické situaci: makroekonomické důsledky dnešních kroků se projeví v době, kdy většina jeho členů už nebude mít s centrálním bankovnictvím nic společného. Tvrdí-li Václav Klaus, že důvodem pro současnou změnu sazeb mohlo být prostě to, že banka již delší dobu nic neudělala, může v tom být kus antipatie. Ale není to nakonec pravda?
