Z e m ě d ě l s t v í
Česká agrární lobby zatím neměla na stát takový vliv jako její francouzský nebo jiný jihoevropský protějšek. V posledních týdnech se o to ale vážněji pokouší. Heslo zní: český trh zemědělských komodit potřebuje vyšší ochranu.
Zemědělci začali vyhrožovat protestními akcemi proti nedostatečné ochraně trhu agrárních komodit. Na jakou ochranu trhu vlastně může být skutečný nárok? Zemědělci si již dříve stěžovali na vládní politiku v tomto resortu, především na fakt, který shrnul za svého působení na Ministerstvu zemědělství ještě Josef Lux: „Příliš jsme se otevřeli světu, ale on nám ne. Minulé pravicové vlády byly, a zejména nyní jsou, kritizovány za přílišnou liberalizaci obchodu. Ta je však v zemědělství, které je charakterizováno více než potencionálními (v posledních letech často dosahovanými) přebytky produkce, jen těžko uskutečnitelná. Přebytků je totiž nucena se každá vláda zbavit a vždy je má některá země vyšší než druhá. V rámci Středoevropské dohody o volném obchodu (CEFTA) se o tom navzájem přesvědčily všechny členské státy. ČR byla navíc zemí s nízkou ochranou trhu i nízkou státní podporou zemědělství. Reálný důvod chybí Protesty zemědělců by vlastně měly být nejsilnější tam, kde stát na bezbariérovém obchodě tratí. Paradoxně jím celkově v CEFTA Česká republika není. Jak na tom však je ve vztahu k ekonomicky silnějším členským zemím Evropské unie? Silnější ekonomika zaručuje „levnější výrobu zemědělských komodit a potravin, tudíž i jejich export. Jak může v této situaci český stát skutečně své zemědělství ochránit, aniž by porušil uzavřené mezinárodní dohody, zejména ve Světové obchodní organizaci (WTO)? Nástroje prý existují, jen je vedení resortu neumělo a neumí vy-užít. Odborníci ovšem upozorňují, že je nutné pečlivě zkoumat každou jednot-livou položku, u níž by stát chtěl obchod nějak omezit. „Každá položka je jiná, pro některou by se dodatková cla uplatnit dala, v jiném případě jsme zase bez šancí, připomíná Marta Teplá z negociačního týmu Ministerstva zemědělství. Navíc dodává, že při těchto opatřeních je vždy nutné vycházet ze skutečnosti, jak významný je pro domácí trh konkrétní dovoz některé komodity. „Většinou pak přitom zjišťujeme, že importy nejsou nijak hrozivé a domácí trh neohrožují. Vždy se musí vycházet z toho, že dovoz musí tvořit alespoň tři procenta domácí spotřeby, k tomu pak přistupuje celá řada dalších podmínek pro uplatnění ochranářských opatření, říká Teplá. U konkrétních komodit, u nichž tuzemští zemědělci volají po omezení dovozu, je podle Teplé situace následující. Dovoz vepřového masa by podle znění uzavřených mezinárodních dohod omezen být teoreticky mohl. U obilí taková šance prý není, protože není možnost zavést dodatkové clo. Problém cukru se týká trochu jiného režimu, protože zde jde hlavně o import ze Slovenska v rámci celní unie. Víno je pak na tom podobně jako vepřové maso - nějaká opatření by se zavést dala, ale v této komoditě zase Česká republika není soběstačná, a tak se dá obtížně zdůvodňovat, kolik vína chce vlastně dovézt. V situaci vrcholných příprav zemědělců na stávky, zátarasy a jiné formy protestů se však může vláda snadno uchýlit k nejjednodušším, zpravidla nejrychlejším, ochranným opatřením. Ta pak mohou být právě v rozporu s původním záměrem liberalizace. Česká vláda rozhodla o zavedení mimořádného cla na dovoz dotované maďarské pšenice, které se tato země potřebuje jednoduše zbavit. Vystavila se tak mezinárodní kritice, protože Maďaři proti tomu protestují u WTO. Je málo času
Podle Ministerstva zemědělství takový krok umožňuje článek číslo 14 právě v rámci dohody CEFTA. Na to však již mezi zemědělci a politiky panují rozdílné názory. Členové sněmovního zemědělského výboru Jiří Papež a Stanislav Němec (oba ODS) označují agrární protesty za prostředek k vydírání státu. „V minulém období jsme tlačili úředníky ministerstev zemědělství a průmyslu a obchodu k výraznějšímu využívání mimotarifních opatření, zamezujících dumpingovým a podvodně deklarovaným dovozům, řekl Papež. I zákon o potravinách podle jeho slov umožňoval účinnější celní kontrolu těchto importů, co se týká jakosti a kvality a skutečné celní deklarace. Stínový ministr zemědělství Miloslav Kučera (ODS) si je také vědom potřeby určité ochrany trhu: „Nabízí se institut dodatkového cla. Navíc se podle něj v předvstupní době otevírá prostor pro vyšší míru ochrany, přibližující se této míře v EU. „Před půlrokem zde tato možnost ještě nebyla, dodal Kučera. Náměstek ministra zemědělství Tomáš Zídek (ve funkci je teprve týden) si rovněž myslí, že bez nástrojů legální ochrany nejsme, ovšem opět je problém s nedostatkem času na jejich uplatnění. Měnit by se prý měla celková pozice ČR v rámci uzavřených smluv, rozvinout se má i podpora marketingu, prodeje českého zboží na zahraničních trzích a vzniku odbytových sdružení zemědělců. Co vlastně chtějí
V době přidružování Španělska a Portugalska do EU panovala v unii obava ze záplavy zemědělské produkce a potravin z Pyrenejského poloostrova. Rozptýlila je prostá neschopnost tamějších producentů své zboží na společném trhu prodat. Současnou vládou předváděný způsob ochrany tuzemského agrárního trhu navíc takřka konzervuje stav resortu, který není z pohledu integrace ČR do EU perspektivní. Čeká ho totiž ještě poměrně razantní transformace, vyjasnění vlastnických vztahů a přesun neefektivní výroby některých komodit do oblastí s přirozenou efektivitou. Tuzemští odborníci se nakonec shodují v jednom: nějaká omezující opatření se snad dají zavést, ale jednak velmi obtížně, s rizikem vyvolání nepříjemných mezinárodních sporů, a také se sotva odhadnutelným příznivým efektem pro tuzemsko. Za mnohem účinnější ochranu trhu oproti tomu považují důslednou kontrolu dováženého zboží na hranicích, kudy do Česka leckdy přicházejí produkty deklarované zcela jinak, než odpovídá jejich skutečným parametrům. O složitosti (někdy by se dalo říci až podivnosti) celého problému s ochranou trhu pak svědčí i některé údaje, které do jisté míry zpochybňují snahy po stavění dovozních bariér. Například vepřového masa se totiž v letošním roce zatím více vyvezlo, než dovezlo. A třeba tolik diskutované jogurty, o jejichž údajně masivním importu a „ničení domácích producentů se hovoří jako o exemplárním případu, vykazují v uplynulých letech zhruba vyrovnanou obchodní bilanci.
