Dle většiny manažerů by nepodepsání Lisabonu prezidentem Klausem velezradou nebylo
Myslíte si, že by se prezident Václav Klaus dopustil velezrady, kdyby nepodepsal Lisabonskou smlouvu?
- Ano 11,4 %
- Ne 79,3 %
- Nevím 9,3 %
Před dvěma týdny Senát schválil Lisabonskou smlouvu. Prezident Václav Klaus hlasování označil za „velmi smutný doklad dalšího selhání významné části našich politických elit“. A dodal, že podpis smlouvy pro něho není „na pořadu dne“, přinejmenším do doby, než ji znovu posoudí Ústavní soud. Někteří sociální demokraté to považují za obstrukci. „Prezident je součástí moci výkonné, a ta je podřízena moci zákonodárné. Jestliže prezident nekoná v souladu s ústavou a nerespektuje rozhodnutí moci zákonodárné – a ta je odvozena od vůle lidu – tak by bylo možné to kvalifikovat i jako velezradu,“ řekla časopisu Týden senátorka za ČSSD Alena Gajdůšková. S takovou kvalifikací nesouhlasí 79,3 procenta manažerů.
Patří k nim i tento respondent: „Absolutně idiotská otázka.“ Kvalifikovaněji odpovídá manažer, kterému se otázka také nezamlouvá: „Není to dotaz pro manažery. Je to záležitost eventuálního prvního (i precedentního) otestování tohoto paragrafu zákoníku i konstrukce a výkladu ústavního pořádku vzniklého 1. ledna 1993 a jeho provázanosti se soustavou platných zákonů. Nelze soudit či odhadovat ani per analogiam. V českém, československém, rakousko-uherském ani rakouském právním řádu totiž dosud (zhruba od počátku 19. století) nebyl takový případ zaznamenán. Dobré by bylo se zeptat na názor legislativních tvůrců současného ústavního pořádku a s ním souvisejícího výkladu systému platných zákonů. Mnozí tvořili dosud platné zákoníky a museli předvídat možné situace.“
Tuto úvahu rozvíjí jiná odpověď: „Vlastizrady by se prezident Klaus mohl také dopustit tím, že by Lisabonskou smlouvu podepsal. Prezident totiž musí dbát zákonů vlastní země a chránit svrchovanost České republiky. Tato svrchovanost může vzít za své podpisem Lisabonské smlouvy. K tomu by prezident měl znát názor Ústavního soudu. Tedy – měl by Ústavnímu soudu položit otázku, zda podpisem Lisabonské smlouvy není narušena svrchovanost České republiky. Pokud ano, Lisabonskou smlouvu podepsat nesmí.“
V tomto duchu pokračuje další respondent: „Obdobně by se dalo tvrdit, že se vlastizrady dopustili ti, kdo pro Lisabonskou smlouvu hlasovali. Jakýkoli takový závažný dokument – ať už euroústava nebo Lisabonská smlouva – by měl být ve všech zemích schválen referendem. V takovém případě by pravděpodobně byl v mnoha zemích odmítnut. A politické elity by zjistily, že musejí vynaložit spoustu práce a úsilí, aby vlastní obyvatele přesvědčily, že integrace Evropy do homogenního celku je nutnou, nikoli však postačující podmínkou její konkurenceschopnosti. Tyto politické elity sice neustále hovoří o evropské integraci, ale – jak ukázala světová finanční krize – pořád upřednostňují národní zájmy.“
Jisté výhrady má jiný manažer: „Na velezradu je to málo. Geniální tah Václava Klause, kterým se najednou zbavil Mirka Topolánka a uškodil Evropské unii, se však může změnit v jeho noční můru. Zcela se jím demaskoval před veřejností. Bezostyšně totiž pohrdá zákonodárnými sbory a bez zábran porušuje demokratická pravidla, pokud to slouží propagaci jeho jednostranného názoru na svět. Evidentně trpí komplexem vlastní výjimečnosti, což se bude s věkem zhoršovat. Není mu pomoci. Jinak jsem však ohledně české politiky opatrně optimistický. Pokud se podaří z politiky odstranit dalšího sebestředného člověka Jiřího Paroubka, mohly by se poměry začít normalizovat. Příjemně mě překvapil Topolánek, který dokázal překonat hendikep mimopražského politika a začal z Klausových apologetů vytvářet standardní politickou stranu. Jeho účinkování v čele Evropské unie bylo rovněž lepší, než se dalo čekat. Zároveň přineslo poznání, že pokud má politik vizi, energii a umí vyjednávat, dokáže v Bruselu zastínit mnohá zvučná jména a občas i prosadit rozumné myšlenky, jako je energetická bezpečnost nebo Východní partnerství.“
Střízlivý pohled nabízí tento manažer: „Nejde o velezradu. To je něco jiného. Politici by měli více přemýšlet, než tento termín použijí. Je však třeba říct, že podpis prezidenta republiky pod ústavním zákonem, který schválily obě komory Parlamentu kvalifikovanou většinou, má spíše formální charakter. Proto chápu jednání Václava Klause spíše jako politickou obstrukci a snahu zviditelnit se. Pokud se rozhodne tuto obstrukci dovést do konce, bude třeba rozhodnutí Ústavního soudu.“
Odpovídalo 140 manažerů
