Jedna ničivá větrná smršť loni, dvě letos.
A zatímco lesní hospodáři pracně odstraňují škody, nenechavci mají pré. V lese plném těžké techniky se totiž náklaďák a pár dřevorubců navíc lehce ztratí, kubíky dřeva tak mizí jako pára nad hrncem.
Zapomeňte na pohádku o babičce s nůší, která si v lese sbírá chroští na zátop. Majitelé lesů dnes bojují se zloději, kteří dřevní masu kradou doslova po kamionech. Své o tom může vyprávět třeba majitel jihomoravské lesnické společnosti, který si přál zůstat v anonymitě. Před dvěma týdny přišel u brněnských Jinačovic o 115 kubíků bukového, dubového, habrového a smrkového dřeva v hodnotě 110 tisíc korun. Zloději se dokonce neobtěžovali ani stromy sami pokácet, pohodlně si počkali, až je pracovníci firmy očistí, připraví na odvoz, a potom prostě přijeli o pár hodin dříve.
Problémy s nenechavci má i majitel několikahektarového lesa na Jesenicku Jaroslav Jánský. „Hranici mého lesa tvoří volně přístupná silnice. A tak se občas opravdu stane, že mi něco zmizí. Zatím ale šlo jen o omezené případy, naštěstí nic velkého,“ popisuje rezignovaně.
Zmatek ztěžuje důkladnou kontrolu
„Za rok 2006 jsme evidovali 244 krádeží tohoto typu, loni to bylo srovnatelných 245 případů. Za první pololetí tohoto roku to už ale bylo 186 krádeží,“ shrnuje nemilý trend Veronika Benediktová z Policejního prezidia Policie ČR. A protože s blížící se chladnou zimou aktivity zlodějů obvykle nabírají na tempu, letošek bude za poslední léta pravděpodobně nejhorší. Je to tím, že se dřevo stává v českém podsvětí módním hitem, nebo jsou za rostoucím zájmem pobertů jiné důvody?
Podle odborníků krádeže velmi usnadňuje velký počet majitelů lesů. Ty po revoluci přešly z jednoho velkého vlastníka na mnoho drobných a v lesích se prudce zvýšila aktivita. „Je tak velmi obtížné hlídat, zda za volantem náklaďáku sedí některý z mnoha správců či majitelů, nebo jestli nejde o zloděje,“ konstatuje lesní poradce a soudní znalec Petr Spurný. Kontrole podle něj nepomáhají ani vlastníci s volnějším vztahem ke svým pozemkům, kteří od nich občas bydlí i stovky kilometrů.
„A co se aktuální situace týče, svůj díl na ní jednoznačně mají loňské a letošní vichřice. V běžném roce je totiž zhruba 70 procent těžeb plánovaných a úmyslných a 30 procent nahodilých, teď je to opačně. A v tom zmatku a vysoké aktivitě při odstraňování škod se prostě zloději snáze ztratí,“ vysvětluje mluvčí Lesů ČR Radek Drahný. Tento státní podnik je v tuzemsku vůbec největším správcem lesních porostů, a s mizením dřeva tak má bohaté zkušenosti.
Nechytíš, nedokážeš
POČET KRÁDEŽÍ DŘEVA
- *rok - počet 2005 - 199 2006 - 244 2007 - 245 2008 - 186*) *) údaj za první pololetí I proto si Radek Drahný může dovolit roztřídit krádeže do tří kategorií tak, jak se s nimi majitelé lesů v Česku nejčastěji potýkají. „V prvé řadě jde o neznalost. Opravdu jsou lidé, kteří si myslí, že dřevo vlastně není žádný majetek a že odvezením několika soušek pomáhají čistit les,“ vypočítává. Omyl má racionální základ, skutečně je možné určité dřevo z lesů volně brát, jde však jen o větve a kmeny s maximální šířkou sedm centimetrů na širším konci. Druhým, méně častým, ale finančně ničivějším případem je krádež dřeva už nachystaného na odvoz. Podobně jako v uvedeném brněnském případě zloději prostě přijedou s náklaďákem k připravenému dřevu, naloží je a zmizí pryč. Nákladní auto pohodlně pojme dvacet kubíků. Lesníci se samozřejmě snaží nenechavcům práci ztížit, kmeny už proto nekrátí na tradiční metry, ale spíše na dva a půl, lépe ale čtyřmetrové kusy, skládky dřeva také stříkají sprejovými barvami. Zmizení několika kmenů z celé hromady je pak okamžitě vidět, odstranit barvu z ukradeného dřeva je navíc další práce navíc. „I tak ale platí, že pokud nechytíte zloděje za ruku, máte smůlu. Naši lidé svoji oblast znají, hned po krádeži obejdou problematická místa a třeba i tuší, kdo to vzal, jenže pokud už jsou klády nařezány, nic nejde dokázat,“ dodává Drahný. Chybka se vloudí Posledním typem krádeže je zcizení stojícího dřeva. Nejeden majitel se přijel pokochat pohledem na šumící les a našel jen mýtinu vyčítavě stojících pařezů. V době výkonných pil a těžké techniky dokáže skupinka přičinlivých těžařů „sklidit“ les překvapivě rychle, a pokud vlastník či lesní správce nebydlí přímo u něj, jsou prakticky bez šancí. „Často je ale tento případ výsledkem prostého omylu, kdy najatí těžaři vezmou navíc i stromy, které už k pozemku nepatří,“ vysvětluje člen představenstva Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR Ctibor Záruba. „Naštěstí obecně proti zlodějům ve velkém hraje fakt, že není úplně jednoduché ukradené stromy udat. Pokud nemáte na nějaké pile známého, je zpracování většího objemu dřevní masy s nejistým původem problém,“ říká Záruba. Upozorňuje také na zajímavý případ takzvaného nařezávání stromů. Toto poškozování stojícího lesa, po němž nutně musí následovat jeho těžba, občas používají i samotní majitelé pozemku v případech, že z jakéhokoliv důvodu nemohou svůj les těžit legální cestou. „To jsou ale velmi omezené případy,“ dodává Záruba. Krádež v mezích zákona**
Majitelé lesních porostů samozřejmě nejsou ovce trpně čekající na ostříhání a zlodějům se snaží znepříjemnit život, jak to jen jde. Každý les musí mít ze zákona svého lesního správce, který jej spolu s dalšími zodpovědnými osobami pečlivě hlídá, nabízejí se ale i další ochranné prostředky.
„Hned po vichřicích jsme na cesty nainstalovali závory, tím se nám podařilo větším škodám zabránit,“ pochvaluje si ředitel Městských lesů Chrudim Zdeněk Odvárka. Právě kovové zábrany jsou možná tou nejlepší ochranou, jejich masivnímu rozšíření ale kromě ceny brání řada komplikací. „V prvé řadě musí mít všichni vlastníci klíče. Občas se také závory zapomínají zamknout. Navíc cesty využívají turisté a cyklisté, na něž musíme brát ohled. Takže kde jsou dlouhé sjezdy, raději se závorám vyhýbáme,“ konstatuje Drahný z Lesů ČR. Pokud by totiž rychle rozjetý cyklista nestihl zastavit a o zábranu rozbil sebe nebo kolo, se zlou by se obracel právě na jejího vlastníka.
Zajímavým způsobem, jak tento druh kriminality omezit, je převést jej do legální formy. „Zájemcům nabízíme těžbu dřeva na stojato, padesát korun za hrubý prostorový metr. Prostě přijedete, vyznačené stromy si pokácíte a odvezete, jen po sobě musíte všechno uklidit,“ popisuje další z protizlodějských opatření Zdeněk Odvárka. Tento způsob těžby v lese se v Česku šíří poměrně rychle, a i když i se započtením vynaloženého času a námahy není pro zájemce úplně levný, získává si na popularitě. „A co dobře funguje třeba v Norsku, je vyčlenění části policie přímo na službu v lese. U nás tuto funkci do určité míry supluje Lesní stráž, ta však má podstatně menší pravomoce,“ dodává odborník na lesní problematiku Petr Spurný.
Samozřejmě ani všechny tyto prostředky zloděje úplně neodradí, a jejich souboj s majiteli lesů tak bude nadále pokračovat. Těm proto nezbývá než věřit, že letošní znatelný nárůst počtu krádeží jde skutečně na vrub určitému chaosu vyvolanému vichřicemi a že za ním nestojí nějaký dlouhodobější trend. „Nyní totiž vnímáme krádeže jako nepříjemné, ale únosné zlo, nikoliv jako skutečně vážný problém. Jenže vzhledem k našim schopnostem dřevo uhlídat můžeme být rádi, že to není podstatně horší,“ uzavírá Ctibor Záruba.
