DŘEVAŘSKÝ PRŮMYSLZatímco lesníci považují nedávnou větrnou smršť za pohromu, zpracovatelé dřeva si začínají mnout ruce. Díky zvýšené těžbě polomů by totiž mohly klesnout ceny dřeva.Nedávná větrná kalamita, která postihla české lesy, bude mít pro některé firmy nakonec pozitivní důsledky.
DŘEVAŘSKÝ PRŮMYSL Zatímco lesníci považují nedávnou větrnou smršť za pohromu, zpracovatelé dřeva si začínají mnout ruce. Díky zvýšené těžbě polomů by totiž mohly klesnout ceny dřeva.
Nedávná větrná kalamita, která postihla české lesy, bude mít pro některé firmy nakonec pozitivní důsledky. Zhruba osm až devět milionů kubických metrů padlého dřeva totiž může znamenat práci pro lesnické společnosti, které neuspěly ve výběrových řízení na zakázky státního podniku Lesy České republiky. Kromě toho představuje nárazový nadbytek suroviny, což by se mohlo odrazit na poklesu ceny dřeva.
Právě ceny jsou v současné době předmětem protichůdných spekulací. Před kalamitou se hovořilo o zdražování až o dvacet procent. Kalamita ale tyto předpoklady zvrátila, přesněji řečeno zvýšení cen dřeva odložila. Mluvčí Lesů České republiky Tomáš Vyšohlíd například potvrdil, že „cena dřeva by kvůli kalamitě měla každopádně poklesnout“.
Obdobně to vidí také Ivan Doubrava, šéf společnosti CE WOOD, největšího dřevařského holdingu působícího v Česku. Podle něj může dřevo zlevnit řádově o stokoruny za kubický metr. Jak ale upozorňuje například ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Jaromír Vašíček, lednová kalamita v podstatě jen vyrovnala nabídku s poptávkou, a proto nebudou změny nijak razantní.
„Přechodné zlevnění je ale možné, obdobný vývoj předpokládají i v sousedním Německu,“ konstatuje Vašíček. Určitý vliv může mít podle jeho slov i předpokládané větší či menší pomnožení kůrovce. „Mohlo by to například snížit takzvanou pohledovou kvalitu dřeva, což se může v cenách také projevit,“ dodává. Tak či tak vše nasvědčuje tomu, že až lesnické a dřevařské firmy zpracují dočasný přebytek suroviny, půjde její cena opět vzhůru. To znamená, že právě nyní je nejvhodnější doba pro nákup dřeva k jeho dalšímu zpracování.
IMPULZ K NOVÝM TECHNOLOGIÍM
Vichřice tak může znamenat žádoucí impulz k vyššímu využití dřeva v tuzemském průmyslu. Potvrzuje to i Lubomír Šálek z Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze. „Celá řada vyvrácených stromů v podstatě není poškozena, takže jde o kvalitní surovinu. A polámané porosty lze zase využít na vlákninu k výrobě papíru,“ vysvětluje.
Podle Jana Řezáče, výkonného ředitele nadace „Dřevo pro život“, je dočasný přebytek suroviny příležitostí jak stabilizovat a rozvíjet zejména střední dřevozpracující průmysl. „Spotřeba dřeva v Česku pomalu, ale neustále stoupá, například ve stavebnictví postupně roste poptávka po domech na bázi dřeva. Pokud bude surovina k jejich produkci dostupnější, je to jistě příznivější situace pro uplatnění výrobků ze dřeva,“ myslí si Řezáč.
Podíl dřevěných domů je přitom v České republice dlouhodobě jeden z nejnižších ve vyspělém světě. Podle dosavadních statistik tvořily dosud tyto stavby jen jedno procento. Řezáč ale podotýká, že aktuální situace je již o něco příznivější. „Podle Asociace dodavatelů montovaných domů se v současné době blíží tento podíl pěti procentům,“ dodává.
I tak má ale Česko v této oblasti co dohánět. Například v Německu činí podíl dřeva využívaného ve stavebnictví sedm procent, v Rakousku, Švýcarsku 10 procent, v Anglii a Walesu 15 procent, ve Skotsku 50 procent. Přitom na britských ostrovech jsou zdroje dřeva velmi malé. Skutečností ale je, že dřevěné domy jsou oproti klasickým zhruba o 10 procent dražší. „Jenže to je dáno právě tím, že se jich zatím moc nevyrábí, takže jsou celkem vysoké fixní náklady,“ vysvětluje Řezáč.
Na druhou stranu jsou takové stavby žádoucí z hlediska vlivu na životní prostředí. Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, tím se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšují se dopady globálních klimatických změn. Jeden kubík dřeva váže až 250 kilogramů oxidu uhličitého. Při průměrné spotřebě 100 až 150 kubíků dřeva na jeden dům a životnosti stavby minimálně 100 let se jedná o nezanedbatelná množství.
Každopádně, při uplatnění dřeva nejde jen o domy jako takové. Dočasný pokles cen dřevní suroviny by se mohl podle Řezáče projevit i větší dostupností takových výrobků, jako jsou okna, dveře, žaluzie a obdobné produkty.
SMRK ZA TO NEMŮŽE
Ačkoli jsou důsledky vichřice popisovány jako nejhorší lesní kalamita za posledních dvacet let, nebudou pro lesní porosty zas tak fatální. Jak shodně uvádějí Vašíček i Šálek, v roce 1984 spadlo v našich lesích oproti současnému stavu zhruba dvakrát tolik dřeva. Právě proto ale nebude tlak na pokles cen suroviny tak významný.
Oba také striktně odmítají teze, že rozsah letošních polomů je způsoben vysokým podílem smrku v lesních porostech. „V roce 1999 zasáhl Francii orkán Lothar, přičemž rozsah kalamity byl daleko větší než nyní u nás. A ve Francii tvoří lesní porosty ze 60 procent listnáče a ze 40 procent jehličnany. VNěmecku je to obráceně, podíl jehličnanů je asi 60 procent a listnáčů 40 procent, což je více než u nás. A i tam byl letošní rozsah škod vyšší,“ tvrdí Vašíček. Od určité síly totiž v podstatě na skladbě porostů nezáleží. Podle Šálka kromě toho také není pravdou, že vůči vichřicím jsou odolnější přirozeně rostoucí lesy a pralesy. „Je to naopak,“ konstatuje Šálek.
Prevence proti následkům vichřic je podle jeho slov dána především formou hospodaření v lesích. „Existuje řada modelů ochrany proti bořivému větru, jedním z nich je vytváření střechovitých stupňovitých profilů. Jde také o prostorové rozčlenění lesa tak, jak to známe z dokladů o lesním hospodaření našich předků,“ zdůrazňuje Šálek. Pokud jsou tyto modely dodržovány, je příslušný les „významně odolnější, i když je to smrková monokultura,“ říká lesnický odborník.
Vichřice by také neměla výrazně ovlivnit schopnost (v Česku ovšem spíše neschopnost) krajiny zadržovat vodu, tedy zvýšit riziko povodní v místech, kde kalamita zlikvidovala les. „I když se jedná o velké množství dřeva, jde převážně o plochy malé výměry, takže na odtok to mít vliv nebude. Větší souvislé plochy jsou ve větší míře poškozeny pouze v oblasti Novohradska a Vyšebrodska. Z lesního zákona však vyplývá povinnost opětovného zalesnění holin do dvou let, což bude naplněno,“ tvrdí Vyšohlíd.
NEJVÍC VODY ZADRŽÍ SMÍŠENÝ LES
Podle Šálka je nicméně les schopen zadržet v průměru 60 až 70 milimetrů srážek, což znamená značnou prevenci povodní zejména vůči přívalovým dešťům. Nejúčinněji zadržuje podle Šálka vodu smíšený les se stále zelenými jehličnany. Také v tomto případě podle jeho slov neplatí, že listnatý les je pro zadržování dešťové vody optimální. „Naopak, na silných větvích se koncentrují proudy vody, které extrémně zatěžují půdu bezprostředně pod nimi, zatímco husté jehličí dokáže déšť zachytit tak, že se voda ani na zem nedostane,“ tvrdí Šálek. To potvrzuje i Vyšohlíd. „Nelze říci, že jehličnaté nebo listnaté porosty jsou lepší, za určitých okolností je vhodný i travní porost. Například při srážkách do osmi milimetrů ve smrkových porostech ani nespadne voda na zem, u buku je to ale jenom pět milimetrů,“ uvádí Vyšohlíd.
REZERVY V PREVENCI I EKONOMICE
Přestože vichřice může znamenat impulz pro větší uplatnění dřeva, jde o impulz náhodný. To ale nestačí, ekonomiku lesa včetně lepšího udržitelného rozvoje by měla zvýšit zejména systémová opatření. Jeden z problémů podle Šálka je například skutečnost, že Česko nepředložilo Bruselu program pro agrolesnictví, tedy možnost produkovat zemědělskou výrobu na lesní půdě.
Česká republika tak má od sebe striktně oddělenou zemědělskou a lesnickou půdu. To například znamená, že v lesích není možné chovat volně prasata. Ta by přitom měla minimální nároky na krmení, neboť by se mohla živit spadanými žaludy. Mezi meliorační dřeviny také nejsou zařazeny takzvané pionýrské stromy, jako je osika nebo topol, jejichž rolí by kromě prevence povodní mohla být i širší sortimentní nabídka dřeva ke zpracování.
Tuzemský metodický pokyn k výsadbě rychlerostoucích dřevin zase stanovuje vzdálenost sponů (stromků) jeden krát jeden metr, ale v zahraničí je to 0,5 na 0,5 metru. To znamená, že v Česku je čtyřnásobně nižší hustota porostů k tomuto účelu pěstovaných - a také čtyřnásobně nižší výtěžnost. Příkladů je řada. Prakticky ze všech vyplývá, že tuzemské lesní hospodářství a následně uplatnění dřeva v průmyslu má ještě hodně velké rezervy.
