Boj o DPH zpochybnil regionální partnerství ve střední Evropě
Zástupci zemí, které byly kdysi součástí rakousko-uherského mocnářství, se zcela rozešli ve sporu o sazby daně z přidané hodnoty. Češi dost razantně žádali prodloužení výjimky, díky níž mají nižší sazbu na stavební práce, a Rakušané jim vyčítali, že chtějí bránit celoevropské kompromisní dohodě. Praha tvrdila, že Vídeň zcela opomíjí potřeby nových členských zemí Evropské unie, zatímco v EU předsedající Rakousko v českém postoji pomalu vidí vrtochy oné babky z pohádky o rybáři, která také chtěla pořád víc a víc. Slovákům, již se chlubí rovnou daní a jedinou sazbou DPH, zřejmě není český postoj moc srozumitelný, a Maďaři jsou v celém sporu vidět spíše díky svému komisaři Lászlu Kovácsovi, který hájí stanoviska Evropské komise v Bruselu.
Vyhrocení sporu mezi Prahou a Vídní nebylo překvapivé. Rakouský ministr financí Karl-Heinz Grasser se především hodlá dobře zapsat v evropské politice, zatímco jeho český protějšek Bohuslav Sobotka nechce před letošními volbami vypadat jako politik, který Bruselu a Vídni bázlivě ustupuje. Zájmy obou mužů jsou logicky rozdílné.
Spor z minulého týdne je ovšem smutnou zprávou pro zastánce hlubší středoevropské spolupráce. Ještě před posledním rozšířením EU přišla Vídeň s návrhem regionálního partnerství, ke kterému se pak připojili - s větším či menším nadšením - i Češi, Slováci, Poláci, Maďaři a Slovinci. Jednou z hlavních myšlenek, která za tímto projektem stála, byla ta, že země regionu mívají společné zájmy, a tak by je také měly společně prosazovat na půdě EU. Nyní se ukázalo, že zájmy mohou být hodně rozdílné. To však ještě není žádná tragédie. Mnohem horší je, že dlouho chyběla také ochota zamyslet se nad postoji partnera. Mohou za to české volby, nebo spíše opojení Vídně z návratu do vysoké evropské politiky - alespoň na půl roku? Ať tak či onak, výsledkem je další sémě nedůvěry.
