Destrukce životů lidí a kulturních hodnot ve jménu jakékoli ideologie nesmí být tolerována
Jsme svědky nové varianty konfliktu mezi Východem a Západem. Je to něco jiného než starý konflikt mezi kapitalistickým Západem a komunistickým Východem, který jsme prožívali v druhé polovině 20. století. Dnes vznikl nový konflikt mezi Západem a zbytkem světa. Zdá se přesnější říci, že jde více o Orient než o Východ ve významu minulého půlstoletí.
DĚDICTVÍ KOMUNISMU
Jako Středoevropan patřím k Západu, ale většinu svého života jsem prožil v jedné menší komunistické zemi, kterou po druhé světové válce ovládl Sovětský svaz. Tato životní zkušenost velmi zostřila mé oči, což je užitečné i dnes, když sleduji problémy soudobého světa. Díky naší minulosti jsme velmi citliví, neli přecitlivělí na jakoukoli mediální manipulaci. Proto nejsme ochotni akceptovat – dnes na Západě tak módní – doktrínu, že Západ nezištně a velkoryse šíří do světa nesporné a neoddiskutovatelné západní hodnoty a že poněkud zaslepený „zbytek světa“ tyto hodnoty dobrovolně a mírumilovně – ke své škodě – přijímat nechce.
Tato karikatura obrazu světa je naivní, zbytečně arogantní a natolik jednostranná, že ji není možné brát vážně. Stejně jako její logický protiklad, který přichází z Východu, je založena na propagandě a šíření ideologie univerzalismu a nemá sebemenší respekt k evolučně utvářeným rozdílům, které charakterizují lidstvo a jeho historii. Nejsme identičtí a žádnou ideologií nebo náboženstvím bychom neměli být nuceni stát se uniformními.
Univerzalisté na obou stranách zastávají názor, že ve skutečnosti ani Východ, ani Západ vlastně neexistují. Podle nich je jen jedna světová komunita, jen jedno univerzální světoobčanství, jen jedna nestrukturovaná skupina jednotlivců patřících do rodiny homo sapiens. To jistě platí na biologické úrovni, ale určitě ne na úrovních civilizačních, kulturních a náboženských. V této dnešní účelové interpretaci jsou jak Východ, tak Západ degradovány na pouhé geografické pojmy.
Snažím se nebýt obětí své vlastní kulturní a civilizační zakotvenosti. Přesto jsem přesvědčen, že nemáme podporovat žádný jed nosměrný vývoz idejí, hodnot, kultury, vzorců chování, životních stylů. Nejenom respektuji, ale dokonce velmi oceňuji ten fakt, že je Istanbul tak evidentně rozdílný od Prahy. Ale tato dvě města mají zůstat tam, kde jsou a kde vždy byla. Jednostranný export idejí a zejména násilné šíření idejí do teritorií, kam se nehodí, jsou špatné, kontraproduktivní a nebezpečné.
Můj spor s univerzalistickou doktrínou a můj respekt pro diverzitu a odlišnost nemohou být chápány jako ospravedlnění násilných činů extremistických skupin, které porušují elementární, autentické a přirozené normy lidského chování. Jsem přesvědčen, že takové obecně platné normy existují. Měly by být podporovány v každé civilizované společnosti a nikým by neměly být odmítány, opomíjeny či zanedbávány. Nesmí si je přisvojovat žádná specifická ideologie či náboženství. Destrukce životů lidí a kulturních hodnot ve jménu jakékoli ideologie nesmí být tolerována. I ti, kteří uvažují odlišně, musejí být považováni za partnery, nikoli nepřátele.
EVROPSKÝ SUPERSTÁT
Druhé téma, které bych chtěl alespoň stručně zmínit, je blíže tomuto regionu, Balkánu, Turecku a celé jihovýchodní Evropě. Tento region se svými dlouhotrvajícími historickými nepřátelstvími, která byla v minulém století ještě zkomplikována komunismem a dědictvím jeho pádu, je nepříznivě ovlivňován dnešní formou a konceptem evropské integrace a ambicemi vytvořit evropský superstát (novou světovou velmoc) místo toho, aby se směřovalo k vytváření otevřeného prostoru pro spolupráci a pro eliminaci bariér, které ji blokují.
Dnešní model evropské integrace je exkluzivní. Vytváří nové bariéry, diskriminuje ty, kteří jsou za nimi, zesiluje mezi nimi napětí a ve svých celokontinentálních ambicích je neuskutečnitelný. Je to vidět i na absurdní délce doby tureckého čekání na členství v EU. Evropská integrace by měla být méně ambiciózní, více inkluzivní, měla by vztahy mezi zeměmi usnadňovat.
Jednostranný export idejí a zejména násilné šíření idejí do teritorií, kam se nehodí, jsou špatné, kontraproduktivní a nebezpečné.
Text je překladem anglického projevu na 18. euroasijském ekonomickém summitu v Istanbulu, který se konal 9. dubna 2015. (Redakčně kráceno).
