Ve velké straně by příslušník menšiny udělal kariéru, říká „český Obama“
Student politologie Linh Nguyen je jeden z prvních příslušníků druhé generace Vietnamců v Čechách, jenž se rozhodl aktivně zapojit do politiky. Strana Liberálové.cz, za níž neúspěšně kandidoval do Evropského parlamentu, však dostala kvůli velmi vyhraněnému programu ve volbách absurdně nízký počet hlasů – pouhé dva tisíce. „Být Vietnamec je v politice výhoda,“ přesto tvrdí Nguyen a druhým dechem dodává, že sám se považuje spíše za Čecha. Už volbou svého studijního oboru „český Obama“ bojuje proti názoru generace svých rodičů, které jde především o hmotné zabezpečení a jež se do veřejného života mimo vlastní komunitu zapojuje jen výjimečně. Nguyen pracuje jako stážista u ministra Michaela Kocába, podporuje liberály a Stranu zelených a působí jako mladý pražský intelektuál havlovského typu. Jako budoucí politolog ovšem dokáže zhodnotit, jestli mají jednotlivé politické strany do budoucna šanci uspět u voličů vietnamského původu.
EURO: Dá se obecně říci, jak vypadají politické preference Vietnamců žijících v Čechách? NGUYEN: Ano, dá. Někdo by sice mohl namítnout, že jejich background je komunistický, ale Vietnamci jsou především podnikatelé a volí hlavně největší pravicovou stranu. Vietnamští voliči totiž od politiků vyžadují jediné, a to je usnadnění svého podnikání. Například se hodně lidí ozývalo proti zavedení registračních pokladen, všeobecně vítají třeba usnadnění vyřízení živnostenského oprávnění. Musíme si ale uvědomit, že procento lidí, kteří mají české občanství, je zatím velmi malé. Jde řádově o tisíce lidí. Hodně Vietnamců by ho chtělo, ale strašně to trvá. Ti, kdo ho mají, patří k nejvyšší vrstvě zdejší vietnamské společnosti.
EURO: Kolik procent Vietnamců podle vás podniká? NGUYEN: Asi devadesát devět ze sta. To je nastartované už starou generací, jež je zvyklá spoléhat jen sama na sebe. Může za to do velké míry jazyková bariéra. Pokud byste chtěl někam do zaměstnání, tak i kdybyste mluvil česky a měl jen přízvuk, už to budete mít těžké. Navíc větší peníze vyděláte jen podnikáním a většina Vietnamců posílá peníze domů. S normálním zaměstnáním a běžným platem tedy nevystačíte. Pro Vietnamce většinou není jiná možnost.
EURO: Myslíte, že se podnikatelský duch udrží i ve druhé generaci? NGUYEN: To je různé. Samostatnou kapitolou jsou třeba lidé, kteří umějí dobře česky, ale nemají české školy, protože přijeli s rodiči až v osmnácti. To bude ještě podnikatelská vlna. Druhá skupina, jež zde vychodila střední školy, je už jiná. Někteří asi ještě podnikat budou, ale už více standardním českým způsobem, nebude to ten vietnamský systém práce od píky.
EURO: Jaký vztah mají Vietnamci první generace k Česku? Berou ho už jako domov, nebo jen místo k výdělku? NGUYEN: Obojí. Pokud někam přijedou, budou se stále považovat za Vietnamce, ale už budou vystupovat i jako lidé, kteří znají české prostředí a mají s ním zkušenosti. Ale asi to pořád nejsou žádní čeští patrioti.
EURO: Jak na váš vstup do politiky reagovala rodina a komunita? NGUYEN: Rodiče nebyli příliš šťastní, protože to není kariéra, kterou by si u syna představovali. Není to jistá práce, jež by si zasloužila společenské uznání. Musel jsem to vyargumentovat tím, že to pro mě bude dobrá zkušenost.
EURO: Jaké zaměření by rodiče více potěšilo? NGUYEN: Obecně většina vietnamských studentů, kteří zde studují na vysokých školách, chodí buď na některou techniku nebo ekonomku. Najdete opravdu velmi málo lidí, kteří se zabývají společenskými vědami, jako jsou sociologie nebo filozofie.
EURO: Je to kvůli nedostatku peněz v těchto oborech? NGUYEN: Vietnamští rodiče se snaží děti hlavně finančně zajistit a cesta k tomu vede spíše přes práva, ekonomii nebo techniku. Politologa ve Vietnamu ani neznají.
EURO: Jak jste se vlastně dostal do politiky? NGUYEN: Mimo jiné patřím mezi Mladé evropské federalisty, což je mládežnická organizace, mezi jejíž ideály patří federální Evropa. Liberálové byli jedni z mála, kdo se snaží o totéž. To se mi zalíbilo, vedení strany jsem navíc znal už z dřívějška. Začal jsem jim vypomáhat v kampani a oni mi potom nabídli kandidaturu.
EURO: Nebylo by výhodnější kandidovat za velkou stranu? NGUYEN: Na to se mě ptá hodně lidí a je pravda, že pokud bych chtěl udělat kariéru, tak bych šel do jedné ze dvou velkých stran. Se svým zevnějškem bych to měl myslím snadné. Být Vietnamec je v politice momentálně spíše výhoda. I tady funguje marketing a mám díky svému původu větší šanci zaujmout. Jsem navíc hodně počeštěný, mluvím velmi dobře česky a cítím se více jako Čech než Vietnamec. Liberály jsem si vybral proto, že mi je liberalismus blízký, a to nejen v ekonomickém směru, ale i v lidskoprávním.
EURO: Kdo přišel s označením „český Obama“, které jste měl na plakátech? NGUYEN: Já to označení nemám rád. Před kampaní jsem proti tomu protestoval, ale nakonec jsem uznal, že to prodává. Vadilo mi to ale proto, že nejsem typický vietnamský kandidát. Narodil jsem se už tady.
EURO: Nepůsobilo to trochu jako rasismus naruby, když kampaň stavěla na vaší barvě pleti? NGUYEN: Ano, to mi hodně vytýkali, to jsem uznával. Ale zaujalo to a stal jsem se v rámci strany výraznější tváří.
EURO: Dostali jste asi dva tisíce hlasů a po volbách strana zanikla. V čem vidíte příčiny neúspěchu? NGUYEN: Výsledek opravdu nebyl dobrý. Musíme si ale uvědomit, že náš program byl na poměry České republiky mimořádný. Navrhovali jsme Spojené státy evropské, liberální politiku pro cizince, liberální přístup k eutanazii, gay a lesbian politiku. Také zrušit zemědělské dotace a seškrtat všechny možné výdaje. To opravdu nebylo příliš populární.
Linh Nguyen (22)
se narodil na Slovensku, vyrůstal v Česku a ve Vietnamu. Studuje politologii a mezinárodní teritoriální studia na Univerzitě Karlově. Kandidoval do Evropského parlamentu za stranu Liberálové.cz.
