Vietnam je krásná země s nádhernými památkami a skvělou kuchyní. A někde mezi tím ve „Městě látek a světel“ vám za pakatel ušijí oblek na míru.
Zelená, růžová, červená, modrá, šedá ve všech odstínech a materiálech. Celé krejčovství hraje barvami. Ostatně všemi barvami a světly hraje celé centrum Hoi Anu, 120tisícového pobřežního městečka ve středním Vietnamu. „Město látek a světel,“ popisují průvodci tradiční řemeslnou výrobu rozmanitých lampiónů a ručně šitých oděvů, jíž se obyvatelé tohoto města, zapsaného do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, drží už stovky let. Barevná krejčovství, jichž se ve městě nachází kolem dvou set, dokreslují svébytný a autentický ráz zachovalého historického centra a představují jednu z atrakcí, která sem v posledních letech táhne turisty z celého světa.
Lidé z celého světa si jezdí pro ručně šité oblečení i do jiných částí Vietnamu nebo do sousedního Thajska, ale Hoi An je v tomto směru proslulý. Na čtvereční metr je tu snad víc krejčovství než ve slavné londýnské Savile Row. To je samozřejmě nadsázka už jen proto, že v Londýně je rozhodující veličinou kvalita, v Hoi Anu absolutisticky vládne cena. Obrovská konkurence totiž přirozeně tlačí ceny dolů. Z evropského pohledu leckdy až absurdně nízko. Ale i tak mimořádné množství krejčovství na malé ploše nabízí velký výběr materiálů velmi slušné kvality.
„Vždycky tomu tak ale nebylo,“ vypráví drobná, sympatická Trang z obchodu, který jsme si namátkou vybrali, i když nás v hotelu upozorňovali, abychom se na náhodný výběr nespoléhali a dali na jejich doporučení. Trang mluví celkem slušně anglicky, což ve Vietnamu není u obchodníků vždycky pravidlem, a šití oděvů se věnuje přes dvacet let. „Když jsem začínala, bývalo podnikání v tomto oboru podstatně jednodušší. Počet obchodů se za poslední roky spolu s přílivem turistů několikanásobně zvýšil. Jsme tu o víkendech, o svátcích, nemáme dovolenou,“ popisuje vývoj hoianského krejčovství s úsměvem, takže to ani nezní jako stížnost.
Jak se správně oblékat? Kdo určuje trendy v mužském světě, který je dnes tak rozmanitý? Přečtěte si více:
Dress code je mrtev, ať žije dress code!
„Musíme být flexibilní. Když je více zakázek najednou, pracujeme do noci, pracovní dobu nedodržujeme,“ vysvětluje, zatímco si zapisuje rozměry mých boků. „Mnoho obchodů a dílen jsou rodinné podniky; u nás se krejčovství věnuji jen já,“ říká a s profesionální přesností pokračuje v měření. Dnes už má na šití lidi, ale dříve si všechno dělala sama. Zaměstnance malé dílny, nacházející se v plechovém domku dále od centra, platí od počtu ušitých kusů.
„Pokud si chce někdo nechat ušít víc věcí najednou, je ideální, když má na to tři až čtyři dny,“ říká, když nás zve na zkoušku na druhý den dopoledne. „Pokud o to zákazník stojí, jeho míry si archivuji. Jsme schopni ušít další věci na míru a poslat mu je pak poštou,“ doplňuje, když si prohlížím fotky z anglické svatby, k níž na dálku ušila svatebčanům stejnokroje.
Ukaž fotku
„Často se stává, že zákazníci nevědí, co chtějí. Jsou zvyklí nakupovat pouze konfekci a s oblečením na míru nemají žádné zkušenosti. Pomůže, když si přinesou alespoň obrázek toho, co by si představovali,“ říká, když mi pomáhá vybrat typ dámského obleku podle západoevropského katalogu, protože já jsem přesně ten případ zákazníka, co potřebuje poradit. „Když nevyhovují barvy nebo materiály, které máme k dispozici, navzájem si pomáháme se spřátelenou konkurencí,“ vysvětluje a bere nás do vedlejšího obchodu, který disponuje nabídkou trochu jiných materiálů.
Že jsme se ve výběru dobrého podniku nespletli a že předchozí zákazníci měli pravdu, když krejčovství pozitivně ohodnotili na TripAdvisoru, zjišťujeme, když se večer vracíme z celodenního výletu. Dvoudenní čekání na ušití obleků jsme smysluplně vyplnili návštěvou nedaleké kulturní památky My Son, kterou při návštěvě Hoi Anu nelze vynechat - jde o ruiny čamských chrámů pocházejících ze čtvrtého až čtrnáctého století, které byly vlastně čirou náhodou objeveny uprostřed džungle zhruba před sto lety.
Přečtěte si rozhovor:
Majitel Alpine Pro Hrbek: Možná půjdeme do plavek
Dva obleky dohromady za 200 dolarů, které jsme si přáli na běžné nošení, nám přesně sedí. Jako dárek navíc jsem vysmlouvala ještě barevnou plátěnou sukni. Smlouvání o ceně je ve Vietnamu běžné, byť ne tak markantní jako třeba v některých arabských zemích. Nákup ručně šitého oblečení je ovšem trochu sázkou do loterie; jeho kvalita může být různá. Když je oblek příliš levný, je třeba zbystřit - příliš velký tlak na cenu je vždy na úkor kvality. Nezkušený zákazník také nemusí být schopen odlišit kvalitní materiál a přesnost provedení, proto je na místě prohlédnout si reference na internetu a nepodceňovat zkoušky během šití.
Trochu lituji, že jsem si toho nenechala ušít víc, vzhledem k evropským cenám ručně šitého oblečení by se z čistě praktického hlediska zpáteční letenka do Vietnamu za zhruba 18 tisíc korun brzo vyplatila. Ale aspoň o důvod navíc tuto bezpochyby zajímavou zemi znovu navštívit ještě předtím, než se pod náporem turistů definitivně zkomercializuje a ztratí svůj osobitý asijský ráz.
Město látek a světel:
Autorka je spolupracovnicí redakce
Dále čtěte: