Společná politika rybolovu a věřitelé Landsbanki...
Celý podtitul: Společná politika rybolovu a věřitelé Landsbanki budou největšími nepřáteli Islandu na cestě do EU
Až do podzimu loňského roku byl Island nejčastěji spojován s krásnou přírodou a geotermálním bohatstvím. Vlna finanční krize, která se přes ostrov převalila, spláchla bohatství 320 000 tamních obyvatel a řady zahraničních investorů. Stála život i místní vládu. Islandští politici cítí, že z problémů jim může pomoci jedině Brusel. „Jestli je něco, co jsme během krize pochopili, tak je to fakt, že pro malé země jako ta naše je extrémně obtížné udržet si v globalizovaném světě nezávislou měnu,“ přiznal minulý týden islandský ministr zahraničí Össur Skarphédinsson. Za těmito slovy je třeba číst nový politický kurz – ostrov se přibližuje k evropské sedmadvacítce. V polovině července se rozhodl jeden z nejstarších parlamentů světa – Alting – podat přihlášku do EU. Minulé pondělí se sešli unijní ministři zahraničí, aby se kandidaturou Islandu zabývali. Ze závěrů setkání vyplývá, že Reykjavík bude mít přistoupení snazší než Albánie nebo Černá Hora. Island je součástí Evropského sdružení volného obchodu, které je zapojeno do jednotného vnitřního trhu EU a schengenské zóny. Překážkou členství je veřejné mínění. Podle květnového šetření je 39 procent ostrovanů pro vstup, stejné procento je však proti. Kromě toho budou přístupové rozhovory ovlivněny podmínkami pro vyrovnání s věřiteli zkrachovalé Landsbanki a sporným bodem bude i kapitola přístupové smlouvy nazvaná rybolov.
Vloudila se chybička Island se stal první obětí finanční krize. Nejprve padaly předlužené banky, následovaly krachy obchodníků. Vše završilo znehodnocení islandské koruny a dramaticky rostoucí nezaměstnanost. Podle údajů islandských úřadů stoupl v prvních šesti měsících letošního roku počet společností, které ohlásily bankrot, o 29 procent ve srovnání s loňskem. Nezaměstnanost stoupla na 8,7 procenta, přesto se drží pod unijním průměrem, který je na 9,5 procenta. Rozpočtový deficit dosahuje třinácti procent hrubého domácího produktu a veřejný dluh tvoří více než 100 procent HDP země. Protesty tisíců nespokojených lidí donutily vládu ukončit předčasně svůj mandát a vypsat nové volby. V těch vyhráli proevropští sociální demokraté a levicoví zelení. Reykjavík rázem přestal vnímat EU a jednotnou měnu jako synonymum něčeho podezřelého a vzdáleného. V minulosti byla přitom jakákoli debata o přenosu pravomocí mimo ostrovní půdu na mezinárodní organizace tabu.
Brusel je pro…
Zástupci evropských institucí včetně šéfa bruselské exekutivy José Manuela Barrosa s islandskou přihláškou nemají problém. Premiérka Johanna Sigurdardottirová může spoléhat na předsednické Švédsko. Její skandinávští partneři chtějí Islandu zamést cestičku a naznačují, že by přijímací řízení mohlo být kratší. Jiným opěrným bodem je komisař pro rozšíření Fin Olli Rehn, který patří mezi příznivce rychlého vstupu Islandu.
To se však nelíbí zemím západního Balkánu. Blok v čele s Chorvatskem se cítí dotčen. Chorvaté přitom podali přihlášku do EU před šesti lety. Jejich vstup ale efektivně blokují Slovinci, s nimiž se přou o námořní hranici. Avšak i balkánské země mají své zastánce. Britský ministr zahraničí David Miliband se nechal slyšet, že odmítá jakékoliv úvahy o zkrácené cestě Islandu do EU na úkor Balkánu. Z Paříže pak vytrvale zaznívá: „Nerozšiřovat, dokud se neschválí Lisabonská smlouva.“
Rybí zápach Reykjavík je v mnohých ohledech již dnes propojen s legislativou EU. Jeho obyvatelé mohou pracovat a volně se usadit v jakékoliv unijní zemi. Nejtužší vyjednávání se proto očekává v kapitole rybolov. Ten znamená pro duši i mysl Islanďana důležitý symbol národní hrdosti. Jde také o jednu z mála oblastí, která přežila recesi a zároveň tvoří podstatný díl domácí průmyslové výroby. V prvních čtyřech měsících letošního roku vylovili islandští rybáři mořské plody v hodnotě 34 miliard islandských korun (4,8 miliardy Kč). Meziročně si sektor polepšil o 6,5 procenta. V roce 2007 zaměstnával rybářský průmysl přes sedm tisíc lidí. Export darů moře má poloviční podíl na islandském exportu. V řeči čísel je to deset procent HDP. Vstupem do EU by se islandští rybáři museli smířit s tím, že evropští kolegové budou lovit v jejich výsostných vodách. Úředníci z Bruselu také mohou ovlivňovat, co se smí a nesmí chytat. „Budu s vámi jednat otevřeně. Pokud bychom měli uzavřít bezcennou dohodu o rybolovu, Islanďané se velmi rozzuří. Nejde jen o ekonomickou záležitost. Je to emocionální otázka. Je to věc, která se dotýká suverenity země,“ zdůraznil nedávno Skarphédinsson. Trnem v oku milovníků přírody a Evropské komise je také komerční lov velryb, který Island znovu povolil před třemi roky. Podle cílů, které si vytyčila vláda, mohou rybáři ulovit 150 jedinců plejtváka myšoka a 100 plejtváků štikovitých, a to v horizontu let 2009 až 2014. Reykjavík tak odstoupil od světového moratoria na lov těchto ušlechtilých savců z roku 1986.
Nezapomínejte na ošizené
Jiné téma, které se promítne do vstupních rozhovorů a ovlivní názory členských zemí, souvisí se znárodněním zkrachovalé Landsbanki v říjnu 2008. V tomto případě jde o kompenzace pro věřitele, kteří tratili na pádu banky, v níž mělo uloženo úspory přes 400 000 Britů a Holanďanů. Za vklady nazvané Icesave přitom ručila sama islandská vláda. Pád banky způsobil diplomatickou roztržku mezi zmíněnými státy. Británie vinila islandský kabinet, že nedostál svým závazkům vůči klientům banky. Britové proto jednali po svém a na základě protiteroristického zákona zmrazili aktiva islandských bank ve Spojeném království. Ještě minulý rok pak britská vláda začala vyplácet poškozeným náhrady.
Před poslanci Altingu nyní stojí rozhodnutí, zda schválit dohodu o platbách za zkrachovalou Landsbanki. Smlouvě předcházela složitá vyjednávání s britskou a nizozemskou vládou. Podle agentury Bloomberg 34 z celkového počtu 66 poslanců s dohodou nesouhlasí. „Island nedostane další půjčky, společnosti nebudou moci financovat své aktivity a upadnou do bankrotu. Islandský národ si nezíská větší respekt, než mají Kuba a Severní Korea,“ odhaduje případné následky nedohody profesor ekonomie Thorolfur Matthiasson. Islandská vláda přes vlnu kritiky, která se na ni sesypala za dojednané podmínky, věří, že pokud smlouva projde parlamentem, bude to znamenat první krok k obnově důvěry v islandský finanční systém. Podle dohody Britové poskytnou Reykjavíku půjčku 2,7 miliardy eur a odblokují aktiva Landsbanki. Od Nizozemska si Island půjčí 1,2 miliardy eur s ročním úrokem 5,5 procenta. Nátlak na Alting se stupňuje. Nizozemský ministr zahraničí Maxime Verhagen například minulý týden sdělil svému islandskému protějšku, že jeho země je připravena blokovat vstup Reykjavíku do EU. Islanďané zatvrzele odmítají připustit souvislost mezi odškodněním věřitelů Landsbanki a začleněním do unie.
Box:
Cíl: EU v roce 2012
Podobně jako obyvatelé jsou v otázce vstupu do EU rozděleni politici. Hlasování v Altingu, jež se uskutečnilo 16. července, dopadlo 32 ku 28 hlasů ve prospěch návrhu vládnoucí koalice vedené sociálními demokraty, aby se Island stal 28. zemí Evropské unie. Premiérka Johanna Sigurdardottirová po hlasování neskrývala nadšení. „Jde o historický moment, který bude mít zásadní a přínosný dopad na budoucnost našeho národa.“ Vláda si stanovila pro vstup cílový rok 2012. Nezávislost a samostatnost potomků vikingských usedlíků přitom byla donedávna jednou z posvátných hodnot, na kterých Islanďané stavěli. Důležitý pilíř nezávislosti tvořil také silný bankovní sektor a pevná islandská koruna. Obojí je minulostí.
