Pohledem zvenčí produkuje střední Evropa čím dál bizarnější vůdce. Jen za posledních šest měsíců navrhl maďarský premiér Viktor Orbán zavést „internetovou daň“ ve výši 15 korun za spotřebovaný gigabyte, internovat uprchlíky v celách předběžného zadržení a diskutovat o obnovení trestu smrti v Evropské unii.
Brusel na jeho poslední výstřelek téměř nereagoval. Na Orbána unijní vůdci už dlouho nahlížejí, jako by trpěl nějakou formou poruchy osobnosti, takže se jej snaží spíše nedráždit.
Co kdyby vystoupil z EU úplně? Ke svým oblíbeným průpovídkám o zkaženosti západní civilizace totiž Orbán nedávno přidal tu, že liberální demokracie je dnes už vlastně přežitek, neboť plodí jen korupci, sex a násilí. Je třeba ji nahradit nějakým novým modelem, který lépe hájí národní zájmy. Stejně to už dnes koneckonců dělají třeba Rusko, Čína nebo Turecko. „Chceme ne-liberální stát,“ řekl loni Orbán doslova na jedné konferenci.
Orbán není šílenec, protože každý jeho krok má nějaké prosté racionální vysvětlení
Blázen? Washington na rozdíl od Bruselu označuje Orbána rovnou za diktátora. V tom smyslu se už vyjádřili třeba Bill Clinton, John McCain nebo redakční rada listu New York Times, která loni vyzvala Evropskou komisi, aby už konečně Maďarsku seškrtala dotace a zbavila ho hlasovacích práv v Unii.
Barack Obama sice zatím jen opatrně zmínil Maďarsko vedle Egypta jako příklad země, kde dochází k útokům na občanskou společnost, ale ministerstvo zahraničí loni neudělilo víza šesti vládním úředníkům z Budapešti kvůli podezření z korupce, což je v případě EU bezprecedentní krok.
Pravdu ovšem nemá Brusel ani Washington. Orbán není šílenec, protože každý jeho krok má nějaké prosté racionální vysvětlení. A není to ani diktátor, neboť až dosud neopustil koleje, které mu narýsoval jeho mandát získaný v demokratických volbách.
Pravdě jsou nejblíže ti, kteří Orbánovi podle jeho křestního jména přezdívají Viktátor. Co to je? Jakýsi unikátní brand středoevropského autoritáře, jenž se do své role propracoval díky myšlenkové ohebnosti, která ho během čtvrtstoletí proměnila téměř ve vlastní opak.
První otočka
Viktor Orbán poprvé získal celosvětovou slávu v červnu revolučního roku 1989, když během pietního aktu na počest Imreho Nagye (komunistického odpadlíka popraveného Sověty roku 1958) na budapešťském náměstí Hrdinů veřejně vyzval ke stažení vojsk SSSR. Žádný disident tehdy nedošel tak daleko.
Svaz mladých demokratů (Fidesz) tehdy, asi rok po založení, kladl důraz na občanská práva a 26letý absolvent práv Orbán se prohlašoval za „levicového liberála“. První prudký obrat přišel v roce 1993 po Orbánově zvolení do čela strany.
Aby uchvátil voliče zklamané pomalým tempem reforem prováděných Maďarským demokratickým fórem (MDF), otočil Orbán ideologickým kormidlem doprava, ve svých projevech ztotožnil liberály s komunisty a změnil se na konzervativního národovce. V roce 1998 byl za tuhle piruetu odměněn vítězstvím ve volbách a v 35 letech se stal nejmladším premiérem v Evropě.
Spiknutí komunistů?
Když mu čtyři roky po prvním národoveckém experimentu „komunisté“ – jak přezdívá celé opozici od leva až po střed – moc zase vzali z rukou, Orbán usoudil, že se jim to mohlo zdařit jen díky spřízněným médiím a jeho přílišné velkorysosti k opozici.
Maďarské veřejnosti sužované hospodářkou krizí úspěšně vsugeroval, že celá éra 2002 až 2010 byla plundrováním národního bohatství postkomunistickou elitou sdruženou kolem premiéra Ference Gyurcsánye, jenž sám zbohatl během privatizace v 90. letech. Nebylo to až tak daleko od pravdy, ovšem Fidesz se dnes chová podobně.
Agresivní rétorikou Orbán rozštěpil socialisty a liberály tak úspěšně, že v roce 2010 Fidesz a jeho spojenci ovládli 68 procent křesel parlamentu. Dvoutřetinová „supervětšina“ pohodlně stačila na přepsání ústavy a dalších asi osmi stovek zákonů.
Otevírání se Východu
Zemi převzal Orbán v hluboké krizi a naordinoval jí vlastní medicínu. Vyhlásil „krizovou daň“ na energie a telekomunikace, znárodnil řadu podniků včetně penzijních fondů a nařídil bankám kompenzovat držitelům hypoték kurzové ztráty. Ekonomika se skutečně stabilizovala, ačkoli zůstává uzavřená vůči zahraničním investicím.
„Poučen krizovým vývojem“ prosadil Orbán v roce 2012 nový mediální zákon, který stanovuje povinnou registraci sdělovacích prostředků a přikazuje jim produkovat „vyvážené zpravodajství“. Na dodržování zákona dohlíží Mediální rada, jejíž všechny členy jmenuje Fidesz.
V březnu 2013 přišla dlouho očekávaná „ústavní reforma“, po jejímž schválení se ústavní soudci změnili na pouhé formální dohlížitele ústavy a ztratili možnost měnit znění zákonů či zvrátit jiné rozsudky. Také proto dnes mohou být bezdomovci pokutováni za spaní na ulici a studenti se stipendiem od státu nesmějí po promoci pracovat v zahraničí.
Spolu s legendou o komunistických rozkrádačích to kupodivu opět zabralo
Těsně před loňskými volbami Orbán vyhlásil politiku „otevírání se Východu“ a dohodl s Vladimirem Putinem půjčku ve výši 13 miliard dolarů na přestavbu jaderné elektrárny Paks. Zostřil rétoriku proti EU, jejíž vůdce přirovnal k „sovětským aparátčíkům“, a odpovědnost za neradostnou hospodářskou situaci – asi třetina Maďarů žije pod hranicí chudoby – přiřkl mezinárodnímu kapitálu, který se prý zemi skrze finanční služby pokusil „kolonizovat“.
Spolu s legendou o komunistických rozkrádačích to kupodivu opět zabralo, takže v dubnových volbách získal Fidesz znovu dvoutřetinovou většinu.
V létě přišel slavný projev o „konci liberální demokracie“ a bezprostředně po něm útok proti nevládní organizaci Ökotárs financované z Norska, přičemž oficiální verze o „aktivistech prosazujících cizí zájmy“ nápadně zaváněla kremelskou metodikou.
Orbán má podle domácích politologů zvláštní talent identifikovat největší problémy maďarské společnosti, slíbit jejich nápravu a pak na ně nenápadně zapomenout.
Neortodoxní hospodářská politika, k níž patří i takové kousky, jako bylo odkoupení jedné z největších bank MKB od německých majitelů zpět do státních rukou, si vyžadovala naplnění státní kasy. To se zdánlivě všemocný Orbán rozhodl řešit vyhlášením zmíněné „internetové daně“.
Ovšem zde se už přepočítal. Na konci října byly ulice Budapešti plné demonstrantů a protesty od té doby prakticky neskončily.
Karikatura sebe sama
Fenomén „Viktátor“ se podle bývalých spolupracovníků Viktora Orbána zakládá na několika systémových rysech. Zaprvé Fidesz rovná se Orbán. Strana je vystavěna na Orbánově osobním příběhu. Zadruhé premiér natolik sám sebe identifikoval s maďarskými národními zájmy, že se mu daří veškerou kritiku shazovat ze stolu argumentem o „kulturní válce“ proti Maďarsku. Zatřetí Orbán pochází z venkova a instinktivně nedůvěřuje městu. Začtvrté jej živí permanentní konflikt. Kde konflikt chybí, je třeba jej vytvořit.
Viktátor nesmí přestat bojovat, stejně jako žralok nesmí přestat jíst. Za páté legenda Orbána jako obránce maďarského národa proti EU souzní s legendou kuruců jakožto povstalců proti habsburské monarchii. Orbánovi konflikt s okolním světem svědčí.
Orbán má podle domácích politologů zvláštní talent identifikovat největší problémy maďarské společnosti, slíbit jejich nápravu a pak na ně nenápadně zapomenout. Po několikaměsíčních protestech se loni Fidesz propadl v průzkumech z 38 na 24 procent, což je ztráta skoro jednoho milionu voličů.
Ztráta supervětšiny
Letošní doplňovací volby stranu připravily o super většinu, když doplňované křeslo obsadil kandidát Jobbiku. Toto ultranacionalistické hnutí je po eliminaci levice jediným vážným soupeřem Fideszu, takže Orbán začal pomalu přejímat jeho anti globalistickou, proti romskou a proti přistěhovaleckou rétoriku. Mezi témata Jobbiku patří i obnovení trestu smrti.
Na Orbánovi je podle analytiků nejzajímavější to, kam až může vést dlouhodobá koncentrace moci v jedněch rukou. Totiž k tomu, že se její nositel ve snaze udržet ji stane karikaturou sebe sama. Podobně jako dítě bouřící se proti autoritativním rodičům přebírá i „bojovník proti zkorumpovaným elitám“ hlavní atributy těch, proti nimž se vymezuje.
Obklopen skupinou spřízněných oligarchů se maďarský premiér, jenž kdysi pomáhal vytlačit ruská vojska z Maďarska, stává ultranacionalistou a trojským koněm Ruska v Evropě.
Čtěte také:
McCain nazval Orbána neofašistickým diktátorem
Liberalismus neuznává obecné blaho, míní Orbán. Slibil boj proti imigraci
