Společná evropská měna ztratila proti dolaru od května loňského roku 22 procent své hodnoty. Projevuje se tak rozdíl měnových politik americké centrální banky a evropské centrální banky. Ten vyplývá ze silnějšího oživení ve Spojených státech, které kontrastuje se slabým ekonomickým růstem v zemích eurozóny.
Oslabování eura si v posledních týdnech vzalo malou přestávku, nicméně vidíme několik důvodů, proč by se kurz měl na začátku příštího roku posunout na úroveň, kdy za jeden dolar dostaneme jedno euro. Prvním z nich jsou extrémně nízké (mnohdy záporné) úrokové sazby evropských vládních dluhopisů, které zůstanou nízké kvůli nestandardní měnové politice ECB.
Investoři budou hledat vyšší výnos svých investic, který jim nabídnou americké cenné papíry nebo dluhopisy rozvíjejících se států. Vzhledem k tomu, že v letošním roce jsou splatné dluhopisy za přibližně 1,15 bilionu eur, je potenciál dalšího oslabování poměrně velký. Euro také ztrácí svůj status rezervní měny, což potvrzují údaje zveřejněné v minulém týdnu Mezinárodním měnovým fondem. Státy a centrální banky se snaží své rezervy více diverzifikovat a částečně opouštějí euro.
V neposlední řadě euru nepřeje politika. Situace v Řecku zatím nenašla ani dočasné řešení a na to dlouhodobé si budeme muset počkat pravděpodobně až do podzimu. Úspěch populistických stran, které se vymezují proti úsporným programům, navíc hrozí i ve Španělsku. Společnou evropskou měnu proti dolaru tedy pravděpodobně nečeká posilování. Spolu s ní bude proti americké měně oslabovat i česká koruna.
Z Parketu čtěte také:
Jaroslav Brzoň: Ropa a investice
