Bruselští úředníci rozhodnou, jaké víno se bude v České republice v příštích letech pít Ztráta až několika tisíc pracovních míst hrozí ve vinařských podnicích na jižní Moravě. O další existenci tuzemského vinařství se rozhodne během nadcházejících týdnů, kdy se budou dojednávat podmínky o vývoji tohoto oboru po vstupu do Evropské unie.
Bruselští úředníci rozhodnou, jaké víno se bude v České republice v příštích letech pít
Ztráta až několika tisíc pracovních míst hrozí ve vinařských podnicích na jižní Moravě.
O další existenci tuzemského vinařství se rozhodne během nadcházejících týdnů, kdy se budou dojednávat podmínky o vývoji tohoto oboru po vstupu do Evropské unie. Podle dosavadních podmínek stanovených Evropskou unií by se české vinařství dostalo do značných problémů. Patrně až třetina vinic by podle expertů zanikla. Krach by hrozil i některým výrobcům vína. „Pro vinařství je to likvidační,“ tvrdí tajemník Českomoravské vinohradnické a vinařské unie (ČMVVU) Martin Půček o návrhu EU zařadit Českou republiku do vinařské zóny B, tedy do klimatické zóny, kde není možno víno více přislazovat. V této zóně jsou vinařské oblasti Rakouska položené jižněji, než jsou v České republice.
Rozhodují klimatické podmínky
Státy Evropské unie produkující víno jsou totiž rozděleny do zón podle místních klimatických podmínek. Pro každou oblast je nepřekonatelným problémem zařazení do nevhodné vinařské zóny. Podle expertů je problém o to složitější, že vinařské regiony členských zemí EU byly zařazeny do jednotlivých zón bez jasně stanovených definic. V předpisech EU není definován pojem vinařské zóny, ani nejsou definovány podmínky pro zařazení jednotlivých oblastí do těchto zón. Evropské předpisy pouze určují zásady pro výrobu vína v jednotlivých zónách tradičními postupy. Rozdělením do zón se vymezuje strop pro zvýšení cukernatosti, postupy pro její zvyšování a určuje se obsah kyselin. Podle předsedy ČMVVU Jiřího Sedla se asi 80 procent hroznů v tuzemských klimatických podmínkách sklízí při cukernatosti 15 až 18 stupňů. Do vinařské zóny A, kam chtějí být zařazeni i čeští vinaři, patří v EU například Německo a Lucembursko, kde výrobci produkují víno v nejsevernějších podmínkách. Ve vinařské zóně je zařazena například vinařská oblast Württemberg, která leží jižněji než moravské vinařské oblasti. Přitom je navíc položena západněji, blíže k moři. V průměru je tam vegetace urychlena proti Moravě o 2 až 3 týdny. Podobně je na tom oblast Pfalz, rovněž zařazena do zóny A, kde jsou i vyšší průměrné roční teploty. V zóně B je možno navýšit cukernatost nejvíce o 3,3 stupně, ale v zóně A až o 5,3 stupně. Současný český vinařský zákon umožňuje navýšit obsah cukru u stolních a jakostních vín až o sedm stupňů.
Ohrožená pracovní místa
Jestliže by Česká republika byla zařazena do zóny B, mohli by tuzemští vinaři vyrábět vína pouze z hroznů o nejmenší cukernatosti 18 stupňů. T o by ohrozilo i zaměstnanost v oboru. V Jihomoravském kraji, kam je v tuzemsku soustředěno 90 procent vinic, poskytuje vinařství na plný úvazek zaměstnání pro 10 tisíc osob bez započtení samozásobitelů, agroturizmu a dodavatelů. Skutečný počet osob, který se přímo vinařstvím zabývá, je proto vyšší. Produkce hroznů a jejich prodej představuje tržby kolem jedné miliardy korun. Prodej vína z těchto hroznů dělá další asi miliardu korun „Vloni byla přitom průměrná cukernatost necelých 16 stupňů, ale byly i sklizně o cukernatosti kolem 13 stupňů,“ upozorňuje Půček na fakt, že například v loňském roce by se nemohlo víno v České republice podle měřítek EU vyrobit. V našich vinařských oblastech položených v Evropě nejseverněji se rodí méně sladká réva, a tak již tradičně se musí přidávat více cukru. Podle Půčka to ale neznamená, že by vína byla nekvalitní. Domnívá se, že každý stát by měl rozhodovat sám o způsobu vína, který je na jeho území tradiční. Navíc návrhy EU nemají podle něho oporu v evropské legislativě. Řešením není ani rozdělení České republiky do dvou vinařských zón. Mnohé podniky by měly vinice ve dvou vinařských zónách a vznikly by problémy při zpracování hroznů.
Vinic každoročně ubývalo
To ale není problémům tuzemských vinařů konec. Další spor se vede o výsadbu vinic. Evropská unie dovoluje pouze obnovovat vinice. Čeští vinaři ale žádají o výjimku platnou alespoň do roku 2009, aby mohli vysazovat nové plochy vinic v rozsahu, nejméně 600 hektarů ročně. V porovnání s rozsahem vinic v EU, které zabírají plochu 3,5 milionu hektarů, je to téměř zanedbatelné číslo. U zahraniční konkurence ale narazili na odpor. „Nechtějí nás vyslyšet,“ zlobí se Půček a připomíná, že podobnou výjimku, i když v menším rozsahu, dostaly v Německu nové spolkové země. Vinaři chtějí výjimku, protože současný stav je výsledkem hlubokého propadu tohoto oboru v 90. letech. Po roce 1989 se pěstovalo víno na ploše přibližně 15 tisíc hektarů. Nyní je registrováno asi 12 tisíc hektarů. Po letech propadu oboru a ztráty plochy se teprve vloni začala situace měnit. Poprvé bylo vysazeno více než 600 hektarů vinic, což zabezpečuje alespoň jejich udržení na současných stavech.
Dovozy pod cenou
To vše se odvíjí za situace, kdy tuzemské vinařství již řadu let marně zápasí s dovozem dotovaných vín z Evropské unie na český trh. Nepomáhá ani stanovení kvót. Dovozci je obcházejí tím, že deklarují nižší ceny, než za které víno ve skutečnosti nakoupili. V minulých letech bylo do České republiky dovezeno každoročně několik desítek tisíc hektolitrů vína v lahvích, při deklarované nižší ceně než činí tuzemské výrobní náklady. „Je lepší prodat za něco, než neprodat vůbec,“ hodnotí Půček význam dovozů vín pod cenou na český trh. Pryč jsou sice doby, kdy litr vína zahraniční produkce šlo dovézt za čtyři koruny, ale stále se dá sehnat víno z Rakouska při ceně devět korun za litr. Tomuto tlaku nemohou tuzemští vinaři konkurovat.
_
