Viník, nebo oběť?

Generál Zbořil, obžalovaný za způsobení milionové škody, před procesem promluvil

V pondělí má u Městského soudu v Praze začít proces se třemi bývalými vysokými důstojníky generálního štábu české armády. Nejvýše postaveným z nich je absolvent Vysoké válečné školy pozemního vojska v Pensylvánii, brigádní generál Ivo Zbořil. Žalobce jej viní ze škody sedmi milionů korun, kterou údajně způsobil nedostatečnou kontrolou svých podřízených. Těmi byli v letech 2003 až 2007 náčelník plánovacího a organizačního oddělení v sekci rozvoje druhů sil, plukovník Petr Šmída, a Zbořilův přímý zástupce, plukovník Ladislav Košner. Šmída podle obžaloby způsobil svými machinacemi škodu téměř za třináct milionů korun, Košner zanedbáním kontroly za téměř 1,3 milionu.
Vše údajně začalo v roce 2003 dohodou Šmídy s firmou SABE Brno, která generálnímu štábu vystavila třináct faktur za renovaci tonerů. Místo toho dodala jiné zboží, pro něž sekce neměla příslušné kolonky. Přijaté zboží se proto ani neevidovalo v majetku. „Majstrštykem“ SABE Brno měla být zakázka generálního štábu na kontrolu decentralizace nabývaného majetku za 499 tisíc korun.
Na praktiky firmy SABE navázala společnost Media 2000, která začala rovněž recyklací tonerů, ale pak se rozjela i do jiných oblastí, například polygrafických prací, za něž vyúčtovala stovky tisíc korun. Media 2000 se zřejmě nejvíc „proslavila“ fakturou na stovku nožů na otevírání obálek za 232 tisíc korun, přičemž dodala deset jiných nožů.
„Pamatuji si, že jsem podepisoval objednávku asi na deset nožů za několik tisíc korun. Ale nic přesnějšího k tomu neřeknu, protože přece jen už to je šest let. O tom, jak se objednávka změnila a co se dál fakturovalo, jsem už nevěděl nic,“ řekl týdeníku EURO generál Zbořil, který dosud s médii na toto téma nehovořil.
Další z „vychytávek“ Šmídy bylo 30 permanentek do tenisové haly TC Radonice, za něž podle obžaloby přišla rovněž zčásti fiktivní faktura na 150 tisíc korun. Virtuální fakturace přišly podle žalobce i od firem Erstero a TOP Servis. Policie zmapovala také různá výběrová řízení, například na dodávku tisíce kusů historické publikace Vojenské pohlednice. Za dodavatele byla vybrána společnost Media 2000, která vyfakturovala zhruba 470 tisíc korun, ač knihu mohla podle policistů vytisknout Agentura vojenských informací a služeb za 183 tisíc korun. Podobných manipulací detektivové objevili víc. Šmída odmítl k případu vypovídat i před policií. Podle informací týdeníku EURO se chystá promluvit až před soudem.
Na vojenské publikaci se generálovi Zbořilovi ale nic podezřelého nejevilo. „Byla to knížka věnovaná legionářům a zahraničním vojákům o několika desítkách stran vydaná v malé sérii,“ konstatoval.

Černý fond Obžalovací spis, v němž se doslova hemží desetitisícové až statisícové sumy z fiktivních faktur, má 35 stran. Za hlavního viníka je v něm označen Petr Šmída, který je také jako jediný ze tří důstojníků obviněn z podvodu. Jako autor fiktivních objednávek a faktur byl údajně příjemcem i jiného než objednaného zboží a služeb. Jak velký profit z toho měly spolupracující firmy, obžaloba neřeší. Žádný mediálně zmiňovaný černý fond se ve spisu neobjevuje. Pobyty některých důstojníků u moře, nákup lyžařské výbavy, rotopedu, zahradního malotraktoru či horského kola byly většinou hrazeny firmami jako protislužby v rámci fiktivních faktur, jichž policie objevila několik desítek.
Košner a Zbořil jsou proto podezřelí z toho, že porušovali povinnosti při správě cizího majetku. Zbořil však oponuje, že jako kontrola ve smyslu obžaloby neselhal: „Naopak, byl jsem to já, kdo se obrátil na vojenskou policii s konkrétním podezřením,“ řekl týdeníku EURO. „Šlo o selhání jednoho konkrétního člověka. V žádném případě to nebyla nějaká organizovaná činnost nebo jednání,“ domnívá se. Přesto však, jak řekl, vyvodil po Šmídově zatčení v roce 2007 svou velitelskou odpovědnost. „Se mnou to dost otřáslo, přece jen to byl můj bývalý podřízený. Proto jsem rezignoval.“ V té době už Zbořil působil na Pražském hradě jako náčelník vojenské kanceláře prezidenta republiky a vojenskou kariéru ukončil na vlastní žádost. Podle mluvčího hradu Radima Ochvata svědčí některé indicie o tom, že generál byl svými podřízenými podveden. Šmídovi se podle jednoho z účastníků kauzy při pochybnostech velitelů vždy podařilo Košnera a Zbořila přesvědčit, že postup, který zvolil, je nejen legální, ale pro generální štáb i mnohem výhodnější. Poté, co vojenská policie předala výsledky vyšetřování policii civilní, byl Šmída degradován do hodnosti vojína a propuštěn z armády. Plukovník Košner byl až do vynesení pravomocného rozsudku postaven mimo službu.