Tzv. francouzský syndrom nespatřil světlo světa ve Francii, ale zcela překvapivě za oceánem. Ve Spojených státech se přibližně před deseti lety vědecky zkoumal fakt, že Francie (ale rovněž další oblasti jižní Evropy) vyniká mimořádně nízkou úmrtností na nemoci kardiovaskulární povahy.
Tzv. francouzský syndrom nespatřil světlo světa ve Francii, ale zcela překvapivě za oceánem.
Ve Spojených státech se přibližně před deseti lety vědecky zkoumal fakt, že Francie (ale rovněž další oblasti jižní Evropy) vyniká mimořádně nízkou úmrtností na nemoci kardiovaskulární povahy. Současně dostal tento fenomén název „francouzský syndrom“ nebo „francouzský paradox“ a byl připsán pozitivnímu vlivu mikroskopických látek, které jsou obsaženy v červeném vínu, jehož značná konzumace je v těchto oblastech součástí běžného životního stylu. Publikované závěry pak nejenže odstartovaly celosvětový boom prodeje červeného vína, ale poskytly lidstvu i nádhernou záminku k jeho rozsáhlejšímu pití. Aby to nebylo líto milovníkům bílého vína, na jižní Moravě dokládají, že ona zázračná látka jménem „transresveratrol“ (zkuste si to vyslovit!) není jen výsadou červeného. Příkladem budiž Veltlínské zelené s názvem „Dan Ermite“, které je běžně v obchodech a o tomto výzkumu a jeho závěrech se informuje v malé brožurce na každé láhvi. Tyto informace vypadají poměrně důvěryhodně, i když nedávno proběhla tiskem zpráva, že týž pozitivní efekt na lidské zdraví má také konzumace piva. Jestli se následně s podobnou ideou o blahodárnosti pití příslušného nápoje přihlásí také výrobci rumu, navrhuji, aby byla důvěra vložena zpátky pouze a jen do slunné krajiny francouzského jihu. Mezi vínem a lihovinami existuje jeden podstatný rozdíl. Chemická rodina alkoholů je totiž rozsáhlá a jejich zastoupení v těchto nápojích různé. Jediné písmenko „m“ je hranicí mezi prakticky neškodným etylalkoholem, který tvoří hlavní složku alkoholů u vína, a metylakoholem který se může vyskytnout u lihovin a na lidském zdraví se dokáže nekompromisně podepsat. Pozitivní vliv rozumné konzumace červeného vína na lidské zdraví je nezpochybnitelný. Co je míněno onou rozumnou konzumací, je ale věc složitější, i když z pohledu lékařů se vždy bude jednat o jednu, maximálně dvě skleničky denně. Znám ovšem obdivuhodně čilé staříky, kteří svůj život na francouzském venkově tráví v trvalém doprovodu těžko měřitelného množství vína. Nakonec nemusíme ani jezdit až do Francie - Johan Wolfgang Goethe údajně pil dvě láhve vína denně. A o tom, že se dožil vysokého věku (a že byl v tomto věku i sdostatek čilý) nemůže nikdo pochybovat. Můžeme tedy pít vína po libosti, nebo raději střídmě? Kolik vína kdo snese, je velmi individuální a proměnlivé u každého konkrétního člověka v závislosti na momentálním fyzickém i psychickém stavu, natožpak u osob různé fyzické konstituce. Mužský organizmus odbourává alkohol podstatně snáze než ženský (pánové, zapamatovat - užitečná výmluva!), stejně tak těžší jedinec snese více než štíhlejší kolega. V červeném víně je objektivně mnohem více pevných částic než ve víně bílém. Jak pozitivních a pro lidské zdraví užitečných, tak těch zátěžových. Chystáte-li se tedy na akci, při níž hrozí nadměrná, ba nekontrolovatelná konzumace vína, držte se raději bílého. Váš organizmus vám sice ráno rovněž nepoděkuje, jeho stížnosti budou ale podstatně mírnější. Často jsou vínu připisovány problémy s bolestí hlavy. Ty skutečně mohou mít svůj původ buď v přítomnosti cukrů, nebo nadměrném množství síry. První případ se dá jednoduše eliminovat tím, že se vyhneme levným doslazovaným vínům. I ušlechtilá přírodní sladká vína (např. Tokaj, Sauternes nebo vína ledová) je nutno konzumovat jen v menším množství. Což ostatně doporučuje i vaše peněženka. Použití síry se při zpracování révy na víno prakticky nelze vyhnout. Při kvalitním technologickém ošetření výrobního procesu je ale její množství minimální a není člověku nikterak na závadu. V případě ne zcela čistých výrobních postupů je situace jiná a konzument pak platí daň za nákup levných vín v podobě problémů s vlastním zdravím. Vraťme se ale na závěr do sluncem provoněné Provence mezi tamější zdravé a spokojené konzumenty červeného vína. Když jsem při jedné degustaci přednášel o francouzském paradoxu a blahodárnosti pití vína skupině našich lékařů, obrátil se na mne jeden z nich: “ Dozajista máte pravdu. A víte také, že Francie je na čele tabulky úmrtnosti na nemoci jater ?“ Takže, prosím, raději střídmě.
