KVALITA VÍNA Nepřeberné množství vín tuzemského i zahraničního původu staví spotřebitele často před neřešitelnou otázku: která značka je opravdu kvalitní? V České republice nejsou v porovnání s jižními státy Evropy i jiných částí světa optimální klimatické podmínky pro pěstování vinné révy.
KVALITA VÍNA Nepřeberné množství vín tuzemského i zahraničního původu staví spotřebitele často před neřešitelnou otázku: která značka je opravdu kvalitní?
V České republice nejsou v porovnání s jižními státy Evropy i jiných částí světa optimální klimatické podmínky pro pěstování vinné révy. Právě to je hlavním argumentem propagátorů zahraniční produkce. Na druhé straně je silnou stránkou tuzemské produkce značné množství jednotlivých odrůd se specifickými chuťovými a senzorickými vlastnostmi. Jenže s těmi se spotřebitel většinou nepotká.
KVALITA POUZE PRO VÝSTAVY
„Je velká škoda, že kvalitní vína, která vyhrávají vinařské soutěže a získávají ocenění na našich i mezinárodních výstavách, se v téže kvalitě neprodávají v obchodních sítích. To pak kazí důvěru spotřebitele,“ konstatuje Michal Plešinger ze stejnojmenného vinařství. S tímto tvrzením se shoduje i řada dalších vinařů.
Problémem ovšem také je, že přílišná různorodost odrůd znamená, že opravdu kvalitními víny nelze plošně uspokojit požadavky obchodních sítí. Ty pak prodávají zahraniční, dobře propagované zboží. Na většinu dovozců jsou totiž napojeni jednotliví sommeliéři, kteří následně spotřebitelům tvrdí, že například pouze francouzská vína jsou nejlepší. Při popisu kvality vína se přitom velmi často argumentuje cukernatostí hroznů, která je opravdu v jižních zemích větší než třeba v Česku. Jenže to není všechno. „Záleží také na obsahu kyselin,“ podotýká Plešinger. A to je zase silná stránka tuzemských pěstitelů.
NEJEN PRAVDA, ALE I PODVODY A MÝTY
Kolem konzumace vína existuje celá řada mýtů. Kromě toho se také snaží někteří výrobci spotřebitele více či méně klamat, což k orientaci lidí při nákupu vína samozřejmě příliš nepřispívá. Patrně největším mýtem je přitom teze, podle které jsou směsná vína nekvalitní.
Pamětníci odvíjejí tento názor kvůli nechvalně známým předlistopadovým značkám typu Pražský výběr nebo Sklepmistr. Jenže, jak podotýká analytik Jiří Šťastný ze společnosti Colosseum, v zahraničí jsou směsná vína velmi ceněna, protože kombinace vlastností jednotlivých odrůd vinné révy dává výslednému produktu nezaměnitelnou identitu. „Samozřejmě, na začátku musí být kvalitní vstupní surovina,“ zdůrazňuje Šťastný. Tak či tak, jsou směsná vína, takzvané cuvé, zatím nedoceněna.
Další nepříliš známou skupinou jsou barikovaná vína, která zrají v dubových sudech. Cílem barikování je především vylepšení chuťových vlastností. Jenže tento proces je relativně nákladný, takže se odráží v konečné ceně vína. Právě proto ale někteří vinaři nechávají víno zrát v plastových, nerezových či skleněných nádobách, a následně do něj přidávají dubové hobliny. Tím lze dosáhnout téměř nerozeznatelného efektu s daleko nižšími náklady. Vína pak prodávají za cenu pravých „barique“ vín, což u zákazníků vyvolává dojem, že víno zrálo v sudech, ačkoli to není pravda.
Značná část, zejména větších vinařských podniků, vykupuje hrozny od jiných vinařů. Dílem úmyslně a dílem náhodou se v rámci výkupu přidají do dražších a lepších hroznů partie hroznů nižší kvality či jiné odrůdy, které byly samostatně vykoupeny za nižší cenu.
Existuje tak spousta klasických vinařů, kteří vyrábějí daleko více vína, než umožňuje zákon v kategorii malovinařství - přesto o sobě tvrdí, že patří mezi malovinaře. Je to výhodné, malovinaři nejsou tolik zatíženi papírováním a mají daňové úlevy. Nepraví malovinaři jsou pak nekalou konkurencí poctivým malovinařům, kteří daná pravidla respektují.
