Ubírá-li import vína do té které země prostor domácí produkci, jsou vinaři nuceni hledat nové možnosti, jak prorazit. Zvláště je-li země vinařsky soběstačná, takže vlastně každá dovezená láhev vytláčí z pozice na trhu jednu láhev místní. S jistou nadsázkou je v této pozici sousední Rakousko. I když obecně v něm spotřeba tamního vína vysoko překračuje 70 procent spotřeby celkové, přece jen se jednotliví vinaři mohou dostat do dílčí nebo trvalejší odbytové tísně. Řešit to lze mnoha způsoby, jedním z osvědčených je spojení vína s atraktivním sportovním odvětvím. A který sport prožívá konjunkturu a těší se stále rostoucímu zájmu, ne-li golf?
Vinařský dům Elfenhof v rakouském Rustu v této souvislosti přišel se zajímavým počinem. Tamní sklepmistr připravil speciální sérii dvou odrůd a vypustil ji na trh coby speciální „golfové“ víno. To samo o sobě asi není počin nijak novátorský. Punc originality má ale ambaláž. Vína jsou opatřena moderní, až pouťově barevnou etiketou se siluetou golfisty odpalujícího míček. Nevím, do jaké míry je to šťastný krok, viněta jistě přitáhne zrak každého, kdo ji míjí. Ovšem podbízivé, trochu levně působící provedení může vyvolat dojem, že víno v lahvi je stejného ražení a bláznovsky pestrý šat má zvýšit jeho prodejnost. Nevím, zda je tomu skutečně tak, myslím si ale, že ne. Protože v řadách golfistů jsou lidé s vysoce vytříbeným labužnickým citem, kteří by zřejmě na takovouto propagandu nepřistoupili. A když, tak maximálně jednou. Berme tedy tuto snahu Ernsta Hollera jako cestu k tomu, aby nabídl a od ostatní produkce odlišil sérii vína připravenou pro jistý, svým způsobem náročný segment klientely. Podívejme se, jak se mu to povedlo.
Golfwein Weiss, Sauvignon Blanc 2006 - Elfenhof Rust, Burgenland. Víno si nese nepříliš intenzivní bledavou barvu, ovšem brilantně čirou s dovádivě proskakujícími světélky. Kytka je také nepříliš výrazná, ovocnotrávové vůně sauvignonu jižního typu se v ní prosazují na hranici prahového vnímání. Odér zcela ovládá důrazný až čpavý projev kyselinek, které vedle sebe nic dalšího nepustí. Podobně se prezentuje i chuť. Je úzká, sevřená mantinely kyselin, za nimiž téměř v nedohlednu se formují náznaky chuti světlých peckovin s lehkým přiznáváním exotického ovoce. Ovšem skutečně jen kdesi na chuťovém horizontu, v povzdálí. Odeznívání tenkého těla tak probíhá vcelku rychle a arogantně.
