Strojů na výrobu LP desek jsme se nezbavili, abychom nemuseli propouštět. Byl to dobrý tah, říká ředitel a majitel firmy GZ Digital Media
Bývalé Gramofonové závody v Loděnicích, nyní akciová společnost GZ Digital Media, vyráběly ještě v roce 1990 16 milionů desek ročně. Když jejich produkce o čtyři roky později klesla na 200 tisíc kusů, firma se jich nezbavila. Teď je díky tomu, že si stroje ponechala, největším výrobcem desek na světě. Jen do Kalifornie jich každý týden posílá dvanáct tun. Horší už je to s digitálními nosiči.
„Stahování a elektronické prodeje vytlačují CD a DVD z trhu. Jejich úbytky jsou horší než ekonomická krize. Nám se daří propady vyrovnávat výrobou balení produktů, které třeba i s návody dodáváme komplet,“ říká Zdeněk Pelc, generální ředitel a většinový majitel společnosti.
Ekonomická krize ve světě otevřela firmě GZ Digital Media dveře k nadnárodním výrobcům, jako je Symantec, BlackBerry nebo Samsung. Teď společnost uvažuje o rozšíření byznysu mimo jiné prostřednictvím výroby obalů pro příslušenství k telefonům nebo tiskem na platební karty.
* Pro vás se ekonomická krize stala pozitivní dobou. Co za tím bylo?
Záleží na tom, z jakého úhlu se na to člověk dívá. Chápu, že pro někoho to krize opravdu je. My jsme sice v našem oboru jedni z největších v Evropě a možná i na světě, ale obecně jsme v průmyslu malá firma s evropskou působností. Když v takové situaci chcete dělat pro ty největší nadnárodní firmy, ani s vámi nemluví. Upřednostní někoho s celosvětovým pokrytím nebo prostřednictvím vaší nabídky popostrčí aktuální partnery ke snížení ceny. To ale platí, jen dokud se jim daří. Jakmile přijde krize, nemohou růst, začnou jim padat akcie, hledají, jak z toho ven. Pak i ten nejvyšší management má nůž na krku a musí snižovat náklady, což se stávajícími dodavateli většinou nejde. V té chvíli se zavřené dveře otevřou. Povedlo se to i nám, člověk jen musí přijít dobře připravený, s doporučeními, referencemi, ukázkami produkce, ceníky a novými nabídkami.
* Zmínil jste akcie, neuvažujete o vstupu třeba na pražskou burzu?
Zatím o ničem takovém neuvažujeme. Cizí kapitál ani nepotřebujeme. Když jsem cítil, že se blíží krize, tak jsme se cizího kapitálu i bankovních úvěrů zbavili. Dnes nemáme žádné, financujeme se sami. Sice máme kvůli tomu v návratnosti už jen procenta místo desítek procent, ale zase máme svobodu v rozhodování. Až vše půjde nahoru, můžeme cizí kapitál využít, protože jsme důvěryhodní. Jsme jistota i pro banky, které nám stále nabízejí peníze.
* Podle obchodního rejstříku vám patří většina podniku přes kyperský fond. Proč?
To souhlasí. Důvod je relativně jednoduchý. Na Kypru není daň z dividend, a podnik tak na splácení investorům poměrně hodně ušetřil a mohl víc investovat.
* Z původních zahraničních investorů u vás pořád má minoritní podíl i Kenneth Brody, bývalý šéf banky Goldman Sachs. Vlastní teď investiční fond a soukromý tryskáč, nechystáte se k něčemu podobnému?
To určitě ne. Ken je finančník z velkého světa. Mimochodem, kdysi pomohl sehnat ještě ministru Klausovi v Americe peníze na dostavbu Temelína. V Evropě to nikdo nechtěl úvěrovat. Že bych po jeho vzoru přes fond investoval do nových firem, to mě snad ani nenapadlo. Každý by se měl věnovat tomu, co umí. Já nejsem z finančního světa, začal jsem ve výrobě a točil jsem se okolo ní. Tohle nechám jiným a budu se dál držet svého kopyta.
* Proslavily vás vinylové deseky, u kterých jednu dobu výroba klesla ze 16 milionů ročně na 200 tisíc kusů. Kdo měl tehdy ten nápad nechat výrobu běžet, když teď vinyly zase rostou?
My jsme to nikdy úplně nezavřeli kvůli sociální odpovědnosti. V době, kdy desky padaly dolů, jsme měli problémy se zaměstnaností, a to i u lidí, kteří tu pracovali velmi dlouho. I když to byla malá produkce, pomohla nám zachovat místa. Naštěstí to netrvalo dlouho. Firem, které se v tomhle oboru snažily udržet, bylo víc, ale v té konkurenci jsme problémy řešili lepším způsobem, a tak se nám dařilo získávat další zakázky.
* Kdy nastal obrat k růstu?
Od roku 2000 začala výroba stoupat pravidelně až o 15 procent ročně. Teď už míříme zpátky zhruba k deseti milionům kusů vinylů. Konkrétně pro tenhle obor jsme největší výrobce na světě. Každý týden vozíme do Kalifornie až dvanáct tun vinylových desek. Doufám, že to ještě rozšíříme.
* Pro rozšíření výroby jste koupili i konkurenci z Británie?
Ano, už jsme se začali dostávat do problémů s kapacitou. Uvažovali jsme i o tom, že továrnu necháme běžet tam, abychom byli zákazníkům blíž. Ale naše know-how je tady, máme lepší technologie a náklady na výrobu vyrovnají dražší dopravu. Takže jsme vlastně koupili jejich zařízení, tam zůstala jen prázdná dílna. Je zajímavé, že stroje na lisování vinylu už nikdo nevyrábí. Proto se trh nemůže zvětšovat. Sháníte-li stroje, musíte u stávajícího výrobce.
* A nechystáte se k dalším akvizicím?
Zatím to nemá smysl. Až zprovozníme všechny koupené stroje, tak budeme uvažovat o dalších. Ani o koupi firem z jiných oborů neuvažujeme.
* Jaký podíl na vašich výsledcích mají jednotlivé výrobky?
Vinyly představují 20 procent obratu, ale přes 30 procent zisku. Digitální nosiče jsou pořád silné, přes všechny poklesy mají na tržbách podíl 35 procent. Zbytek je polygrafická výroba, packaging, kompletace, distribuce. Přesnější podíly ostatních na zisku bych musel hádat, protože ve většině případů si zákazník zadá velký komplet, který má třeba osm CD, dvě DVD a knihu s fotkami. Dohadovat se, co nám zaplatil za nosiče a co za další součásti, je nesmysl. Vinyl je speciální, protože se většinou do jeho kompletů nepřidává nic dalšího.
* Poklesy u digitálních nosičů vyrovnáváte polygrafickou výrobou. Loňský kontrakt na výrobu obalů pro mobily Samsung byl jednou ze zmiňovaných příležitostí recese?
Kromě něj je to i řada dalších firem, jako Symantec, Ikea nebo BlackBerry. Firmě BlackBerry děláme balení pro všechny telefony. Ale jinak vám nikdo nedá všechno najednou, musíte se k tomu propracovat. U Samsungu tak zatím děláme jen některé modely. Upřímně ani nevím, pro jaké typy přesně, to tu sleduje někdo jiný. U nás se dělá retailový box, zároveň dodáváme manuály, víceméně všechno v balení, kromě těch telefonů, které tam přidají jinde. Také se snažíme dostat k assemblování příslušenství – jako jsou sluchátka a různé kabely. To je výhled pro letošní nebo příští rok.
* Už jen vyrábět balení pro lídra na trhu chytrých telefonů, to by mohl být zlatý důl.
My pro ně samozřejmě nejsme jediný výrobce. Jen v Evropě má dva dodavatele.
* Na druhou stranu BlackBerry na tom není nejlépe, je to na zakázkách znát?
Pro nás nic až do loňského roku znát nebylo. Značka sice ve Spojených státech ztrácela svou dříve dominantní pozici, pak ale začala získávat v Evropě, kterou v dobách svých úspěchů nijak zvlášť nebudovala. Pro nás to tedy za Evropu byl čistý nárůst. Loni už to dolehlo i na Evropu. Letos je situace zatím lepší, protože očekávání nových modelů je relativně dobré. Nahoru poskočily i její akcie a optimismus se projevuje i na objednávkách.
* U obalů je pro vás výhoda, že děláte komplet balení i s návody. Takových firem asi moc není, ne?
Určitě ne. I my jsme se k tomu dostali náhodou, když náš byznys CD a DVD začal klesat. Stahování a elektronické prodeje je pomalu vytlačovaly a my hledali nový prostor. Dali jsme se do toho včas, než se to naplno projevilo. Začali jsme budovat nové technologie, i když pořád okolo muziky, filmů i softwaru. Když už jsme rozšiřovali technologie různých tisků a obalů pro nosiče, řekli jsme si, proč to nerozšířit i do jiných oblastí. Neděláme letáky pro obchodní řetězce, ale jdeme po produktech s vysokou přidanou hodnotou. Děláme například i za desítky milionů pro Ikeu oblíbené „puntíkové“ skládací boxy, ale produktů je více.
* Hovořili jsme o technologiích a inovacích. Jaké novinky zavádíte vy?
Neprosazujeme se nejnovějšími technologiemi. Spíše se snažíme spojit co nejvíce technologií pod jednou střechou, abychom byli ten „one-stop service“. Máme tu velmi kvalitní tisky od digitálních po rotační, ale nedominujeme velikostí. Neděláme stotisícové série, ale pětistovky, tisíce. Většinu produkce prodáváme v zahraničí, konkurujeme tam právě tím, že nabízíme více služeb v jednom. Náklady na provoz mašiny za 50 milionů s dvoučlennou posádkou jsou prakticky stejné u nás i ve Francii. S ohledem na její provoz jsou mzdové náklady zanedbatelná částka. Zvětšují se ale, když se k tomu přidají další služby – když třeba ke krabici zároveň přidáte návod. Inovujeme tím, že do té „skládačky“ přidáme další technologii. Například potřebujeme tisk, který rychle zasychá, abychom mohli zkrátit čas k další operaci. Tak koupíme za zhruba 45 milionů tiskový stroj na UV barvy. Jakmile ho ale máme, nemusíme už tisknout jen na papír, protože zvládá i plasty. Tak se nám otevírají další dveře, hned přemýšlíme, kde by se to dalo využít dál. Co třeba dělat platební karty?
* Už karty vyrábíte? Co chystáte?
Platební karty ještě nevyrábíme. Co chystáme dalšího, přes vás konkurenci prozrazovat nebudeme.
* Máte zajímavý způsob motivace zaměstnanců…
Každý rok průřezově celým podnikem vybíráme dvanáct nejlepších lidí, kteří na sebe výrazně upozornili – ať šlo o nějakou inovaci nebo mimořádné výkony či obchodní výsledky. Dostanou velmi zajímavou finanční odměnu. Z těch dvanácti se pak vybere jeden, který jako hlavní cenu získá garanci zaměstnání do konce života s nikdy nesníženým platem. Takových zaměstnanců už máme čtrnáct. Jednomu z nich je dokonce přes osmdesát let, a pořád se mu nechce pryč.
* Za třicet let ředitelování jste toho hodně zažil. Na privatizaci vzpomínáte jako na nájezdy Avarů. Ale podle vás by leckdy – jako v případě zdravotnictví – byl lepší prodej do soukromých rukou než státní vlastnictví.
Užil jsem si různé věci, ale divoká privatizace byla jednou z nejhorších. Proti tomu je současná krize nedělní procházkou. Postupem času to opravdu připomínalo nájezdy loupeživých Avarů. Kvůli privatizaci jsme v podstatě neměli reálného vlastníka a podnik byl vnímán jako problémový. Nakonec jsme to ustáli a podařilo se nám sehnat investory včetně Kena Brodyho. Nejsem si jistý, jestli jsme se od dob divoké privatizace posunuli. Možná jsme se ty „nájezdy“ spíš naučili lépe zakrývat nebo legalizovat. Stačí vzpomenout napříč politickými stranami a kmotry domluvenou lumpárnu v podobě fotovoltaiky. Na státním vlastnictví nevidím nic špatného. Jenomže co je to ten stát? U nás je v této oblasti hrozná kultura, za nic se nezavírá a leckdy se ani nevyšetřuje. Takoví nastrčení „úředníci“ ve vedení nemají vztah k tomu, co řídí. Vědí, že to mají na čtyři roky, tak si chtějí vydělat a pak si spokojeně žít. Byl jsem vždy zastáncem veřejného zdravotnictví. Když se ale člověk podívá, jak se s těmi miliardami hospodaří, takové zacházení s majetkem by si ani ten nejdivočejší kapitalista nedovolil.
* Už jste se nechal slyšet, že se šéfováním skončíte. Jak vás tak poslouchám, nechcete se pustit do politiky?
Do politiky se pustit nechci. Nechci se také z firemního života stáhnout úplně, jen skončit s tou každodenní operativou. Tyto věci přesunu na svého nástupce, já se budu z pozice předsedy představenstva věnovat koncepčním věcem a strategiím. Změníme řídicí model, podle nějž dnes máme představenstvo víceméně formální, jelikož je totožné s vedením podniku. Změny by měly proběhnout v letošním druhém pololetí.
* A kdo nastoupí místo vás?
Nevěřím na nástupy z venku, vychováváme si lidi sami. Mám tady aktuálního obchodního ředitele, který má předpoklady být dobrým generálním ředitelem.
Proti období divoké privatizace, která připomínala nájezdy loupeživých Avarů, je ekonomická krize nedělní procházkou. Zdeněk Pelc (62) • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, od roku 1975 pracoval osm let v Poldi Kladno jako vedoucí marketingu. • Generálním ředitelem Gramofonových závodů v Loděnicích se stal v květnu 1983. • Od roku 1995 je zároveň předsedou představenstva firmy, která se v roce 1999 přejmenovala na GZ Digital Media. • Takřka 90 procent firmy zároveň vlastní přes fond Earthglobe Limited se sídlem na Kypru. • Už jako ředitel firmy absolvoval tříleté studium na Harvardově univerzitě. • Je finalistou soutěže Ernst & Young Podnikatel roku 2012, ve stejném ročníku se stal i podnikatelem roku Prahy a středních Čech.
Příběh firmy Od gramodesek k obalům
Gramofonové závody v Loděnicích poblíž Prahy byly založeny v roce 1948 a první vinylovou desku vylisovaly 2. května 1951. Obliba desek rostla, až se jejich produkce v roce 1990 vyšvihla na 16 milionů kusů ročně. Firma ale nedělala jen to, od začátku sedmdesátých let z její továrny vycházely i MC kazety, od roku 1988 i CD a později se přidaly i DVD disky. Tou dobou už firmu vedl Zdeněk Pelc, který do funkce generálního ředitele shodou okolností nastoupil v den 32. výročí vyrobení první desky. Zpočátku ve společnosti i přespával, znal každý postup a všechny zaměstnance. Ti si ho zvolili za šéfa i po revoluci. Díky tomu je snad nejdéle působícím ředitelem v Česku. Mimo jiné nezarazil po nástupu CD skomírající výrobu vinylů. Naštěstí. „Celosvětově se také razila specializace. Firmy se třeba zaměřily jen na výrobu populárních CD, dělaly jich co nejvíce s co nejnižšími náklady. My se vydali proti proudu, do šířky. Začali jsme budovat navazující obory – k diskům jsme přidali balení, tisky, kompletace, to nám poskytuje konkurenční výhodu,“ popisuje další zlomové rozhodnutí Pelc. Rozšiřování činnosti firmě pomohlo, když například výrobu prázdných CD a DVD ovládly čínské firmy. Produkcí obalů firma také vyrovnává celosvětový pokles digitálních nosičů. GZ Media navíc se svými výrobky musí do Evropy, ne-li do celého světa.
„Na naši výrobu je Česko malé. Se čtrnáctidenní kapacitou bychom my sami pokryli celoroční spotřebu republiky. V zahraničí jsou pro nás největší konkurencí výrobci na domácích trzích. Ani v Česku ale výhodu domácího hřiště nemáme, tady soutěžíme zase s dalšími místními firmami,“ říká Pelc. Pro GZ Media pracuje přes 1100 lidí, čtrnáct z nich má díky motivačnímu programu své místo „na doživotí“. Snad jako každá výrobní firma má ale problém s obsazováním technických pozic. Například tiskaři na školách chybějí – všichni raději studují lépe znějící obor grafik. „Vypadá to, jako by se mladí báli pracovat rukama nebo nechtějí pracovat vůbec. To bude časem opravdu velký problém. Když tady mám šikovného konstruktéra, abych mu pomalu pořizoval sekretářku, aby se od práce nemusel hnout,“ glosuje situaci ředitel. Pro budoucnost firmy zároveň v GZ Media hledají díry na trhu, takzvané niche markets. Aktuálně jsou to speciální edice či sběratelská balení, jako kompletní diskografie Rolling Stones doplněná knihou, záznamy živých koncertů na DVD a dalšími vymoženostmi. l Od roku 2000 produkce vinylových desek roste až o 15 procent ročně, blíží se hranici deseti milionů kusů za rok.
O autorovi| Jakub Křešnička • kresnicka@mf.cz
