Společnost ČEZ je přesvědčena, že levnou elektřinu lehce prodá
Zavážení paliva do jaderné elektrárny Temelín znovu obnovilo diskuse, zda nebude po spuštění tohoto zdroje v České republice nadbytek výrobních kapacit. A zda investor, elektrárenská společnost ČEZ, může přebytečnou energii na trhu uplatnit. Odpůrci Temelína mají jasno. Monstrum za sto miliard korun energii prodraží a ve finále to zaplatí spotřebitelé. Elektřinu z Temelína nepotřebujeme a přebytky energie jen těžko vyvezeme. Provoz jaderné elektrárny je sám o sobě příliš riskantní a ohrozí bezpečnost obyvatel střední Evropy. Budoucí generaci předáme danajský dar v podobě radioaktivních zbytků vyhořelého paliva. Výhody podle energetiků. ČEZ má protiargumenty. Přestože se stavba elektrárny prodražila a ve finále se vyšplhá ke stovce miliard korun, nejde o ztrátovou investici. Kilowatthodina elektřiny z Temelína bude i při těchto nákladech levnější než její výroba v klasických uhelných elektrárnách. Zastánci jaderné energetiky upozorňují, že se temelínská elektrárna prodražila, protože je vybavena nejmodernějšími bezpečnostními prvky. Vyhořelé palivo lze uložit do hlubinných uložišť, která vyloučí jakoukoli možnost ohrožení zdraví i pro budoucí generace. Diskuse, jež se nyní vedou o tom, zda mají být radioaktivní odpady uloženy v meziskladech, nebo trvale zakonzervovány v konečném uložišti, nejsou o bezpečnosti skladování. Mají výhradně ekonomické důvody. Už nyní totiž existují metody, jak tyto odpady znovu uplatnit, ale jsou zatím pro komerční využití příliš drahé. Časem by se však mohlo vyhořelé palivo stát druhotnou surovinou. Také další ekologické parametry Temelína vycházejí ze srovnání s uhelnými zdroji velmi dobře. Radioaktivita emitovaná jadernou elektrárnou je oproti nim stokrát nižší. Uhelné elektrárny by při stejné produkci energie vypustily každoročně do ovzduší sto kilometrů krychlových kouřových plynů. Pevných odpadů, škváry a popela by každý rok vyprodukovaly pět milionů tun. Spotřebovaly by přitom čtrnáct milionů tun hnědého uhlí a půl milionu tun vápence na odsíření. Špatně načasováno. Ředitel pro ekonomiku ČEZ Petr Vobořil připouští, že letošní rok by si rozhodně pro spuštění temelínské elektrárny nevybral. Spotřeba elektřiny už čtvrtý rok klesá a křížové dotace, které se dosud uplatňují v jejích cenách, staví ČEZ do nevýhodné role vůči konkurenci. Obojí by se ovšem mohlo v příštích dvou letech změnit. Vyšší zisky ČEZ očekává po roce 2002 rovněž z vývozu elektřiny, protože po otevření trhu nebude firma odkázaná na prodej přes obchodníky, ale bude moci dodávat přímo zákazníkům. „Nyní je pro nás vývoz méně výhodný než prodej na domácím trhu, ale předpokládám, že po liberalizaci bude minimálně rovnocenný, uvedl Vobořil. Odhadovat, za jak dlouho se Temelín zaplatí, si nikdo netroufá. „Říci, za kolik budeme moci elektřinu z Temelína prodávat, je jako věštit z křišťálové koule, připouští Vobořil. Domnívá se však, že i při nejpesimističtější variantě by se stavba měla zaplatit do ukončení plánované životnosti elektrárny, tedy do třiceti let. Domácí poptávka. V příštích pěti letech by se zřejmě domácí ekonomika bez Temelína obešla. Představitelé ČEZ však tvrdí, že s předpokládaným růstem ekonomiky se musí dostavit i růst spotřeby energie. A na konjunkturu je nutné se připravit s předstihem. „Výstavba elektrárny je práce na desetiletí. Pokud bychom nevěřili v oživení ekonomiky, tak bychom nemohli věřit ničemu, říká místopředseda představenstva a ředitel Jaderné elektrárny Temelín František Hezoučký. Deficit domácí výroby elektřiny, který by se podle předpokladů energetiků dostavil kolem roku 2005, pokud by nefungoval Temelín, by mohla vyrovnat výstavba dražších, ale rychle dostupných paroplynových elektráren. Už kolem roku 2010 by však bylo nutné řešit problém náhrady za dosluhující uhelné elektrárny. Po odsíření, které proběhlo v první polovině devadesátých let, mají patnáctiletou životnost. Zbožné přání? V zemích Evropské unie se v posledních dvaceti letech zvyšovala spotřeba elektrické energie zhruba o 2,5 procenta ročně. Odhady uvádějí, že v příštích pěti letech se toto tempo zpomalí, ale přesto bude dosahovat v průměru 1,4 procenta ročně. Méně rozvinuté země unie, jako Řecko a Portugalsko, počítají se stejným, nebo dokonce vyšším růstem spotřeby energie než dosud. „Pokud se projeví hospodářské oživení i v České republice, není důvod, proč by se spotřeba neměla zvyšovat podobně jako v zahraničí, uvedl Vobořil. Statistické údaje říkají, že pokles spotřeby v ČR se již zastavil, o dlouhodobé tendenci však zatím nelze hovořit. Za první čtvrtletí letošního roku se v porovnání se stejným obdobím loňského roku zvýšila poptávka o 2,3 procenta. Otevřený trh. Jestliže se má v Temelíně energie vyrábět třicet let, není vývoj domácí spotřeby rozhodujícím faktorem. Otevření trhu, které se předpokládá už po roce 2002, přinese českým výrobcům nejen možnost vývozu elektřiny, ale také recipročně konkurenci v podobě dovozů. Pokud platí propočty ČEZ, bude mít energie z Temelína na tomto trhu pro uplatnění docela slušné předpoklady. Výrobní cena temelínské elektřiny vychází v nynější kalkulaci na 90 haléřů za kilowatthodinu, v období plného provozu – zhruba v roce 2003 až 2005 – by to mělo být 1,07 koruny za kilowatthodinu. Ve Francii, která má vysoký podíl jaderných elektráren na produkci elektřiny, se výrobní náklady nyní pohybují od 1,10 do 1,20 koruny za kilowatthodinu. V Německu s podílem jaderné energie kolem třiceti procent je to 1,50 až 2,60 koruny za kilowatthodinu. Odhady ovšem vycházejí z nákladů let 1996 až 1998 a ty mohou být nyní nižší. Novější údaje jsou nedostupné, protože si je firmy po loňském otevření trhu bedlivě chrání. Představitelé ČEZ přesto tvrdí, že pro zahraniční společnosti je Temelín obávanou konkurencí. „Cena jeho elektřiny bude v evropském měřítku vysoce konkurenceschopná a tento fakt se plně projeví po otevření trhů, kdy ČEZ bude moci prodávat volně i zákazníkům v zahraničí, uvádí se v prohlášení ČEZ. Určité zvýhodnění pro jadernou energii by v budoucnu mohly přinést i ekologické daně uvalené na produkci uhelných elektráren. V Evropské unii se už o zavedení takových daní diskutuje a první rozhodnutí se očekává po konferenci, která se má příští rok v květnu konat v nizozemském Haagu. Daně jaderných elektráren. Jaderná energetika je jedním z prvních odvětví, ve kterém se již ekologické daně odvádějí. A stejně jako v zahraničí jsou i v České republice už nyní součástí výrobních nákladů. Atomový zákon z roku 1997 stanoví, že je odvádí ČEZ jako jediný výrobce jaderné elektřiny na tři účty. Odborníci uvádějí, že odvody jsou srovnatelné s tím, kolik se pro tyto účely vybírá ve vyspělých zemích. Do fondu na trvalé uložení radioaktivních odpadů, na takzvaný jaderný účet, se podle zákona odvádí 50 korun z každé vyrobené megawatthodiny. Fond leží mimo finance ČEZ a spravuje ho státní orgán, Správa úložišť radioaktivních odpadů. Radioaktivní odpady z elektrárny Dukovany a z Temelína se sice budou i nadále ukládat do meziskladu v Dukovanech, v tom by však měly podle nynější legislativy zůstat maximálně padesát let. Teprve poté, pokud se pro ně nenajde komerční využití, skončí v trvalém uložišti. Náklady na vybudování takového uložiště přesahují v dnešních cenách čtyřicet miliard korun. Při třicetileté životnosti obou elektráren se fond naplní zhruba 47 miliardami korun. S předpokládaným prodloužením životnosti elektrárny v Dukovanech o deset let bude tato rezerva vyšší. Na zajištění provozu a budoucího financování meziskladu odvádí ČEZ 26 korun z každé megawatthodiny. Další rezervu pak vytváří i na likvidaci obou jaderných elektráren. Oba účty spravuje elektrárenská společnost ČEZ. Na účet, který se má využít při vyřazování jaderných zařízení z provozu, odvádějí Dukovany 650 milionů korun ročně. Temelín bude přispívat menší částkou, zhruba půl miliardy korun, protože se do těchto odvodů zapojí hned od začátku svého provozu. Atomový zákon říká, že se prostředky mají použít na práce spojené s demontáží a bezpečným uložením všech částí jaderných elektráren, které byly dotčeny radioaktivitou.
Jaderné elektrárny v zahraničí Ve světě je v provozu 433 jaderných elektráren. Nejvíce, téměř čtvrtina z nich, pracuje ve Spojených státech, které v nich vyrábějí zhruba osmnáct procent své produkce elektrické energie. Přestože se v Severní Americe nové jaderné elektrárny již nestaví, uvažuje se o možnostech prodloužení životnosti těch současných, a to z běžných třiceti až na padesát let provozu. V západní Evropě je situace složitější. Nátlak ekologických aktivistů sílí už od začátku devadesátých let a stále více zemí uvažuje o definitivním ukončení jaderných programů. V Německu energetické koncerny nedávno přistoupily na dohodu, že jaderné zdroje odstaví do dvaceti let. V prvních z devatenácti jaderných elektráren, které se nyní na výrobě německé elektřiny podílejí ze třiceti procent, má skončit výroba už za dva roky. Další evropská jaderná velmoc Švédsko přijalo program útlumu už před deseti lety. Přestože dvacetiletý termín ukončení výroby vyprší už kolem roku 2010, odstavilo zatím jen jedinou z dvanácti elektráren. Za více než čtyřicet procent „energie z jádra totiž nemá alternativu, která by odpovídala původním ekologickým požadavkům na náhradu za jinou „čistou výrobu. Moratorium na výstavbu nových jaderných elektráren vyhlásily už na počátku devadesátých let Švýcarsko, kde se jádro podílí na celkové výrobě elektřiny 41 procenty, Belgie (58 procent) a Nizozemsko (čtyři procenta). Země jako Rakousko, Dánsko, Irsko, Řecko a Portugalsko jaderné elektrárny nikdy neprovozovaly a nepočítají s nimi ani v budoucnu. Z bývalých postkomunistických zemí nemá jadernou elek–trárnu Polsko. Naopak například Litva ji využívá k výrobě 73 procent elektřiny a vysoký podíl (47 procent) mají i Bulharsko a Slovensko. V České republice se zatím podílí jediná provozovaná jaderná elektrárna Dukovany na celkové produkci ze sedmnácti procent a po spuštění Temelína stoupne tento podíl na zhruba 31 procent.
