Česko může získat, ale i to je zatím ve vzduchu.
Prodáváte už uhlíkové emise? Koupím je s předstihem, nabízím devět až deset eur za tunu. Vedoucí oddělení strategie elektrárenské společnosti ČEZ Ivan Novák říká, že na podobné dotazy odpovídal v posledních týdnech velmi často. Nabídky se týkaly povolenek na vypouštění oxidu uhličitého. Obchodování s uhlíkovými emisemi není virtuální realita ani vize hodně vzdálené budoucnosti. Česká republika se do něj natvrdo zapojí napřesrok. Zatím se zdá, že by čeští výrobci mohli z těchto obchodů profitovat. Ale je tady i hrozba: za překročení povolených emisí se budou udělovat pokuty. V prvních letech čtyřicet a později až sto eur za každou tunu nad rámec povoleného limitu. Ivan Novák, který za ČEZ sleduje budoucí možnosti obchodování s emisemi, považuje nynější nabídky za předčasné. Zdůrazňuje, že ČEZ ani jiný producent emisí skleníkových plynů ještě nemá zdání, kolik dostane povolenek. Elektrárenská společnost proto může jen stěží odhadnout, za jakou cenu a zda vůbec je bude chtít prodávat.
Uhlíkový Klondike.
ČEZ není jediný, koho novodobí obchodníci s emisemi začali oslovovat. Půdu sondují rovněž na ministerstvu životního prostředí (MŽP). Tento úřad může být pro dravce, kteří chtějí na budoucích obchodech vydělat, významným zdrojem informací. Sestaví totiž seznam firem, jež povolenky dostanou, takzvaný Národní alokační plán. Počet přidělených povolenek, pokud by ho někdo měl v ruce s dostatečným předstihem, může mít cenu zlata. „Zejména menší producenti emisí mohou lehce podlehnout pokušení okamžitého zisku a na základě smlouvy o smlouvě budoucí prodat dosud neexistující povolenky za značně nevýhodnou cenu,“ upozorňuje předseda burzovní komory Komoditní burzy Praha Martin Šiler.
Tomáš Chmelík, který vede na MŽP oddělení změny klimatu a přípravu alokačního plánu má na starosti, počítá s tím, že seznam hned po dokončení vyvěsí na internetu. Plán sestaví na základě jednání meziresortní pracovní skupiny, v níž kromě zástupců ministerstva průmyslu zasedají také například odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu.
Termíny pro povolenky.
Pracovní skupina se zatím sešla jen dvakrát, ale ministerstvo životního prostředí již oslovilo i firmy, které by měly být do obchodování s povolenkami zařazeny. „Schůzky se zástupci podniků zatím slouží k tomu, abychom si ujasnili, z jakých emisních dat budeme vycházet,“ vysvětluje Chmelík. Zcela nový typ obchodování s emisemi si vyžádá novou legislativu a hořet začínají rovněž termíny přípravy systému.
Národní alokační plán by měl být hotov do 1. května příštího roku, což ovšem neznamená, že to bude konečná verze. Návrh na celkový počet povolenek musí nejprve schválit česká vláda, o konečných číslech a způsobu rozdělení mezi podniky nakonec rozhodne Brusel. Emisní povolenky pro rok 2005 by firmy měly dostat nejpozději v září.
Jiřina Jílková z Vysoké školy ekonomické považuje obchodování s povolenkami za účinný nástroj snižování emisí. Transakce, při nichž si firmy mezi sebou prodávají a nakupují tuny vypouštěného oxidu siřičitého, aby splnily ekologické limity, se například v USA uplatňují už od poloviny osmdesátých let. „Ekonomickým cílem prodeje emisních práv je záměr, aby se stanoveného snížení emisí dosáhlo s co nejnižšími náklady,“ vysvětluje v publikaci Daně, dotace a obchodovatelná povolení – nástroje ochrany ovzduší a klimatu.
Američtí průkopníci.
Virtuální obchodování s emisemi oxidu uhličitého, který je považován za skleníkový plyn, jenž nejvíc přispívá ke globálnímu oteplování Země, vychází ze závazků Kjótského protokolu z roku 1997. Dosud nevstoupil v platnost, protože ho odmítají podepsat klíčové země, jako Spojené státy a Rusko. Řada zemí včetně České republiky se k němu nicméně již připojila - Česko závazkem, že sníží do roku 2012 emise skleníkových plynů o osm procent.
Obchody s uhlíkatými emisemi sice už probíhají, ale zatím spíše na dobrovolné bázi. Průkopníkem organizovaného burzovního trhu jsou opět USA. Americká Chicago Climate Exchange uspořádala první aukci povolenek na vypouštění uhlíkových emisí letos v červenci. Prodalo se sto tisíc tun letošních emisí a pětadvacet tisíc tun pro rok 2005.
Superzelená unie.
Evropa nehodlá zůstat pozadu. Povolenky na vypouštění uhlíkových emisí se již v rámci národních programů prodávají ve Velké Británii nebo v Dánsku. V Česku je pro nizozemskou vládu začala vykupovat firma BTG (EURO 31/2003). Hlavně s obcemi - majiteli kotelen na spalování biomasy - již uzavřela na patnáct smluv o smlouvách budoucích.
Evropské unii tyto dobrovolné aktivity nestačí. Ve svém ambiciózním plánu počítá, že emise skleníkových plynů začne snižovat bez ohledu na platnost Kjótského protokolu. Pro splnění závazků z Kjóta připravuje vlastní organizovaný trh - European Emission Trade Scheme (EETS). Začíná s emisemi oxidu uhličitého, do obchodů s povolenkami se má v rámci tohoto jednotného trhu zapojit kolem patnácti tisíc průmyslových firem. Obchodování má být zahájeno od 1. ledna 2005, a to podle směrnice 2003/87/EC z listopadu letošního roku. Česko by mělo na základě této směrnice přidělit povolenky zhruba 450 podnikům.
Ještě donedávna se předpokládalo, že jich čeští výrobci dostanou víc, než potřebují. Česko už limit Kjótského protokolu splnilo: emise snížilo oproti referenčnímu roku 1990 přinejmenším o 24 procent. Evropský plán na sdílení emisí, jež umožňuje, aby si v unii jednotlivé země a firmy prodávaly povolenky mezi sebou, tak pro Česko teoreticky znamená na 40 milionů tun nevyužitých uhlíkových kreditů.
Zatím v klidu.
V Evropě se dnes uhlíkové povolenky prodávají až za třináct eur. Po spuštění trhu se jejich cena může pohybovat mezi pěti až 25 eury. Závratný zisk však podniky nečeká. Skutečný výnos bude záviset na množství vydaných povolenek. Tomáš Chmelík zdůrazňuje, že obchodování se ze začátku bude týkat jen úzkého okruhu vybraných průmyslových emitentů (viz box) a že se mezi ně rozdělí jen zlomek volných emisí.
Naděje, že české firmy budou z prodeje emisí inkasovat slušné peníze, narušily poslední zprávy z Bruselu. V neoficiálních pravidlech pro sestavení alokačních plánů je totiž doporučení, aby podniky dostaly jen „tolik povolenek, kolik budou v daném roce pravděpodobně potřebovat“.
Obchodování s emisemi má řadu kritiků. Poradce ministra průmyslu Jiří Hanzlíček považuje přesun povolenek z jedné země do druhé za naprostý nesmysl. „Vydělají jen obchodníci a ekologický efekt bude nulový. To, že někdo získá peníze z prodeje povolenek, ještě neznamená, že se emise sníží.“
Tomáš Chmelík upozorňuje, že obchodování s povolenkami je jen jedním z nástrojů evropského programu snižování emisí (European Climate Change Programme). „Je to účinná ekonomická páka, protože nasměruje investice tam, kde mohou přinést největší efekt.“ Poptávku po emisních jednotkách lze očekávat především ze zemí jako Nizozemsko, Dánsko či Rakousko, které budou mít s plněním svých závazků značné potíže. Česká republika a další kandidátské země by naopak neměly mít přinejmenším do roku 2012 žádný problém. Pokud ovšem nějaké prostředky získají, měly by je v každém případě využít na další snižování emisí.
Pojmy nového trhu
EVROPSKÝ SYSTÉM OBCHODOVÁNÍ S EMISEMI (EETS) – něco jako burza, na níž si budou firmy či obchodníci s emisemi navzájem prodávat povolenky. Obchodování začne 1. 1. 2005, účastníky budou vybrané firmy ze všech států rozšířené unie včetně ČR.
POVOLENKA (Allowance) – bude existovat jen v elektronické podobě podobně jako zaknihovaný cenný papír či kuponová akcie. Vybrané firmy je dostanou od státu zdarma, a to na základě rozpisu, takzvaného Národního alokačního plánu. Firma, která bude mít povolenku v ruce, může „beztrestně“ vypustit do ovzduší v daném roce spaliny obsahující tunu oxidu uhličitého.
NÁRODNÍ ALOKAČNÍ PLÁN - rozpis, který stanoví, kolik kdo dostane na daný rok bezplatných povolenek. Připraví ho české ministerstvo životního prostředí, ale musí ho schválit také Brusel.
KDO DOSTANE POVOLENKY
V prvních letech firmy se zdroji znečistění o výkonu nad 20 MW, a to z odvětví výroby energie, metalurgie, oceli, cementu, papíru, skla a keramiky. Od roku 2008 by se měly připojit další obory, například chemie.
Pramen: Archiv
