Virtuální miliardy v barvě šampaňského

Peníze na výstavbu nové bibliotéky na Letné zatím nejsou

Deset milionů lidí je pro, jen dva jsou proti. Takto optimisticky se dívá na rozdělení české veřejnosti na příznivce a odpůrce architektonického návrhu nové Národní knihovny, která má stát v Praze na Letné, jeho autor Jan Kaplický. Když Kaplický hovoří o dvou výjimkách narušujících celonárodní shodu, má na mysli prezidenta Václava Klause a ředitele Národní galerie Milana Knížáka. O nové knihovně se však vede bouřlivá debata, do které se zapojili na stovkách blogů anonymní pisatelé, prostřednictvím médií svůj názor vyjádřili kromě Klause a Knížáka čeští architekti, spisovatelé, památkáři a minulý týden se o svůj pohled na věc podělil také bývalý prezident Václav Havel, který označil plán knihovny za „mazaný a hezký“. Všechny komentáře, ať souhlasné či kritické, spojuje jedno. Odehrávají se v dimenzi líbí či nelíbí. To podstatné - zda si novou knihovnu budeme moci finančně dovolit - zatím zůstává stranou. Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek přitom nemá kromě souhlasu poslanců s nevyčísleným investičním záměrem z minulého roku žádný závazný příslib konkrétní sumy peněz. Navíc původní odhad nákladů z roku 2004, který počítal s necelými dvěma miliardami korun, již Ježek revidoval na 2,5 miliardy korun.

Vyřizování účtů.

S Kaplického názorem, že s návrhem nové knihovny nesouhlasí pouze Klaus s Knížátkem, lze snadno polemizovat. Faktem je, že Klausův odmítavý názor vadí Kaplickému zřejmě nejvíce. Prezident označil projekt za „nesmírně nepokorný, svévolný až arogantní“. Debata, která se o něm vede, je prý nefér. Jan Kaplický na dotaz týdeníku EURO, co říká Klausově kritice a zda se ho osobně dotýká, odpověděl: „Nemůžete reagovat na výroky hlavy státu. To nejde. Je to zbytečné. Myslím, že prezident se nemusí vyjadřovat k takovým detailům, má se zabývat zásadními problémy.“ Zcela nad věcí ale není. Účty s Klausem si vyřídil na veřejné přednášce začátkem minulého týdne v Senátu. V podstatě nevynechal jedinou příležitost glosovat či zesměšňovat Klausovy výroky, ať už se týkaly architektury nebo ochrany životního prostředí. „Sleduje nás tu televizní kamera, doufám, že přímo z Hradu. Musím si dát pozor, co budu říkat,“ zahajoval Kaplický svou prezentaci. Na Klause si během hodinové přednášky vzpomněl ještě mnohokrát: „Když se stavěla budova obchodního domu Baťa v Praze na Václavském náměstí, vyvolala velký rozruch, ale není znám žádný komentář prezidenta Masaryka,“ konstatoval Kaplický. Než zaplněnému sálu v Senátu architekt přiblížil představu knihovny, zabrousil i do oblasti ekologie. „Ozonové díry přibývají, ale jeden člověk si myslí, že to nevadí. Já vás upozorňuji, že to vadí,“ projevil svůj názor. Kaplického sice britský tisk popisuje jako muže se sametovým hlasem a skromným vystupováním, jeho reakce na některé dotazy však novinářům připomínají Václava Klause. O některých věcech není ochoten diskutovat vůbec, často odpovídá jedním slovem a někdy je místo odpovědi odkazuje, aby se místo něho zeptali svých kolegů.

Minuty místo hodin.

Architekt slibuje, že moderní systém v nové knihovně umožní každému klientovi dostat se ke knize během tří až patnácti minut. Dnes to jsou hodiny a v některých případech dokonce týdny. Systém vyhledávání bude plně automatizován a požadované svazky bude vyhledávat robot. „Lidská ruka se svazků nedotkne,“ popisuje Kaplický. „Klementinum je krásné, ale v tomto systému není možné při dnešním množství knih pokračovat,“ domnívá se.
Hliníkový plášť nové bibliotéky má mít barvu šampaňského, uvnitř bude převládat fialová. O té Kaplický tvrdí, že je to velmi jemná barva. V Praze ji lze nalézt na řadě církevních staveb. Návštěvníkům knihovny se z jejích oken bude rozprostírat široké panorama Prahy. S tím, že stavba bude vyčnívat nad okolními domy, architekt nesouhlasí: „Knihovna bude stát v parku a její výšku bude srovnatelná s Národním divadlem,“ upřesňuje Kaplický. „Stavba respektuje okolí,“ oponuje námitce prezidenta Klause. Kaplický pro svůj projekt čerpal nápady z pražských historických budov. „Baroko se vyznačuje neuvěřitelnými křivkami,“ tvrdí. Inspiroval se ale také liniemi lidského těla, vojenskými bunkry nebo cirkusovými stany. Zásadním podnětem nicméně byla nádoba na cukr, kterou architekt viděl v Berlíně. Také tvar této nádoby přechází plynule ze čtverce do oblých forem. Architekt zdůrazňuje, že chobotnice není jen jeho prací, ale i několika dalších spolupracovníků. Pro Jana Kaplického neznamená knihovna „pouhé“ vítězství v architektonické soutěži, ale symbolizuje jeho návrat do vlasti, odkud odešel krátce po sovětské okupaci v roce 1968 a kde dosud nestojí žádná jeho významná budova.

Zahraniční dozor.

Postavit novou Národní knihovnu není momentálním nápadem vedení instituce. Již na konci roku 2004 předložila Národní knihovna ministerstvu kultury investiční záměr, v němž kromě vybudování nového objektu počítala také s opravou prostor v Klementinu. Loňského dubna zavítal do Prahy Wolf Tochtermann, předseda Mezinárodní unie architektů (UIA), který dohlížel nad architektonickou soutěží. Ředitel Národní knihovny tvrdí, že soutěž byla mezinárodní, otevřená a anonymní. Jednotliví soutěžící, kterých se přihlásilo 355, vystupovali po celou dobu pod identifikačním číslem. I když se Národní knihovna chlubí tím, že nad regulérností soutěže bděly mezinárodní veličiny a v porotě zasedly takové osobnosti, jako jsou architektky Zaha Hadid či Eva Jiřičná, po jejím skončení se zvedla vlna kritiky. Oponenti poukazují například na to, že Eva Jiřičná byla dlouholetou partnerkou Kaplického a mohla rukopis bývalého druha snadno poznat. „Žijeme v době plagiátů, a porota si tedy nikdy nemohla být jistá, zda jde o originál, či kopii. Samozřejmě že ve finále hodnotící odhadovali, o čí práci jde, ale z osmi typů se trefili pouze dvakrát,“ vysvětluje Ježek. Průběh soutěže se nelíbí ani některým účastníkům. Ateliér HŠH architekti, který skončil třetí, podal stížnost na její průběh k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Důvodem je údajné porušení závazně stanovených podmínek, zejména povinnosti umístit nejobjemnější část objektu, tedy sklad knih, nad zem. Vítězný ateliér Future Systems (Kaplického studio – pozn. redakce) jej má pod zemí, což mu umožnilo zmenšit hmotu nadzemní části budovy. Dalších sedm ateliéru protestovalo proti soutěži u České komory architektů. „Nemá smysl ventilovat kritiku v Čechách, ale pouze u UIA v Paříži,“ tvrdí ředitel NK Ježek. Výtky nespokojených odmítá také Kaplický: „Připomínka, že jsem umístil fondy pod zem, nepadá vůbec v úvahu. Vyhráli jsme mezinárodní soutěž, nebudeme se vracet. To, že si myslí někdo něco jiného, je možné, tady je svobodná země, to je v pořádku, ale já se k tomu nemusím vyjadřovat,“ dodává architekt, na jehož stranu se přiklonil také bývalý prezident Václav Havel. „Je zvláštní a možná symptomatické, že česká veřejnost, nebo alespoň její část, nebo alespoň její maloměstská část, mlčí k monumentům banality, jako je novostavba na Karlově náměstí nebo jako je dům na rohu Václavského náměstí a 28. října naproti paláci Koruna. K těmto výronům nenápaditosti a banality se neozvou. A když někdo jednou za deset let navrhne zajímavý, originální dům, tak je vzbouření na vsi,“ přispěl k diskusím Havel.

Z čeho se zaplatí?

Daleko závažnějším problémem než každodenní slovní přestřelky je, zda se na zeleno-fialovou modernu na Letné podaří zajistit finanční prostředky. Vláda Jiřího Paroubka schválila těsně po volbách, 7. června 2006, dokument Program péče o národní kulturní poklad, který by měl zajistit, aby nám obrazně řečeno nespadly nejvýznamnější kulturní instituce na hlavu. Ministři odhlasovali, že stát dá na obnovu a rozvoj Národního muzea, Národní knihovny, Národního filmového archivu, Uměleckoprůmyslového muzea a Národního technického muzea do roku 2014 celkem 10,3 miliardy korun. Dvě miliardy mají jít z peněz po Fondu národního majetku (FNM), zbytek ze státního rozpočtu. Ředitelé jmenovaných institucí se ale zřejmě zaradovali předčasně, respektive spokojeni mohli být Vlastimil Ježek z Národní knihovny a Michal Lukeš z Národního muzea. Dvě miliardy po FNM, jehož závazky přešly na ministerstvo financí, které jim, jak tvrdí mluvčí Jaroslav Růžek, dostojí, si totiž dle dalšího usnesení Paroubkova kabinetu rovným dílem rozdělí jen Národní knihovna a Národní muzeum. Kdyby se z peněz, které mají jít na „poklad“ ze státního rozpočtu, financovala nová Národní knihovna, mohou šéfové zbylých ústavů uložit své záměry k ledu na minimálně příští tři roky. Všechny peníze ze státního rozpočtu, přesněji 2,24 miliardy korun pro roky 2008, 2009 a 2010, by totiž spolykala chobotnice na Letné, a ani to by nestačilo. Již nyní Vlastimil Ježek odhaduje celkové náklady na 2,5 miliardy korun a do roku 2009, kdy se má knihovna začít stavět, budou pravděpodobně ještě revidovány směrem nahoru. Ministerstvo kultury navíc nad informacemi o tom, že by šlo na bibliotéku využít peněz z FNM, kroutí nesouhlasně hlavou: „Prostředky z FNM nelze využít pro výstavbu nové budovy Národní knihovny, aniž by byl porušen zákon. Lze z nich financovat pouze obnovu Klementina,“ říká mluvčí Marcela Žižková. „Uváděné náklady na novostavbu ve výši 1,9 miliardy korun jsou představami investora a tento odhad dosud nebyl nijak zdokumentován nebo prověřen. Ministerstvo zatím nemá předložený investiční záměr k registraci akce. Skutečnou výši nákladů na přípravu a výstavbu určí až výsledky výběrových řízení,“ dodává Žižková. Nová knihovna může být tedy financována právě jen ze státního rozpočtu, který začne na „poklad“ přispívat v roce 2008. O tom, že nebude jednoduché prostředky nalézt, se už nechal slyšet i premiér Mirek Topolánek.

Finance na kulturu Děravý poklad Na Programu péče o národní kulturní poklad začal pracovat ještě ministr kultury Pavel Dostál. „Rehabilitace kulturního pokladu je nezbytná. Současný stav je velmi vážný a bez výrazných investic jej nelze změnit. Každým rokem se zhoršuje a časem nepochybně nastane havarijní stav,“ píše se v dokumentu. A to se nepochybně stane, pokud peníze určené pro „poklad“ půjdou jen na chobotnici.

Zatím se jen záplatovalo.

Loni v červenci odpadlo z Národního muzea (NM) několik kusů sochařské výzdoby. Části fasády roztříštěné o schody jen znovu ukázaly na nutnost generální opravy novorenesanční budovy, která nebyla od své dostavby v roce 1891 nikdy restaurována. Vedení NM se ovšem do příprav rekonstrukce pustilo s vervou a zdá se, že jej už nic nezastaví. Minimálně do roku 2011 by mělo mít jistou alespoň jednu miliardu z dědictví po FNM. Rekonstrukci muzejního paláce za tři miliardy korun musí ale předcházet vybudování depozitáře v bývalých terezínských kasárnách a úpravy budovy Federálního shromáždění. Tam se přesunou sbírky muzea, které ročně navštíví více než půl milionu lidí. „Chtěl bych, aby stavba depozitáře za 370 milionů korun začala příští rok a skončila na přelomu let 2009 a 2010. Úpravy FS by měly vyjít na 165 milionů korun. Stále jsme ujišťováni, že tyto akce budou finančně kryté,“ říká náměstek ředitele Národního muzea Milan Plaček. Na dominantě Václavského náměstí by se mělo začít pracovat v roce 2011. Sečteno a podtrženo: Národní muzeum požaduje včetně například stěhování fondů a vybavení depozitářů 4,5 miliardy korun.

Díra ve střeše.

Jen o pár let později než Národní muzeum bylo dostavěno Umělecko průmyslové muzeum (UPM). Prostory budovy, která měla sloužit pouze pro výstavní účely, se zaplnily už za první republiky, v poválečných letech musela vstřebat ještě konfiskáty církevního i soukromého majetku. Muzeum, které v roce 1989 přišlo o sedm mimopražských depozitářů, se postupně stalo z více než poloviny skladem. Na to ovšem nebylo konstruováno, takže mu praskla klenba v přízemí. Nosné konstrukce jsou dnes přetížené, střecha je děravá a kotelna mele z posledního. „Peníze po Fondu národního majetku nám byly slibovány už na letošek, přednost nakonec dostala Národní knihovna a Národní muzeum. Teď čekáme, jestli dostaneme nějaké finance, abychom mohli alespoň koupit pozemek pro výstavbu depozitáře. Parcely máme vyhlídnuté už od roku 2001. Tehdy jsme měli dostat na jejich koupi a zahájení projektu 50 milionů korun. Vedoucí investičního oddělení na ministerstvu kultury Ctirad Vrána je ale převedl jinam. Vrána skončil na Seychelách, my s dvoumilionovým dluhem,“ říká správní náměstek UPM Evžen Balaš. Bez nového depozitáře za 496 milionů korun ale nemůže začít rekonstrukce historické budovy spočítaná na 350 milionů. „Loni zafoukal vítr a udělal nám díru ve střeše, oprava stála 70 tisíc korun. Budova je sice pojištěna proti vichřici, nám ale poškodil střechu pouze silnější vítr,“ popisuje kondici objektu Balaš. „Jde jen o peníze. Stále doufáme, ale to je asi tak všechno, co můžeme dělat,“ uzavírá.

Zklamaný ředitel.

Vladimír Opěla, ředitel Národního filmového archivu (NFA), se vrátil minulý týden z ministerstva kultury s nepořízenou. Úředníky byl přesvědčovat, že nutně potřebuje peníze na vybudování sídla a depozitáře pro uchovávání barevných filmových materiálů. „Aby přetrvaly po několik staletí, vyžadují odlišnou archivaci než černobílé, v provizorním uložení trpí,“ vysvětluje Vanda Jarošová z NFA. Projekt nového depozitáře v Hradištku pod Medníkem za 180 milionů korun přitom existuje už od roku 1992. Národní filmový archiv patří se sbírkou 125 milionů metrů filmu k deseti nejvýznamnějším archivům na světě. Je ale pravděpodobně jediný, který nemá vlastní sídlo. Zatím je roztříštěn v pěti pronajatých objektech, u jednoho z nich brzy vyprší nájemní smlouva, další je předmětem restitučního sporu. Nová pražská budova by vyšla na 380 milionů korun.

Technické záměry na Letné.

Náměstek generálního ředitele Národního technického muzea (NTM) Miloš Josefovič říká, že když stát bude dál razit koncepci jednoho technického muzea jako dosud, bude potřebovat novou výstavní halu a depozitář. I po dokončení částečné rekonstrukce hlavní budovy za 180 milionů korun, která právě probíhá, bude totiž nadále řešit kritický nedostatek výstavních i skladových prostor. Muzeum má připraven záměr na výstavbu nové haly vedle současné budovy na Letné, se kterou počítala koncepce muzejnictví už od druhé světové války. Nový archiv by měl vyrůst v areálu v Čelákovicích. Finanční požadavky NTM dosahují 1,4 miliardy korun.

Klementinum musí počkat.

Areál Klementina prošel rekonstrukcí naposledy ve 30. letech minulého století. Národní knihovna má sice pro Klementinum z peněz po Fondu národního majetku přiklapnuto na letošek a příští rok téměř 900 milionů korun, ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek ale říká, že zásadní oprava barokního komplexu může začít až po dostavbě nové knihovny.

Jan Kaplický Svět oblých tvarů a sexy křivek Kaplického tvorbu nejlépe vystihuje citát z britských novin: „Jeho světem jsou vlnité, organické, vždy sexy křivky a zářivé barvy, svět bez pravých úhlů, kde moderní technologie, inovace a radikální přehodnocení způsobu života jsou brány jako samozřejmé,“ napsal deník Daily Telegraph. „Kde je napsáno, že budovy musejí mít podobu krabice?“ ptal se Kaplický v rozhovoru pro týdeník BusinessWeek. „Lidé nejsou krabice,“ dodal. Sedmdesátiletý Kaplický pochází z Čech, ale již téměř čtyřicet let působí v Londýně. „Nechtěl jsem žít v Londýně, přestože město bylo důležité z hlediska architektury. Mým bezprostředním důvodem pro stěhování bylo uniknout zlu,“ vysvětluje Kaplický. V Británii pracoval nejprve u Richarda Rogerse, autora pařížského Centra Pompidou, a Normana Fostera. Kaplický vzpomíná, že ani jeden z dnes světoznámých architektů tehdy neměl zavedené studio. U Rogerse působilo zhruba šest lidí, u Fostera asi dvacet. „Než se oni objevili na scéně, byla Británie v oblasti architektury strašně izolovaná od Evropy. Oni představili nové myšlenky a zajistili širší zájem,“ tvrdí Kaplický. Své studio Future Systems založil v roce 1979. Zpočátku pracoval na menších zakázkách, které dostával od designérských společností. Od jeho společnosti vzešly návrhy designových příborů, skleniček či kávových servisů. Future Systems získal také zakázku od NASA. „To bylo velmi důležité, protože se učíte detaily,“ hodnotí své začátky Kaplický. První jeho „velkou“ zakázkou bylo Lord´s Cricket Ground Media Centre. „Jde o jedinou hliníkovou budovu na světě,“ upřesňuje architekt. Za projekt získal v roce 1999 prestižní cenu RIBA Stirling Prize. Věhlas přinesl Kaplickému projekt obchodního domu Selfridges v britském Birminghamu. Kaplického přímo oslovil CEO Selfridges Vittorio Radice. Jeho požadavkem bylo vytvořit výraznou budovu v průmyslovém městě. Jako příklad uvedl Guggenheimovo muzeum Franka Geryho v Bilbau. Kaplického obchodní dům vychází z tvorby módního návrháře Paco Rabanna, který je autorem dámských šatů pokrytých kovovými disky. Také fasádu Selfridges pokrývají tisíce disků. Britům se birminghamská stavba zalíbila. Komplex se dostal dokonce na poštovní známky, konkrétně do série, která byla věnována výjimečným novodobým stavbám ve Velké Británii. Britské noviny se o obchodním komplexu vyjádřily jako o objektu, který je mnohem radikálnější než jakékoliv nové muzeum nebo galerie ve Velké Británii. „To byl doposud největší úspěch mého života,“ komentoval Kaplický. „Ani britská královna neprotestovala,“ konstatuje a naráží na postoj prezidenta Klause vůči jeho knihovně. Ne vždy je ale britská veřejnost architektovi nakloněna. Společně se sochařem Anishem Kapoorem Kaplický vypracoval návrh fontány na počest princezny Diany v londýnském Hyde Parku. Architekt tehdy poznamenal, že palácové intervence zabránily tomu, aby se jeho plány uskutečnily. Byl zklamaný tradičním pohledem prince Charlese na architekturu a také tím, že moderní britská veřejnost mu naslouchá. V rozhovorech přiznal, že ví, proč tomu tak je. „Británie má velmi křehkou linii moderního hnutí. To je důvodem, proč někdo jako princ Charles se občas může dostat do popředí debat o architektuře ve Velké Británii,“ konstatoval v týdeníku BusinessWeek Kaplický.
Střetů s královskou rodinou zažil již více. Architekt se například podílel na podobě budovy Národního divadla v Londýně. O ní se Charles nelichotivě vyjádřil jako o „chytrém způsobu, jak postavit v centru Londýna jadernou elektrárnu, aniž by proti tomu kdokoliv cokoliv namítal“. Dlouhodobý antagonismus Kaplického s Charlesem naznačuje ještě další rozpor, a to mezi Londýnem, který je proslulým multikulturním kreativním centrem, a zbytkem Velké Británie, která je mnohem úzkoprsejší než její metropole a není vždy připravena podporovat uskutečnění vzrušujících představ. I přesto je v poslední době britský tisk Kaplickému příznivě nakloněn. Na začátku letošního roku napsal deník Daily Telegraph, že rostoucí význam Future Systems je dalším důkazem významného posunu ve vnímání architektury v poslední dekádě. „Future Systems hovoří řečí, jíž je nyní zbytek světa připraven porozumět. Dokončení projektu v Itálii (Muzeum Maserati v Modeně – pozn. redakce) by měl studio posunout ještě blíže kategorie uznávaných hvězd,“ konstatuje list. Kritické ohlasy na Kaplického tvorbu ospravedlňují média tím, že překračuje až příliš mnoho pravidel. „Je nadmíru podivný pro lidi, kteří stále pracují s cihlami, se skleněnými stěnami nebo s jiným pravoúhlým materiálem,“ konstatuje Daily Telegraph. Jan Kaplický přiznává, že jeho snem je, aby se podobně jako obchodní dům Selfridges dostala na poštovní známky také jeho knihovna na Letné. Je smířen i s tím, že na rozdíl od britské známky, kde je vedle budovy umístěna i silueta hlavy královny, bude na české známce hlava státu zřejmě chybět.

Vlastimil Ježek Jako stíhačka EURO: Už minulý měsíc jste konstatoval, že náklady na výstavbu knihovny spočítané v roce 2004 se změní. To znamená určitě směrem nahoru. Kolik tedy? JEŽEK: Já jsem od samého počátku říkal, že cenový odhad z konce roku 2004 je jen na základě kubických metrů krychlových, které potřebujeme obestavět. Ty se dokonce trochu zmenšily originálním řešení sarkofágového skladu dole. Jsou prvky, které budou levnější, to je právě podzemí. Nepochybně dražší bude například fasáda, plášť nebo robotický systém ve skladišti. Navíc mezi rokem 2004 a 2009, kdy předpokládám zahájení stavby naskočí index stavebních prací, který se pohybuje někde mezi 3,4 procenty a pěti procenty ročně, takže to jsou celkem objektivní čísla. V tuto chvíli musíme udělat znovu cenový odhad projektu, který známe. Můj osobní odhad je, že se dostaneme někam na 2,5 miliardy korun bez DPH.

EURO: Na výstavby knihovny nebude možné využít peníze po FNM, jak bylo avizována. Jak je zajistíte? JEŽEK: Na jedné straně se můžeme klidně zabývat tím, že peníze nejsou, což je do jisté míry pravda. Na druhé ale musíte dodat - ony jsou, jenže jak na co. Pak se musíte zamyslet nad tím, zda částka zhruba odpovídající pronájmu dvou gripenů na deset let je přijatelná pro vybudování významné knihovny, která bude sloužit desítky let. Já pevně doufám, že neskončíme u nedostatku peněz.

EURO: Na opravu Klementina, která ale nezačne, máte naopak téměř 900 milionů. Nebojíte se, že o ně přijdete? JEŽEK: Právníci a ekonomové mi tvrdí, že ne. Rekonstrukce začne v okamžiku, kdy se technická knihovna, která je v Klementinu v nájmu, přestěhuje do nové budovy v Dejvicích. To by mělo být v roce 2009. Jinak k revitalizaci areálu samozřejmě nemůže dojít dřív, než bude dokončena nová knihovna.

EURO: Kdy by se mělo začít na Letné stavět? JEŽEK: Příští rok bychom měli získat stavební povolení. Když se nám to nepodaří, nic nekončí. Znamenalo by to ale nepříjemnost. Museli bychom čekat na dostavbu městského okruhu v oblasti Letné a my samozřejmě uděláme všechno proto, aby to tak nebylo. Takže já předpokládám, že zahájíme stavbu na začátku roku 2009. Ale nemohu mluvit za všechny majitele razítek, které potřebujeme. Tuzemským partnerem Jana Kaplického se ale stala velmi dobrá projekční kancelář Cigler Marani Architects, a můj optimismus je proto o něco větší.