Už jen samotný termín měnové války zní dostatečně sexy na to, aby se mohl v uplynulém týdnu objevit v titulcích většiny novin a časopisů. Kromě něj se toho ale příliš mnoho nenapsalo. Možná to bylo z toho důvodu, že nebylo zas tak moc o čem. Ale tak už to v médiích bývá.
Kromě novinářské atraktivity se přitom za výrazem „měnové války“ skrývá poměrně třaskavé téma, což je ostatně důvod, proč si tato dvě slova žádný centrální bankéř nedovolí (a ani nedovolil) vyslovit. Připomeňme, že jde o pojem pro konkurenční devalvaci. Stát zkrátka výrazně znehodnotí měnu, čímž pomůže exportérům. Zároveň tím ale zhorší situaci vývozců v konkurenčním státě, který pro jistotu svou měnu také devalvuje.
To ale zase zkomplikuje pozici toho prvního, který pro jistotu… a tak dále a tak dále. Spirála se dál roztáčí a vede k obecné ztrátě důvěry a poklesu obchodní aktivity na trhu. Přesně tohle se stalo v první polovině třicátých let a přispělo ke katastrofě přezdívané Velká hospodářská krize.
Tvrdit, že něco takového se odehrává dnes, je v podstatě absurdní. Jistě, Japonsko snižuje hodnotu jenu, ECB se tak trochu bojí silného eura a Fed by chtěl slabší dolar. To ale neznamená, že kdokoliv z nich hraje výše popsanou špinavou hru nazývanou mimochodem v ekonomických publikacích jako „ožebrač bližního svého“.
Schopnost lidstva poučit se z minulých chyb rozhodně není kdovíjaká, ale co se týče devizového trhu, udělal svět za těch 80 let výrazný pokrok. Zároveň ale hodil svoji ekonomiku napospas finančním trhům, a ty dovedou být hodně náladové. Na výraznější podezření na návrat měnových válek by mohly reagovat velmi ostře. Centrální bankéři to dobře vědí. Média, jak se zdá, ne.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Začněte bojovat s nezaměstnaností!