Virtuální schizofrenie

Glosy postaršího technokrata

V reálném životě je to snadné. Nějak se jmenujete, někde bydlíte, někdo jste. Určitě vás různí lidé různě vnímají, ale přece jen jste to vy. Pokud k tomu máte předpoklady, můžete být schizofrenik nebo vést dvojí život. Ale dnes zřejmě platí „zweimal is keinmal“. Přichází bomba v podobě virtuální existence nebo spíš existencí daných sítí, internetem… Můžete, nebo dokonce musíte si vybudovat tolik existencí, kolik jich vůbec dokážete spravovat. Atributy těchto existencí jsou e-mailové adresy (mimochodem, kolik jich máte vy?), pseudonymy, aliasy, hesla, piny, profily. Všechno postrkané v různých „škatulkách“ a jejich odděleních. Některé ovládáte vy, i když třeba e-mailové adresy vám dnes občas vytvoří bez požádání. Něco si koupíte a bác, už máte profil, ať už vzdálený nebo blízký vašemu já. Vstoupíte do banky, Skypu, na chaty a dělení vaší osobnosti probíhá téměř jako buněčné. Úžasné, jak se nám ten na pohled prázdný vesmír plní. Kdy myslíte, že bude čítání lidu, které u nás dává do budoucna velmi skeptické výhledy rozhodně nepřipomínající populační explozi, zahrnovat všechny naše virtuální existence? Bude Skandinávců víc než Číňanů? V některých asijských zemích si můžete k virtuální identitě snadno opatřit virtuální reálie – dům, nábytek, auto… Všechno za pár centů, i když se u obchodníků s touhle antihmotou mění v miliony dolarů. Opatříte si známost, vstoupíte do jakékoli komunity, splníte si své sny, o kterých by se vám ve skutečném světě mohlo jen zdát.
I tahle úžasná věc však má svou cenovku a problémy. Platíte několika „hlavami“, ve kterých se snažíte zoufale si uschovat všechny pomůcky vedoucí k otevření některé ze svých existencí. Jen to neztratit nebo, proboha, ať vám to někdo neukradne s notebookem nebo vaším telefonem. V propojeném světě se kdokoli snadno zmocní vašich peněz, důvěrných údajů, tajemství. Dalším aspektem je Big Brother – iluze, že údaje o vás jsou jen ve vašem držení, jsou skutečně jen iluzí. Jinak by se neobjevovalo zneužívání kreditních karet, neptali byste se, proboha, kde vzal ten člověk číslo mého mobilního telefonu.
Spousta peněz a lidí pracuje na řešení – zabezpečení hlasem, otisky prstů, zřítelnicí vašich očí. V románech a povídkách se už objevují uříznuté palce, oči zatím ještě nikdo ani v literatuře nevylupoval. Alespoň ne za účelem krádeže vašeho já.
Z tohoto pohledu ti, kteří vystupují na opačném konci katastrofického Digital Divide, jsou na tom vlastně dobře. Bezdomovci často mají problém s prokázáním reálné existence a tu virtuální šťastně neznají. Mimochodem, kdy se objeví a jak bude vypadat první virtuální bezdomovec?