Nejhorší komedie Martina Stropnického pokračuje. Už ví, jak malou moc vlastně má. V ANO i armádě
„Jo, vdaný paničky, kdyby. Já mám teďka úplně jiný starosti.“ Hláška mladého Martina Stropnického z normalizační inscenace Vánoční Růženka je dnes – po třiceti letech – aktuálnější než kdy dřív.
Bojovat musí na několika frontách. Tu s větší, tu s menší ztrátou. Vítězství však zatím žádné.
Přitom když loni v listopadu dostal od svých kolegů dort za to, že je od roku 1993 nejdéle sloužícím ministrem obrany, vypadal odhodlaně a mluvil o dalších úkolech.
V hlavě si však už plánoval, jak za několik měsíců resort i s jeho problémy opustí a v klidu se bude moct soustředit na kampaň před prezidentskými volbami. Jak dá vyniknout svému státnickému a diplomatickému umu, který nemohl jako ministr obrany využívat tak často. Jak bude ve městech diskutovat s voliči, odhalovat své prezidentské sjednotitelské vize a s elektronickou cigaretou v ruce dávat k dobru „vtipné“ příhody ze summitů NATO a vojenských přehlídek.
A pak přišel tvrdý náraz. Andrej Babiš před několika týdny prohlásil, že se Stropnickým jako kandidátem hnutí ANO do prezidentských voleb nepočítá a ministr obrany se má soustředit na podzimní volby do sněmovny, kde povede pražskou kandidátku.
Navždy poražený
Au, to bolí. Vize, k níž se Martin Stropnický dlouhodobě upínal, se rozplynula. Teď ví, že to bude muset v čele obrany „doklepat“ až do voleb. A musí tušit, že jej nic lahodného nečeká. I proto už v polovině loňského prosince oznámil nákup miliardových radarů z Izraele. Přestože nic domluveno nebylo a vyjednávání o smlouvě se stále vlečou. Tehdy měl ale vidinu, že resort předčasně díky prezidentské kandidatuře opustí, a zavčasu se chtěl veřejně pochválit.
Nyní se jeho pozice radikálně změnila. Kvůli chabému a nejasnému vyzbrojování bude muset čelit mnoha útokům, z nichž jako vítěz nevyjde, ani kdyby si najal ty nejlepší PR experty. Pohlavky schytává nejen z opozice, ale stále častěji i od koaličních partnerů. V posledních dnech třeba velkou bouři vyvolala zpráva týdeníku Euro o tom, že obranný rozpočet loni klesal, což je v NATO výjimkou, a spadl pod jedno procento HDP.
Špatná komedie
Pokud Stropnický všechny útoky na svou osobu vysvětluje jako předvolební boj, je to smutné. Jeho slovní cvičení na sociálních sítích lze brát jen jako pózu, ovšem jestli si skutečně nepřipouští stav, do jakého zastaralé ozbrojené síly a obranu Česka svou nerozhodností dostal, definitivně ztratil vztah k vojsku (pokud ho někdy měl).
Samozřejmě že za všechny nezdary nemůže sám Stropnický. Velký podíl nesou lidé, kterými se obklopil. I to však dosvědčuje, jak chabé jsou jeho manažerské schopnosti. Případy přeplácené a neviditelné poradkyně Zuzany Lieblové či náměstka Daniela Koštovala, který téměř zadusil armádní vyzbrojování, jsou nejvýmluvnější.
Martin Stropnický je nejdéle sloužícím ministrem obrany. Dlužno dodat, že také jedním z nejslabších. A až se někdo za pár let bude ptát, proč se během tolik příhodné ekonomické situace, jaká panuje nyní, nezbrojilo a nestoupal obranný rozpočet, Stropnický může opáčit svou větou z velmi špatné komedie Zdeňka Trošky: „Vítejte v Babovřeskách!“
O autorovi| Ondřej Stratilík stratilik@mf.cz
