Již v prosinci tohoto roku bude slavnostně zahájen provoz zbrusu nového letiště Scandinavian Mountains Airport ležícího u švédského lyžařského střediska Sälen poblíž Norska. A zatímco z výšky bude vypadat jako kterékoliv jiné, při bližším pohledu pozorný turista zjistí, že zde něco chybí. Široko daleko totiž neuvidí žádnou řídicí věž, z níž by letoví dispečeři naváděli přilétávající a odlétávající letadla. Provoz bude řízen virtuálně ze vzdálenosti několika set kilometrů.
Namísto zkušených řídících budou přímo v areálu tohoto vzdušného přístavu veškerý letový provoz monitorovat kamery a nejrůznější senzory. Mají být rozmístěny na nejrůznějších místech a jejich primárním úkolem bude shromáždit všechna potřebná data a živé obrázky a následně je přeposlat do střediska ve 300 kilometrů vzdáleném Sundsvallu, jenž se nachází na pobřeží Botnického zálivu.
Zde již budou přítomni skuteční dispečeři (byť sedící „pouze“ před virtuálními obrazovkami), kteří se postarají o to, aby byla zajištěna bezpečnost všech cestujících na všech linkách, jež budou mít do oblíbeného lyžařského střediska na opačném konci země namířeno.
Bezpečnější a levnější zároveň
Scandinavian Mountains Airport není prvním leteckým hubem, které sází na podobnou technologii. Švédská firma Saab strávila vývojem tohoto systému posledních deset let, přičemž k jejímu testování využívá ona i další takové společnosti menší letiště od USA po Austrálii, což ostatně potvrzují i slova předních expertů z oboru.
„Podobná myšlenka existuje již delší dobu,“ cituje web CNN profesora letectví a kosmonautiky na MIT R. Johna Hansmana.
Navzdory tomu se ale stále jedná o poměrně velkou raritu, s níž se cestující, potažmo piloti každý den asi jen tak nesetkají. A jaký že mělo vlastně toto malé letiště důvod pro nasazení zmíněné technologie? Ve skutečnosti ryze pragmatický. Jejím hlavním účelem je totiž vedle snížení finančních nákladů na provoz jako takových snaha posunout bezpečnost cestujících zase o úroveň výš.
„Z technického úhlu pohledu toho můžeme sledovat daleko víc,“ objasňuje Hansman.
Dispečeři budou mít k dispozici obrazovky s vysokým rozlišením a 360stupňovým záběrem, který však bude „stlačen“ do jakéhosi 225stupňového oblouku. Díky tomu by tak měli mít daleko lepší přehled o tom, co se na letišti děje, než v případě standardní řídící věže.
Když to zvládnou chirurgové, proč ne dispečeři
Další výhodou instalované technologie ocení řídící letového provozu zejména v noci nebo v podmínkách se ztíženou viditelností. Díky dostatečnému „zoomu“ kamer uvidí i to, co by za jiných okolností bylo v podstatě téměř nemožné.
„Už je to dávno, co jsme zjistili, že nemusíte být celou dobu takříkajíc v kanceláři – pokud můžou chirurgové operovat přes video, jistě takto dokážeme rovněž informovat letadlo o tom, co by mělo udělat pro to, aby bezpečně přistálo či odlétlo,“ přidává se profesor David Gillen z University of British Columbia.
Všude se bez věže neobejdou
Podobných letišť, jaké se brzy otevře poblíž švédského Sälenu, bude podle Gillena v nadcházejících letech přibývat. Většinou se však bude jednat spíše o menší vzdušné přístavy, nikoliv takové, mezi něž se řadí například londýnské Heathrow nebo chicagské O´Hare. Ty patří k největším na světě.
A ačkoliv se na první pohled zdá, že se v případě Scandinavian Mountains Airport a jemu podobných jedná o něco zcela revolučního, ve skutečnosti to zas až tak zásadní rozdíl oproti dosavadnímu řešení nebude.
„I dnes už mají rušná letiště řídící letového provozu, kteří se starají přílety a odlety letadel a nejsou přímo na letišti, ale v nízkopodlažní budově někde jinde. Pracují s pomocí radaru a dalších citlivých zařízení schopných přenášet informace. Přechod k virtuálním věžím tak je po technické a operační stránce relativně malým krokem,“ uzavírá Gillen.
Dále čtěte:
Obří jumbo jako ideální testovací zařízení. Rolls-Royce zkouší letecké motory budoucnosti
Tvrdé přistání: havárie letadel stály Boeing desítky miliard, účet není konečný
