Maďarský národ skončil. Tedy ne doslova - jen noviny téhož jména, Magyar Nemzet (MN), vyšly minulou středu s titulní obálkou ve formě úmrtního oznámení, jemuž dominovala obrovská osmdesátka. Bylo to poslední číslo deníku mírně konzervativního ražení, jenž začal vycházet v roce 1938. Stalo se to tři dny poté, co strana Fidesz tamního premiéra Viktora Orbána ve volbách nejen obhájila, nýbrž dokonce o jeden mandát zvětšila svoji ústavní většinu v budapešťském parlamentu.
Oficiálním důvodem konce MN byl, jak už to dnes s novinami chodí, nedostatek peněz. Viděno pohledem zvenčí to však byla jasná ukázka orbánovského zla. Tři dny po svém drtivém volebním vítězství donutila vláda skončit jeden ze dvou posledních listů, jejž dosud neměla v rukou (ať už přímo, nebo prostřednictvím loajálních podnikatelů). Zhruba tak psala o konci opozičního titulu třeba agentura Reuters.
Maďarský Janoušek
Druhý pohled prozradí, že je to ještě horší. Vlastníkem listu byl jistý Lájos Simicska, „politický podnikatel“ a dlouholetá Orbánova pravá ruka. Oba muži se rozkmotřili na začátku roku 2015, kdy Simicska chtěl neúspěšně expandovat se svým televizním miniimpériem.
Od té doby se Simicska pasoval do role premiérovy Nemesis. „Jen jeden z nás může přežít,“ řekl tehdy americko-maďarskému serveru The Budapest Beacon. „Co říkáte tomu, že spisovatel Zsolt Bayer vám vyčítá roztržku s Orbánem?“„Že je to zm*d,“ pravil Simicska. A dodal: „At se podívá, kolik mi dluží peněz, a mlčí“ Aproč jste se tedy s premiérem rozešli: „Protože je to taky zm*d,“ odpověděl podnikatel (v originálu zní inkriminovaný výraz „geci“).
Minulou středu se Simicska rozhodl neprohlubovat vlastní ztráty. Proč je to důležité? Protože tento svérázný podnikatel byl nejvýraznější postavou opozice. O poměrech to říká hodně. Představme si, že by před deseti lety vytáhl do boje proti ODS Roman Janoušek.
„Musíme uznat, že většina lidí tento způsob vlády chce,“ přiznal jiný opoziční vůdce, Márton Gulyás, jenž vedl Hnutí země pro všechny. Mělo koordinovat činnost protiorbánovských sil, ale zoufale propadlo. Když například jiný opozičník, socialista László Botka, získal v Szegedu křeslo starosty za pomoci projektu Új Pólus, Gulyásovi lidé jej bůhvíproč ostrakizovali.
To charakterizovalo poslední čtyři roky veřejného života v Maďarsku: politiky z liberální a socialistické opozice sbližovala antipatie k Orbánovi, ale vždycky raději šli po krku jeden druhému. Premiér, posílený odporem vůči tlaku Evropské unie na přijímání muslimských uprchlíků, si tak mohl dělat, co chtěl.
Pryč se Sorosem!
A nechce toho málo. Kampaň vedl s heslem Pryč se Sorosem!, jehož považuje za strůjce všeho zla. Proto hodlá například uzavřít jeho Open University (která raději už otevřela druhý kampus ve Vídni). Také prosazuje zákon (po vzoru Ruska), podle něhož se bude každá zahraniční NGO muset registrovat u ministerstva vnitra a z veškerých zahraničních příjmů odvádět do státní kasy čtvrtinu.
Přečtěte si komentář: Zaslouží si Maďaři jeden druhého?
Druhým zdrojem zla je pro něj Evropská unie. Fakt, že Maďarsko je po započtení všech zdrojů (od přímých dotací z fondů EU přes investice Evropské rozvojové banky až po výhodné půjčky) třetím největším čistým recipientem evropských peněz ve výši zhruba 400 eur na osobu a rok, nechával Orbán velkoryse v pozadí.
A jak vidí budoucnost Maďarska sám premiér? „Lidé jasně řekli, že naše zákony chtějí. Nikdo nemůže říct, že jsme lidem něco zamlčeli.“ Má pravdu. Ve volbách získal o mandát víc než v roce 2014; jeho téměř 49 procent hlasů je více než součet čtyř dalších opozičních stran dohromady (z nichž první jsou ultranacionalisté z Jobbiku, aby se to nepletlo). Jak říká neúspěšný opoziční koordinátor Gulyás: „Maďarsko dnes patří Orbánovi“
Vesnická megalomanie i mistrovství světa. Orbán loví body sportem
Dále čtěte:
Přisadil si i Obrán. Vidím v tom Sorosův rukopis, řekl k situaci na Slovensku
