Ředitel muzea se věnuje shánění milionů....
Celý podtitul:
Ředitel muzea se věnuje shánění milionů. Jeho metody však rozčilují francouzské umělecké kruhy
Je svěží červnové ráno a několik desítek lidí jde po úzkém schodišti do vyzdobené místnosti s vysokým stropem v muzeu Louvre. Na stojanech je vystaveno 22 děl Leonarda da Vinciho – jemná perokresba Madony s dítětem, detailní architektonické skici, lehce odstíněné temperové studie zřasené tkaniny. Tyto křehké, 500 let staré kresby zřídkakdy vidí někdo jiný než badatelé a kurátoři muzea.
Dnes byly vyňaty ze sejfů, aby mohly být ukázány Přátelům Louvru, elitní skupině sponzorů, kteří muzeu poskytují finanční dary od 10 000 dolarů výše. Později tito přátelé poobědvají telecí a chřest s lanýžovou omáčkou mezi řeckými a římskými plastikami v muzeu. Ještě později se bude konat tichá aukce luxusních dovolených a dalších požitků a koncert skupiny Duran Duran známé z osmdesátých let. Soaré vynese dohromady více než 2,7 milionu dolarů.
Vítejte ve firmě Louvre. Za ctižádostivého ředitele Henriho Loyretta toto nejnavštěvovanější muzeum světa zreorganizovalo svůj dříve těžkopádný management. Loyrette zvýšil výkonnost zaměstnanců, přilákal dary od firem, pronajal přepychové galerie k natáčení exteriérů filmu Šifra mistra Leonarda uvedeného v roce 2006 (což Louvru přineslo čistý zisk zhruba 2,5 milionu dolarů) a využil věhlasného jména muzea k získání velkých peněz z výstav v Seattlu, Indianapolisu, Atlantě a jinde.
„SKANDÁLNÍ“
Jeho největším bravurním kouskem je dohoda v ceně 1,5 miliardy dolarů o zřízení muzea „Louvre Abú Zabí“ ve Spojených arabských emirátech, jež má být otevřeno v roce 2012. Abú Zabí zaplatí 630 milionů dolarů jen za používání jména Louvre a další stovky milionů za výpůjčky uměleckých děl. Naproti tomu newyorské Guggenheimovo muzeum získalo za svůj satelit ve španělském Bilbau 20 milionů dolarů.
Iniciativa s Abú Zabí vyvolala ve francouzských uměleckých kruzích rozruch. „Je to skandální,“ říká Didier Rykner, historik umění, který sebral přes 5000 podpisů – včetně některých dřívějších předních kurátorů Louvru – pod petici proti plánu. Kritici tvrdí, že takové obchody znesnadňují méně bohatým muzeím získávání výpůjček uměleckých děl. Loyrette prohlašuje, že jednotlivá díla půjčuje dál zdarma, ale u expozic tvořených výhradně ze sbírek Louvru „žádáme o poplatek, což je naprosto normální“.
Podle něho si Louvre nemůže dovolit čekat s rukama v klíně. Francouzská vláda teď kryje jen polovinu z 350 milionů dolarů ročního rozpočtu muzea, což je o více než 70 procent méně, než když se Loyrette v roce 2001 ujal funkce. „Očekává se, že najdeme soukromé peníze na nové iniciativy,“ říká vysoký a hubený šestapadesátiletý historik umění ve své kanceláři, kde jsou ve starožitném nábytku velké stohy knih o umění a katalogů. To je právě to, co dělá. Dne 17. července se Louvre pustil do budování nového křídla islámského umění, což zahrnuje financování ve výši 54 milionů dolarů od saúdského prince Valída bin Talála a francouzských firem.
Obdivovatelé prohlašují, že díky nezávislému intelektu a osobnímu šarmu je Loyrette při získávání finančních prostředků téměř neodolatelný. Harry Fath, majitel cincinnatské společnosti z oboru realitního managementu, se s Loyrettem seznámil na jedné recepci a pozval ho do Cincinnati. Loyrette pozvání přijal a strávil víkend s Fathem a jeho ženou. Při té příležitosti si s nimi povídal o opeře, rozplýval se nadšením nad architekturou města a promluvil k radě místního muzea umění. „Koncem víkendu jsem mu dal šek na 50 000 dolarů,“ říká Fath.
Loyrettovým dalším úkolem je nadace Louvru po vzoru takových amerických kolosů, jako je newyorské Metropolitní muzeum umění a Institut umění v Chicagu. Další zámořské podniky v takovém rozsahu jako v Abú Zabí prozatím neplánuje. „Naše kniha objednávek je plná,“ říká Loyrette. „Dělejme dobře to, co jsme rozběhli.“
/popisek vpravo od foto na s. 67/
Loyrettova dohoda s emirátem Abú Zabí přinese Louvru čistý zisk 630 milionů dolarů jen za používání jména muzea
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl