Fotbalový klub je firma včetně personalistiky a šéfové fotbalové Slavie Petr Doležal a Tomáš Rosen dokázali, jak její řízení nezvládají. Už ultimátum, které stanovili trenérovi Karlu Jarolímovi před zápasem s Baníkem Ostrava (buď získáš bod, nebo půjdeš), postrádalo jakoukoli logiku. Pokud se manažeři rozhodli hrozit, měli k tomu v sezoně 2009/2010 daleko více a lepších příležitostí.
Především měli bossové na začátku sezony pro trenéra stanovit jednoznačný byznys plán. Měl jím být postup do Ligy mistrů přes slabý moldavský Tiraspol. Splnění mohlo klubové kase přinést určitě 180 milionů korun, reálný přínos se odhadoval až na 300 milionů. To mohl být úkol typu „nesplníš, půjdeš“. Vyřazení v předkole Ligy mistrů však šéfové Slavie přešli s lehkým srdcem. Které vedení firmy by v době finanční krize únik stamilionů oželelo bez personálních dopadů?
Možná Rosen s Doležalem nechtěli měnit trenéra před začínající sezonou. Jenže zlepšené výsledky sešívané firmy během podzimu nepřišly – v Evropské lize ani v domácí soutěži. Po skončení podzimu mělo vedení druhou optimální příležitost k bilanci a během zimní přestávky i čas k vyhledání nového perspektivního trenéra. Nestalo se opět nic.
A pak přijde nepochopitelné ostravské ultimátum, a to v době, kdy tým je oslaben zraněními a psychicky na dně, a to pro zápas, který de facto nic neřeší.
Nakonec však kauza má jednoznačného vítěze. Trenéra Jarolíma, který odmítl hrát roli Doležalovy loutky a sám raději rezignoval, i když ho šéfové po veletoči začali přemlouvat, aby ještě na postu zůstal. Karel Jarolím je nejúspěšnějším trenérem novodobé slávistické historie. Dvakrát dovedl tým k titulu českého šampiona a jednou do milionářské Ligy mistrů. Ale hlavně vtiskl Slavii moderní styl se snahou držet krok se současnými evropskými trendy. Možná ho teď mrzí nedávná loajalita ke klubu, kdy dal Slavii přednost před nabídkou vést reprezentaci. Škoda je to dvojnásobná. I reprezentace mohla být dál, protože pod současným koučem Bílkem zatím nepředvedla zhola nic. Kdyby tenkrát koncem léta Jarolím z Edenu vyletěl…
Diletantství sešívaného managementu je samozřejmě interní záležitostí firmy, v tomto případě však rozsévá škody, kam se podíváš.
