Václav Klaus děkuje Vladimíru Špidlovi
Když loni nominovala ODS do prezidentských voleb svého čestného předsedu Václava Klause, nikdo to nebral příliš vážně. Občanští demokraté byli bezmocní v Poslanecké sněmovně i v Senátu. Kde by se komu mohlo zdát o 142 hlasech zákonodárců. Koho by tehdy napadlo, co všechno dokáže Vladimír Špidla. To on je architektem bizarního spojenectví ODS, KSČM a disidentského křídla ve své vlastní straně.
Právě dnešní premiér rozdělil stranu vyobcováním Miloše Zemana z okruhu slušných politiků. Důvod svým spolustraníkům nikdy nevysvětlil a z očí do očí se s člověkem, který ho uvedl do vysoké politiky, nikdy nestřetl. Není divu, že pro významnou část ČSSD to bylo a je těžko stravitelné. Při takto rozdaných kartách pak stačila zkušenému profesorovi jen trpělivost. Sociální demokraté zablokovali volbu jakéhokoli kandidáta, který by vzešel z řad vládní koalice, a pak stačilo počkat, až se komunisté leknou, že nastává čas pro přímou volbu, v níž opravdu nemohou svých čtyřiačtyřicet mandátů nijak zobchodovat. O tom, že za této situace udělají úkrok doprava i někteří poslanci Unie svobody a KDU-ČSL, nemohlo být pochyb. Klausův Vítězný únor byl neodvratný stejně jako ten před pětapadesáti lety.
Nakonec země má prezidenta a je to dobře. Jeho osobu lze hodnotit různě. Většinu národa uspokojí, protože si dovede vybrat ke košili správnou kravatu, zvládne plynulou konverzaci v češtině i v ruštině a lze očekávat, že novoroční projev bude veřejnosti o něco srozumitelnější, než byl v posledních třinácti letech.
Pravdu však nelze upřít ani těm, kteří Václava Klause nemohou vystát. Za ODS pod jeho vedením zůstaly skandály s financováním strany, rozvrácený kapitálový trh, na němž vyrostly ne zrovna zasloužené majetky, zcela enormní srůst ekonomiky a politiky a vznik klientského systému, proti němuž dnešní prezident nikdy neřekl ani slovo. Naopak pro něj v okamžiku nouze spolu se svým úhlavním soupeřem Milošem Zemanem vybudoval národní rezervaci nazývanou opoziční smlouva. To je bezesporu vnímáno i v určitých kruzích v zahraničí poměrně negativně a kriticky. S tím může mít ve svých zahraničněpolitických aktivitách Václav Klaus možná problémy stejně jako se svým dost negativním vztahem k integračním procesům v Evropské unii. Je však otázkou, jaký by byl dopad posílení vlivu katolické církve na českou zahraniční politiku v případě zvolení Jana Sokola při setrvání Cyrila Svobody v Černínském paláci.
A vnitropolitický efekt páteční volby vůbec nemusí být negativní. Prezident profesor, nebo snad Profesor prezident, bude od exekutivy daleko. Běh ekonomiky i tvorbu legislativy může ovlivňovat jen jedovatými komentáři, na které kurs koruny reagovat zcela jistě nebude. A jmenování členů bankovní rady? To přijde na řadu až v době, kdy - doufejme - autonomie české měnové politiky bude už opravdu, ale opravdu jen velmi malá.
Jednoznačně pozitivní je Klaus na Hradě i pro ODS. Nyní nastal čas její skutečné a definitivní emancipace, protože Otce zakladatele nové vedení už může bez rizika odkázat k tomu, aby rozhodoval jen o tom, zda se nad Hradčany rozzáří neonová tenisová raketa, či basketbalový balon. Navíc Sarajevo je zaměněno za Lány, a otevírá se tak prostor k integraci na politické pravici.
A nejenom to. Klausovo vítězství může mít vliv i na vývoj levice. I když ne zrovna ve verzi, které by tleskali sociální demokraté, protože jim může ten Vítězný únor připomínat trochu z jiné strany. Pokud by dezintegrace ČSSD pokračovala a KSČM se přece jen s dvoupětiletkovým zpožděním přihlásila k skutečným reformám, mohl by se slučovací sjezd ocitnout na dohled. V Pakulu už je uklizeno.
Je jasné, že se ČSSD pokusí situaci zvrátit a na sjezdu obnovit jednotu strany. Šance zatím pořád není malá. Dokonce by se dalo říci, že je Gross. Jak to však bude s vládou, není těžké odhadnout. V Česku máme švestkové vlády. Obvykle padají na podzim. Ještě je třeba zvládnout referendum o vstupu do Evropské unie, užít si prázdnin a pak přijde rozpočet na příští rok, odběh Špidly z Kramářovy vily a šance pro nového prezidenta sehrát svou první politickou partii. Bylo by dost zvláštní, kdyby jejím cílem nebyly nové volby. A po nich by tak mohl být například Topolánek premiérem a Gross v čele sněmovny. Ten Špidla je opravdu kouzelník.
