Od zrušení tendru na rozšíření Temelína se o výstavbě nových bloků v Česku mluví čím dál více a bylo učiněno několik důležitých kroků (například máme vládního zmocněnce a stálý výbor pro jadernou energetiku). Ta zásadní rozhodnutí se ale stále posouvají.
Pořád nevíme, jak budeme vybírat dodavatele, natožpak kdy ho vybereme a jak budeme výstavbu financovat. Podle stávajícího plánu se má žádat o sektorovou výjimku ze Zákona o veřejných zakázkách, aby se neopakoval neúspěch jako v případě Temelína. Nikdo ale netuší, zda máme šanci vůbec tuto výjimku od Evropské komise získat a kam povede cesta pomocí výběrového řízení.
Tři způsoby financování se omílají stále dokola, ale nikdo nechce o ničem rozhodnout. Jako zástupci Energetického Třebíčska jsme tlačili, aby už minulá vláda učinila pevné rozhodnutí, ale nestalo se tak. Teď musíme čekat na to, až bude po volbách sestavena vláda a nezdá se, že by se vládní strany měly nějak rychle dohodnout.
Musíme si ale uvědomit, že nejde o to, zda nám neujede vlak. Ten pomyslný vlak nám právě ujíždí a už teď se ho ze všech sil snažíme doběhnout. Výstavba nových bloků bude náročná jak na lidské, tak na výrobní zdroje a již dnes pociťujeme problémy s tím, že zkušení pracovníci odcházející do důchodu nemají komu předávat své zkušenosti. Náš jaderný průmysl postupně ztrácí kompetence, protože mu chybí velké investiční projekty. Dokud nepadne jasné rozhodnutí, tak nebude průmysl vědět, zda má udržovat své výrobní a lidské kapacity.
Potřebujeme jádro? Čtěte komentář Jana Brože:
Postavme nový reaktor, nebo jádro odpískejme. Ale hned
Podle plánu vlády se má až v budoucnu rozhodnout o tom, kolik bloků budeme stavět a zda je vůbec budeme stavět. A do té doby se vystřídá ještě několik vlád, které se rozhodnutím té předchozí vůbec nemusí řídit. Potřebujeme jasné stanovisko, které bude závazné a stanoví nám jasný cíl, ke kterému chceme dospět. Teď to vypadá tak, že příštích skoro deset let budeme dělat jen dílčí krůčky bez jasného cíle a to, čeho chceme dosáhnout, si řekneme až potom.
Přitom se ale nebavíme jen o ztrátě kompetencí našeho jaderného průmyslu. Jde o jeho přežití a vůbec o to, jakým směrem má naše země v budoucnu směřovat. Těch téměř 10 let nejistoty bude průmysl schopen přežít, jen pokud se bude dodavatelsky účastnit v zahraničních projektech.
Nejde jen o kusové dodávky, ale pro uchování kompetencí jsou důležité i komplexní dodávky s vysokou přidanou hodnotou. Jinak se za deset nebudeme moci bavit o 70% lokalizaci, ale o podstatně nižším čísle. V době temelínského tendru jsme měli přes tři sta českých společností připravených zapojit se do výstavby nových bloků. Pokud nedojde k výrazné změně, kompetence českých firem se budou vytrácet a za deset let budeme rádi, že dosáhneme 40% lokalizace.
Tímto vyčkáváním škodíme jen sami sobě. Nemyslím tím jen zakázky pro české firmy a s tím související daňové příjmy do státní pokladny, ale i další přínosy spojené s výstavbou jaderné elektrárny. Dnes se technické obory na vysokých školách potýkají s nedostatkem studentů, a dokud nebude jasné, kdy a jak se bude stavět, tak studenti neuvidí perspektivu v energetice a budou se zaměřovat na jiné obory.
Pokud se nám nepodaří postavit nové bloky v Dukovanech včas tak, aby nedošlo k přestávce ve výrobě elektřiny v této lokalitě, hrozí celému regionu v okolí Dukovan velké potíže. Díky novým blokům nedojde k tomu, že odsud zmizí největší zaměstnavatel, subdodavatelské firmy budou mít práci a do regionu přijdou noví vysoce kvalifikovaní pracovníci, kteří je budou provozovat.
Autor je předsedou sdružení Energetické Třebíčsko
Čtěte také: Dobře už bylo. ČEZ marně hledá cestu k zisku 20 miliard ročně
